Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pět set osmdesát pět ukrajinských sportovců a trenérů bylo zabito během ruské genocidní a dobyvačné války proti Ukrajině. Zničeno bylo také 725 ukrajinských sportovních zařízení, včetně Donbas Arény, jediného významného hokejového stadionu v zemi. Pokud někdo chce na celý svět volat „Rusové, my jsme to dokázali!“, měl by mít na mysli jen a pouze tato čísla. Na ně ale Alexandr Ovečkin evidentně nemyslel, když to křičel v hokejové UBS Areně na Long Islandu, kde oslavoval svůj rekordní 895. gól vstřelený v základní části NHL. Je to sice větší číslo, ale jinak je ve všech ohledech triviálnější a daleko méně významné.
Bohužel je to také jediné číslo, na které se chce soustředit většina americké hokejové veřejnosti. Je to číslo, za nějž chtějí Ovečkina chválit, a kterým, aspoň nepřímo, oslavují Rusko. Hokejová komunita za mořem k tomu má své důvody: všechny jsou důležité, ale žádný z nich není dobrý.
Ve Spojených státech je hokej co do popularity až čtvrtým nejoblíbenějším týmovým sportem. A to s velkým odstupem. Hraje se totiž převážně v severnějších státech a hokej tady věčně sní o tom, že aspoň na pár vzácných okamžiků překoná v popularitě basketbal. Hokejová soutěž NHL je nesmírně pyšná a střeží si jakoukoliv publicitu, které se jí v médiích dostane. Hokejoví fanoušci politicky tíhnou spíš k pravici, Rusko je pro ně často tou sympatičtější zemí, a to už z toho důvodu, že Ukrajina nemá v NHL žádné hráče, kteří by diváky pravidelně bavili. Skutečnost, že Rusové zničili nejen ukrajinskou hokejovou infrastrukturu, většinu fanoušků vůbec nezajímá.
Je tedy logické, že hokejové publikum v Severní Americe a v části Evropy se rozhodlo ignorovat zjevný a neskrývaný fakt o novém držiteli velkého statistického milníku, tedy že hokejista Ovečkin je dlouholetým podporovatelem ruského tyrana Vladimira Putina. Ačkoli se na pokyn svého týmu a celé NHL od února 2022, kdy dlouho doutnající ruská agrese vůči Ukrajině přerostla v plnohodnotnou invazi, přestal k politice vyjadřovat, dal již dříve několikrát jasně najevo, že plně stojí za Putinovou invazí na Ukrajinu, která odstartovala již v roce 2014.
Většina fanoušků tento fakt ignoruje. NHL si ho však uvědomuje - zakázala jej jakkoliv veřejně zmiňovat. Téma ruské války je už třetím rokem pro hokejovou soutěž tabu. Bezprostředně po zahájení rozsáhlé invaze sice vedení NHL zveřejnilo prohlášení vágně podporující Ukrajinu a některým kanadským týmům dovolilo hrát před svými zápasy ukrajinskou hymnu, ale ta se nikdy nehraje v zápasech proti Ovečkinovu týmu Washington Capitals. Zároveň NHL propustila personál tvořící ruskojazyčnou verzi webových stránek, ale jinak se soustředila na ochranu svých ruských aktiv a zájmů, tedy zejména Ovečkina. Zámořská média na tuhle hru z velké části přistoupila, což mě jako bývalého sportovního novináře vůbec nepřekvapilo.
Moje vlastní zkušenosti s pokrýváním Ovečkinových politických aktivit byly důvodem, proč o sobě jako o sportovním novináři píšu v minulém čase. Když jsem v roce 2014 jako zahraniční korespondent v Severní Americe pro ruský deník Sport-Express zmiňoval Ovečkinovy proválečné politické aktivity, tým Washington Capitals mi nejprve pohrozil odebráním oficiální akreditace, a poté, co jsem odmítl ustoupit, to dotáhl do konce a skutečně mi akreditaci zrušil. Není to však jen strach, co brání severoamerickým novinářům poukazovat na Ovečkinovo propojení s Putinovým režimem, je to také něco mnohem méně omluvitelného: nedostatek zájmu a vědomí, že hokejové publikum nechce, aby se o tom psalo.
