Článek
Ještě před pár lety žil Jan Ullrich ve stínu svých starých úspěchů jako na závratné horské dráze. Doping, ztráta důvěry a slávy, rozvod, drogy, deprese, alkohol, agrese, soudy, psychiatrie… Během roku 2018 padl úplně na dno. „Málem jsem skončil jako Pantani,“ přiznal loni a připomněl smutný osud svého velkého italského rivala, který se předávkoval kokainem.
Teď ve 48 letech se ale Ullrich objevil na veřejnosti jako muž, který doslova povstal z popela. Vydražil pro ukrajinské děti za milion korun podepsané žluté kolo Pinarello z Tour de France 1998. Začal zase šlapat do pedálů a dušuje se, že je člověkem, který se napravil. Zda to tak bude skutečně natrvalo, se ještě ukáže.
Skoro všichni v té době brali látky na zlepšení výkonnosti a já nedělal nic, co by nedělali ostatní. Podvod pro mě začíná tam, kde bych získal před ostatními výhodu. To ale nebyl ten případ, chtěl jsem jen vyrovnat své šance.
Začínal v Rostocku jako „Ossi“, občan tehdejší Německé demokratické republiky. Svůj první závod vyhrál, když mu bylo devět, to bylo na začátku osmdesátých let. Jel na půjčeném kole a na nohách neměl tretry, ale jen obyčejné sportovní boty východoněmecké výroby. Když v roce 1989 padla berlínská zeď, přešel i s trenérem a kolegy do amatérského cyklistického oddílu v Hamburku, v tom správném Německu.
Jeho kariéra se rozjela fantasticky. Stal se příkladem východoněmeckého občana, kterému sjednocení země změnilo život. V roce 1993 v 19 letech vyhrál amatérské mistrovství světa. Za dva roky přestoupil k profesionálům do zářného týmu Telekom (později T-Mobile), mercedesu světové cyklistiky. Další rok už byl druhý na Tour de France a ve 24 „Velkou dámu“ vyhrál. Mimochodem bylo to v roce, kdy končil kariéru další výborný německý cyklista Olaf Ludwig.
Cyklista Jan Ullrich jednou vyhrál Tour de France.
Německo z Ullricha šílelo, do cyklistiky zbláznil celý národ. Měl skvěle našlápnuto k nejvyšším metám. Ale ať dělal, co dělal, už nikdy výš nevystoupal. Měl i smůlu. Byla to doba, kdy profesionální peloton začaly drtit dopingové kauzy. V roce 1998 prohrál Tour po tvrdém boji s Markem Pantanim, ale ten ročník už byl naplno zasažen aférami. Dostal nehezký název „Tour de Dopage“ (Dopingová tour). Další rok Němec nestartoval na Tour kvůli zranění kolene, ale vyhrál aspoň Vueltu. A pak už nastoupil Lance Armstrong a všichni ostatní měli proti největšímu dopingovému mágovi cyklistických dějin smůlu.
V roce 1999 Ullrich ještě vyhrál mistrovství světa a o rok později přivezl zlato z olympijských her v Sydney. Ale na Tour končil už jen za Armstrongem. Třikrát druhý, čtvrtý a pak třetí, ale ten bronz mu nakonec sebrali.
Rok 2006 Ullrichovi změnil celý život, přišel hluboký pád. V profesionální cyklistice se naplno provalily dopingové aféry. Během Gira padlo Ullrichovo jméno v souvislosti s „Operací Puerto“, tažením španělské policie proti dopingové pavučině nechvalně proslulého doktora Fuentese. Byla to jen podezření a Ullrich všechno popíral. Ale den před startem Tour de France 30. června mu jeho tým oznámil, že ho nepustí na start. Podobně dopadli i jiní cyklisté. Během 18. etapy pak přišla poslední rána. Stáj T–Mobile dala Ullrichovi padáka.
Jan Ullrich před soudem ve Švýcarsku.
Nastalo 12 krušných let, kdy německou hvězdu mlelo protidopingové tažení na všech frontách. Nekonečná vyšetřování a obviňování. Jasným verdiktům ale dlouho unikal a jakoukoli vinu dál popíral. I v únoru 2007, kdy oznámil odchod do sportovního důchodu. „Dnes končím kariéru profesionálního cyklisty. Ani jednou jsem jako cyklista nepodvedl,“ prohlásil na tiskové konferenci s tím, že bude působit jako poradce stáje Team Volksbank.
Trvalo dalších pět let, než definitivně spadla klec. V únoru 2012 ho Mezinárodní sportovní arbitráž uznala vinným z dopingu a o pár měsíců později byl zbaven všech medailí, které získal od května 2005. Přišel například o třetí místo na Tour de France a vítězství na Tour de Suisse. Ještě horší ale bylo, že se z nejlepšího německého sportovce 20. století stal definitivně vyvrhelem.
Konečně se také přiznal k použití krevního dopingu. I když přiznání, jak se to vezme. „Skoro všichni v té době brali látky na zlepšení výkonnosti a já nedělal nic, co by nedělali ostatní. Podvod pro mě začíná tam, kde bych získal před ostatními výhodu. To ale nebyl ten případ, chtěl jsem jen vyrovnat své šance,“ popsal v roce 2013 časopisu Focus dlouholeté poměry v profi pelotonu.
Jan Ullrich v roce 2018, když bylo nejhůř. Právě musel opustit hotel v Miami, kde vyvolal scénu.
Bylo hůř a hůř. Jan Ullrich plnil díky svým opileckým a drogovým eskapádám už jen rubriky bulvárních novin. Bouračka v opilosti ve Švýcarsku, čtyři roky podmíněně a tučná pokuta 10 000 eur (skoro 250 000 korun). Rozchod s manželkou Sárou, incident na Mallorce se sousedem, hercem a režisérem Tilem Schweigerem, po kterém zase skončil na policii. A vzápětí po návratu do Německa útok na prostitutku, kterou škrtil v hotelu ve Frankfurtu. Ženě se naštěstí nic nestalo a Ullrich skončil „jen“ na psychiatrii. Pak zaplatil další pokutu 7200 eur (175 000 korun).
Vypadalo to s ním šíleně. Ale když mu bylo nejhůř, zasáhl jeho věčný stín, Lance Armstrong. Přiletěl i se svým lékařem za Ullrichem a pomohl mu postavit se zpátky na nohy.
Jak na tom Ullrich je, mohl každý vidět na YouTube záznamu zvláštního setkání, které loni zorganizoval na Mallorce Lance Armstrong v rámci mistrovství světa v silniční cyklistice. Na sofa u moře vedle sebe seděli kromě Armstronga a Ullricha také další bývalý závodník George Hincapie a bývalý ředitel Armstrongovy stáje US Postal Johann Bruynell. Všichni velcí dopingoví hříšníci minulosti, kteří teď chválili dobrou kondici a návrat do života svého německého kamaráda.
„Nemusíme zmiňovat ty předchozí roky, ale jsi tady, jsi zdravý a jsi už úplně jiný člověk,“ říkal Armstrong Ullrichovi. „Absolutně. Znáš můj příběh, před třemi lety jsem měl velké problémy, ty jsi přiletěl, navštívil mne. Byl jsem tehdy na podobné cestě jako Marco Pantani, byl jsem skoro mrtvý. Pak jsem se dal dohromady a teď jsem šťastný,“ odpovídal Ullrich.
