Článek
Ze skupiny sedmi českých tenistek, které přijely letos do Wimbledonu, byla Marie Bouzková dosud asi tou nejméně známou. Popravdě málokdo čekal, že právě ona bude usilovat o semifinále na největší a nejslavnější tenisové události roku.
K letošnímu Wimbledonu musela Marie Bouzková ujít docela dlouhou cestu. Zatím nevyhrála ve dvouhře jediný turnaj WTA (ve čtyřhře už tři) a „krčí“ se na 66. místě světového ženského žebříčku. Ne že by první stovka nebyla dobrá, ale sama už byla výš, před dvěma lety na 46. místě. Dalo by se říci, že ve 23 letech má nejvyšší čas, aby prorazila do vrchních pater ženského tenisu, kam už měla před lety našlápnuto. Ale ne vždy jde všechno úplně hladce.
V roce 2014, to jí bylo 16, vyhrála dvouhru juniorek na US Open. Vypadalo to krásně a nadějně. Jenže juniorský tenis a velký ženský tenis jsou opravdu dvě rozdílné kategorie. Muselo uplynout dalších pět let, než se Marie poprvé pořádně prosadila. Stalo se to na kanadském Rogers Cupu 2019. Nejprve porazila Sloane Stephensovou, pak Jeļenu Ostapenkovou a nakonec Simonu Halepovou – dvě z nich byly hráčky z první desítky světového žebříčku. Až v semifinále českou kometu zastavila po třísetové bitvě Serena Williamsová.
Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala. Snažila jsem se hrát prostě bod za bodem, nejlépe, jak umím a teď si užívám tenhle okamžik. Být ve čtvrtfinále je sen.
Samostatnou kapitolou byly pro Bouzkovou až dosud grandslamy. Pět let se už na nich pokouší probít výš než do druhého kola. Až do loňska se jí to podařilo jen jednou. Ale… třikrát už sahala aspoň po titulech na okruhu WTA. V Monterrey, Melbourne a v Guadalajaře z toho vždy byly třísetové bitvy, pokaždé jí chybělo trochu víc štěstí.
Tahle vysoká, usměvavá, pozitivní dívka jen zdánlivě ničím nevyčnívá. Při hře se nevzteká, nemlátí raketou. Vystupuje skromně. Z perfektní obrany ve Wimbledonu pravačka s obouručným backhandem ale přecházela do skvělých útoků. Všechno uběhala a hlavně, dělala minimum nevynucených chyb.
„Vůbec nevím, co mám na to říct,“ sdělovala publiku po vítězném utkání s Francouzskou Garciaovou dojatá Bouzková. „Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala. Snažila jsem se hrát prostě bod za bodem, nejlépe, jak umím a teď si užívám tenhle okamžik. Být ve čtvrtfinále je sen.“
Narodila se v Praze a za tenisovou kariéru vděčí hlavně otci Milanovi, u něhož začala hrát v jeho pražském tenisovém klubu. „Když vyhrála juniorku US Open, viděl jsem, že její tenis na ženy nestačí. Všechno jsme museli předělat. Teď to teprve do sebe zapadá,“ řekl Milan Bouzek před pár lety webu aktualne.cz.
Nálepka, kterou má Marie Bouzková na své obří láhvi na pití.
Ostatně Milan „Boss“ Bouzek to bral od začátku s Marií pořádně z gruntu. „Šli jsme mojí cestou, ne americkou. Jsem vděčný, že jsme nezůstali v Česku.“ Celou dobu zároveň chtěl, aby ji tenis bavil. „Chci, aby se ještě ve třiceti u tenisu smála. Aby neskončila v osmnácti jako většina holčiček… Mám rozum a dohlížím, aby nebyla přetrénovaná,“ vysvětloval před časem ČTK.
Když bylo Marii deset, přestěhovali se na Floridu, kde začala trénovat v Bollettieriho akademii. Půl roku žili tam, půl v Praze. Od roku 2014 se jí věnoval renomovaný španělský trenér Cristian Requeni.
Po téměř osmi letech spolupráce ale Marie Bouzková potřebovala nový impuls. A tak Španěla před měsícem vystřídal 41letý Čech Theodor Devoty, který byl dříve sparingpartnerem Radka Štěpánka nebo Sebastiana Kordy.
Nebyla to jediná změna, která jí asi prospěla. Pár měsíců už praktikuje také bezlepkovou dietu a prý jí to plně vyhovuje.
Mimochodem, víte, jak každý už na dálku na kurtu Marii Bouzkovou pozná? Podle obrovské láhve na pití. Má na ní nálepky „Bouzie Bottle – from Prague to Florida“, které jí před časem nechal vyrobit a poslat americký tenisový komentátor Brett Haber. Dnes je to její hlavní poznávací znamení.
Obdivuje hru Sereny Williamsové, Simony Halepové a Rafaela Nadala. Ale od spousty tenisových kolegyň se hodně liší v tom, že tenis je jen jednou částí jejího života. Například studuje. Na jaře ukončila tříleté bakalářské studium obchodu se specializací na sportovní marketing a management na americké univerzitě Indiana University East. Na Floridě měla taneční hodiny swingu, mluví nejen anglicky, ale i španělsky, katalánsky (učila se od svého kouče Requeniho) a trochu německy. Fandí hokejistům Tampy Bay, na to, jak je mladá, ráda poslouchá docela starou rockovou muziku. Ve Wimbledonu chodí na jahody se šlehačkou, a když vyrazí na dovolenou, tak rovnou na Aljašku.
A je vtipná. Na svých stránkách má jméno v čínských znacích a vlastní motto zní: „S leností k úspěchu!“