Obvykle se to balí do starého, otřepaného hesla, že je třeba oddělovat sport a politiku, což je však v naprostém rozporu s realitou. Když něco takového lidé říkají, obvykle tím myslí buď politiku, která se jim z různých důvodů nelíbí, nezajímá je, případně politiku, kterou chtějí v teple svých domovů ignorovat.
Jen těžko si lze představit, že by to Ovečkinovi v Americe tak snadno procházelo, kdyby se projevoval jako zběsilý rasista nebo misogyn. Asi nikdo by nenaléhal na média, aby se soustředila jen a pouze na jeho hru a zápasy, kdyby byl na jeho profilové fotce na Instagramu místo usměvavé fotky s Putinem hákový kříž nebo písmena „KKK“, symbol Ku-klux-klanu. Cokoliv z toho by ze strany médií i veřejnosti jistě vyvolalo bouři odsouzení a téměř jistě by to vedlo k Ovečkinově vyřazení z NHL, ať už by se stal držitelem jakéhokoliv významného hokejového rekordu.
Hořkou ironií je, že Ku-klux-klan, rasistická a vraždící organizace, která kdysi útočila na Afroameričany po celých Spojených státech, je sto let politicky irelevantní, zatímco „Putinův tým“, hnutí podporovatelů vytvořené a propagované Ovečkinem, je naopak stále velmi živé a oslavující fašistického, genocidního diktátora, který právě teď vede krvelačnou agresivní válku. Ovečkinovo politické hnutí není žádnou mrtvou organizací. Naopak. Podporuje velmi aktivního despotu, který už má na svědomí statisíce životů a každý den ničí další a další a překonává tím své vlastní krvavé statistické rekordy. Ovečkin také není žádným pasivním příznivcem nebo náhodným přihlížejícím. Byl jedním z vůbec prvních a nejvýraznějších podporovatelů Putinovy rozpínavosti.
Již v roce 2014 se Ovečkin aktivně zúčastnil ruských snah o vytváření báchorek o Ukrajině jako nacistickém státě, v němž jsou děti rusky mluvících občanů pronásledovány a vražděny ukrajinskou armádou. Ruská státní média tehdy začala ve velkém chrlit lživé zprávy o bezuzdném zabíjení dětí, včetně jednoho obzvlášť hrůzostrašného (a průhledně falešného) příběhu o malém chlapci ukřižovaném ukrajinskými vojáky. Tento smyšlený příběh prolétl ruskými médii v červenci 2014 a vzápětí odstartovala Ovečkinova kampaň s označením #SaveChildrenFromFascism (Zachraňte děti před fašismem!), což nebyla žádná shoda náhod. Ovečkin se tehdy stal nejznámějším šiřitelem tyto smyšlené zprávy.
Jeho kampaň a narativ o údajném zabíjení dětí posloužily snahám Ruska o nábor bojovníků pro válku v Donbasu. Bohužel šlo o velmi účinnou kampaň. O rok později, v roce 2015, to ruští dobrovolníci vracející se z nasazení v Donbasu často zmiňovali jako důvod, proč vyrazili do války – výslovně uváděli údajné zabíjení dětí. Za odhalení a kritiku Ovečkinovy role v této propagandistické kampani mi jeho tým Washington Capitals odebral novinářskou akreditaci. Dodnes mě reportéři z médií, která mají s týmem blízké vztahy jako například list The Washington Post, nemohou v článcích o Ovečkinovi otevřeně citovat, a to ani tehdy, když najdou dost odvahy aspoň na mírnou kritiku jeho politických aktivit.
