Unikl smrti v autě. Teď cyklistický megatalent ujíždí z pasti jménem Gazprom

Mathiasi Vackovi bude v červnu 20 let. Podle reprezentačního trenéra silniční cyklistiky Tomáše Konečného by mohl do čtyř pěti let patřit k nejlepším cyklistům světa. Je výborný vrchař a časovkář, dokáže i slušně zaspurtovat. „Teď bude záležet na týmu Trek-Segafredo, aby s ním ideálně pracoval a dostal z něj to nejlepší,“ říká Konečný. Podle něj má Vacek velký potenciál překonat rekordy Romana Kreuzigera na Tour de France (5. místo celkově).

Mathias Vacek má našlápnuto ke skvělé kariéře, jen teď musí překonat vážnou nepříjemnost. Měl jezdit za tým Gazprom, ale kvůli válce nezávodí. „Jsem sice v Gazpromu, ale ten už de facto není. Příjem peněz je odříznutý od sponzorů, nic nám neplatí, úplně se to rozpadlo,“ říká.

Proto prostřední ze tří bratrů cyklistů (závodí i starší Karel a mladší Bertil) doufá, že nastoupí brzy na výjimku do stáje Trek, která s ním podepsala kontrakt od příštího roku. Jenže Trek má plný počet závodníků, a aby mohl začlenit Vacka, musel zažádat Mezinárodní cyklistickou unii (UCI) o výjimku. Teď se čeká na odpověď. Pokud by dlouho nepřicházela, chtěl by Mathias aspoň načas doplnit svého bratra Karla v kontinentální stáji Tirol KTM.

„Trek by mne hodně chtěl. Jsem v situaci, kterou jsem nezavinil, na UCI leží žádanka. Čeká se na podpis a ten je pravděpodobný i podle manažera Treku. Říkal mi, že by to mělo vyjít,“ vysvětluje Mathias Vacek.

To, že stále nemá tým, ho ale nestresuje. „Je to strašně pohodový kluk, hodí to za hlavu, půjde na ryby a bude v klidu. Dokáže trable odfiltrovat, pak přijde na závody a bude v pohodě. Ostatně říkám, že právě hlava hraje v celkovém projevu sportovce 50 % výkonu,“ věří Vackovi Tomáš Konečný. Mathias zatím vyráží na tréninky z rodinného sídla v šumavském Stožci i na poloprázdné silničky v nedalekém Rakousku a Německu. Z Treku už dostal kolo, je v každodenním kontaktu s trenérem týmu Markelem Irizarem, který mu upravuje tréninky. A kdyby teď dostal povolení, je přesvědčen, že by se rychle dostal do závodního tempa.

U Vacků se sportovalo odmalička a kolo díky otci, který také závodil, bylo vždy na prvním místě. I když to nebyl jediný sport. Jeden čas bydleli všichni v Rakousku a běhali i na běžkách. Všichni také jezdili obytňákem dívat se na Tour de France a na Giro. Do Pyrenejí nebo na slavné kopce jako Mont Ventoux či Monte Zoncolan.

Mathias vzpomíná, že už kolem pěti šesti let dostal malé silniční kolo Bianchi ještě s řazením na rámu. V 16 letech pak odešel do italského Bergama, do týmu Fratelli Giorgi, kde nejprve rok závodil se starším bratrem Karlem a pak dva roky sám. „Byla to ta nejlepší cyklistická škola, každý týden závody. Zlom, kdy jsem zjistil, že můžu dosáhnout velkých výsledků. Museli jsme si i prát a vařit, to byl pro nás velký posun,“ vzpomíná.

V jeho kariéře se ale nevyvíjí všechno úplně hladce. Před třemi roky měl těžkou bouračku v autě, zlomil si koleno a stehenní kost, půl roku strávil na vozíku a nevěděl, zda si ještě sedne na kolo. Ale vše překonal a sám říká, že je i díky této zkušenosti silnější.

Za největší úspěch dosavadní kariéry považuje český mladík vítězství v 6. etapě Kolem Spojených arabských emirátů a vítězství na mistrovství Evropy juniorů v časovce. „MS pro tyhle kategorie tehdy kvůli covidu nebylo, ale já dávám mezi MS a ME rovnítko, protože Evropa má dnes nejsilnější jezdce,“ vysvětluje reprezentační trenér Tomáš Konečný. I proto na Vacka sází.

A v čem je Mathias Vacek nejlepší? „Jsem všestranný, mám silný spurt, vyjedu i do kopce, pokud to není moc těžké, a mám i silnou časovku,“ snaží se zhodnotit své schopnosti. Loni chodil jako mladý závodník hodně do úniků a docela mu jdou pětidenní týdenní etapáky. Do budoucna si pak myslí na nějaký velký třítýdenní etapový závod, ale to se ještě ukáže.

Pomáhají mu jazyky, mluví anglicky, německy a italsky, a tak v pelotonu ani pro případné další přestupy není znalostí řečí nijak limitován.

Když nezávodí, má velkého koníčka. Je vášnivým rybářem, nejraději muškaří a chytá pstruhy. „Miluje to celá naše rodina. Když jsem byl menší, tak jsme jezdili na ryby pořád, a co jsme nachytali, pak mamka upekla,“ říká Vacek.