Ovečkin nese svůj díl přímé odpovědnosti za krveprolití a utrpení v Donbasu. Ve skutečnosti se jen málo liší od známých kremelských propagandistů, jako jsou Putinovy televizní loutky Vladimir Solovjov a Margarita Simonjanová, na něž Evropská unie uvalila sankce už před delší dobou. Ovečkina se však zřejmě nikdo sankcionovat nechystá, patrně proto, že na rozdíl od nich vládne dobře zpeněžitelnou dovedností, a to posílat puky do hokejové branky. Naopak názor člověka, který měl obrovskou schopnost takové předměty na brankové čáře zastavovat, Dominika Haška, je ignorován. Ovečkinova zářící hvězda má přednost před vším.
Jeho spoluúčast na náboru bojovníků v roce 2014 není jediným Ovečkinovým příspěvkem k Putinově fašistické tyranii. V roce 2017 vytvořil Putinův tým (#PutinTeam), hnutí na podporu ruského diktátora cílící zejména na mladé lidi. Ve svém příspěvku na Instagramu oznamujícím vznik Putinova týmu Ovečkin vyprávěl vymyšlenou historku o tom, jak se slovní spojení „Putinův tým“ často používá v západních médiích jako synonymum moci. Ve stejném roce Ovečkin natočil video, v němž ruskou mládež nabádá: „Otevřeně se hlasme ke svým zásadám, přesvědčení a myšlenkám, aniž bychom se báli, že nebudeme vypadat cool. Jsem pro Putina a neskrývám to.“ Ke svým zásadám, přesvědčení a myšlenkám se příhodně veřejně nepřihlásil od roku 2022, tedy od doby, kdy nevýslovné množství jím ovlivněné ruské mládeže odešlo na Ukrajinu vraždit a také umírat.
Když se Ovečkin později v roce 2017 ženil, Putin mu během svatebního obřadu osobně zavolal s pozdravem. Oslava byla přerušena, aby se hokejista mohl hluboce sklonit k telefonu a zašeptat do sluchátka „Milujeme vás a vážíme si vás“. Video z obřadu odvysílalo nespočet ruských kanálů. Zprávy o Putinově svatebním daru - mimochodem šlo o čajovou soupravu - dominovaly v té době ruskému zpravodajství. V roce 2018 se Ovečkin vyfotil, jak hlasuje pro Putina, opět ve snaze přesvědčit mladé a apolitické sportovní fanoušky, že otevřeně podporovat diktátora je cool a je třeba se tím hrdě chlubit.
V roce 2019 Ovečkin zveřejnil mimořádně servilní blahopřání k Putinovým narozeninám. „Vaše jméno je známé po celém světě. Jste vzorem pro miliony lidí. Jste citován, respektován, oceňován a obáván. Vaše moudrost, síla a humor se staly symbolem našeho národa.“ V televizním rozhovoru v roce 2020 Ovečkin na adresu ruského prezidenta uvedl: „Velmi si ho vážím. Chci, aby se Putinův tým stal skutečnou politickou organizací, aby přitáhl mladé lidi z mnoha různých oblastí života. Žiji ve Státech a vidím, jak moc je zde milován. Každý, s kým mluvím, mu důvěřuje.“
Ovečkin během prezidentských voleb v Rusku v roce 2018 působil jako Putinův oficiálně registrovaný „zplnomocněný zástupce“ a dostal na to dokonce potvrzení. Ovečkin je zkrátka ochotným, nadšeným a odměňovaným podporovatelem krvavé tyranie, která rozpoutala nejděsivější válku v Evropě od roku 1945.
Jeho vítězným pokřikem „Rusové, my jsme to dokázali!“ byly rychle vyzdobeny moskevské ulice, a to třímetrovým písmem, což mimo jiné potvrzuje, jakou hodnotu má Ovečkin pro Putina jako propagandistický nástroj v době jeho dobyvačné války s cílem překreslit mapu Evropy a zničit Evropskou unii. Tím je totiž Ovečkin především a je to přesně to, o čem mluvil Dominik Hašek, když žádal hokejový svět, aby se na to zaměřil.
Hokejový svět se ke své hanbě rozhodl upřednostňovat statistické triviality typu počtu vstřelených gólů před reálným utrpením a zničenými životy. Hokejový svět, stejně jako ruská mládež, k níž Ovečkin v roce 2017 promlouval, se rozhodl nestydět se.
