Článek
Vážně chceme podporovat někoho, kdo tyranizuje svoje občany, mohutně uplácí, sám bere obrovské úplatky, lže a na hodnotách mu nezáleží? Stojí ten fotbal za to?
Ano, je to velká zábava, jsou to velké emoce. Mnozí v tom vidí i poezii, krásu… Těší se na tu událost čtyři roky. A mají silnou a zčásti pochopitelnou tendenci uchylovat se k obrannému klišé: Netahejme politiku do sportu, tohle je fotbal! Vrcholný fotbal! Vrchol práce a kariéry pro mnoho hráčů a trenérů. Vrcholný zážitek pro miliony fanoušků.
Jenže to klišé je ideologií diktátorů a zkorumpovaných funkcionářů. Vodí si svoje fanoušky a sponzory jako loutky. Znají jejich slabé stránky. Pro zábavu a pro peníze jsou ochotni zapomenout na ledacos.
A tak se bojíme, abychom netahali politiku do sportu, a diktátorům a korupčníkům dovolujeme, aby úplně beze strachu tahali sport do (své) politiky. A navíc – v politice máme v demokratických státech alespoň možnost hlasovat ve volbách. Ale tady?
I tady něco můžeme dělat, a především něco děláme. Můžeme si koupit letenku u Qatar Airways, koupit si lístek na zápas, zapnout si televizi, zakoupit produkt některého z hlavních sponzorů…
Nebo to celé bojkotovat.
Důvody, proč vidím jako důstojnější tu poslední možnost, rozdělím do tří okruhů: Katar a lidská práva, demokratický svět a schopnost vzdát se požitků, fotbal a morální prohnilost.
Katar a lidská práva
Nejsem odborník na islám, arabský svět ani jeho kulturu. Ale myslím, že jsem schopen přinést inspirativní pohled pro fotbalového fanouška.
Ohledně šampionátu v Kataru se odehrává informační válka. Za kouzelný a téměř vyčerpávající vhled do ní považuji text na české Wikipedii: „Lesby, gayové, bisexuálové a transgender osoby (LGBT) žijící v Kataru zde čelí jistým komplikacím ve svém životě.“
Jistým komplikacím! Tak jasně, záleží na tom, co člověk považuje za komplikaci. Podle katarského zákoníku hrozí homosexuálům tři roky vězení. Ale podle zvykového práva a muslimského práva šaríja není vyloučeno ani kamenování nebo trest smrti.
To je jistá komplikace.
Nejde ale o nedotažený text na české Wikipedii. S tím se totiž dnes můžete potkat kdekoli v médiích. Podporovatelé mistrovství: Homosexuálové by se měli v Kataru zdržet veřejných projevů náklonnosti, není to v souladu s místní kulturou, ostatně ani heterosexuálové se tady nechovají stejně jako v Evropě.
Kritici mistrovství: Můžou vás za to zavřít do vězení, bičovat, kamenovat, vůbec nemáte možnost se svobodně projevit.
Pamětník by řekl, že komunismus byl proti tomu procházkou růžovým sadem.
A pak je tu „moderní otroctví“. Do Kataru přijíždí za prací stovky tisíc lidí z chudých oblastí Asie a Afriky. A podle studií neziskových organizací, ale třeba i vlády Spojených států tady mnozí z nich končí jako „otroci“ nebo prostitutky. Bezprávní, unesení, manipulovaní.
Některé západní deníky odhadují, že při stavbě stadionů pro fotbalový šampionát zemřely tisíce dělníků. Kvůli špatným pracovním podmínkám, přetížení, kvůli tomu, že v Kataru na nich nikomu nezáleželo.
Katar připouští nešťastné úmrtí tří dělníků.
Komu věřit? V tomto komentáři přesvědčivé důkazy shromáždit nedokážeme.
Takže komu věřit? Tomu, kdo nás zve na opulentní fotbalovou hostinu?
Demokratický svět a schopnost vzdát se požitků
Nejsme my bohatí, spokojení lidé na Západě už moc zhýčkaní na to, abychom byli schopni něčeho se vzdát kvůli budoucnosti a důležitým hodnotám?
Takhle se už léta ptají ekologové, kteří říkají, že klimatická změna na nás prostě dřív či později tvrdě dopadne. A takto se dnes ptá kdekdo před první zimou během „války s Putinem“. Ustojíme to? Jsme ještě vůbec schopni si něco odepřít, abychom se nestali kořistí diktátora a tyrana?
A Katar? Ano, tady nám o život nejde. Nanejvýš nějakým africkým dělníkům a prostitutkám a katarským gayům a lesbám. A taky tady jde jenom o to, jestli jsme ochotni vzdát se zábavy kvůli hodnotám. Zjevně nikoli.
Byla spousta řečí. O bojkotu, duhových páskách, prohlášeních. Nakonec z toho nic není. Všichni tam jsou. A sportují. Bez duhových pásek.
Kromě základní obranné ideologie – netahejme politiku do sportu – je tu ještě jedna. Globální, na první pohled humanistická, lidskoprávní, neodolatelná. Dejme jim šanci se ukázat. A konfrontujme je s naším světem a s naší kulturou. To bude přece přínosné pro všechny.
Možná, ale nebyly by nějaké konkrétní příklady? Kdy a kde došlo k tomu pozitivnímu sblížení? Během olympiád v Číně? Během olympiády a mistrovství světa ve fotbale v Rusku? Něco jsem přehlédl?
Fotbal a morální prohnilost
Morální prohnilost fotbalu se ani zdaleka neměří jen českými „kapříky“ a Příbramí. To je regionální pohled hluboko pod horizontem Okresního přeboru. Fotbal je totálně nemorální globálně. A demokratický svět by ho měl podrobit tvrdým sankcím.
Až do minulého roku byl hlavním sponzorem Ligy mistrů Gazprom. Ruský ropný gigant blízký Putinovi roky okupujícímu cizí území. Přišla drobná komplikace – Putinův vpád na Ukrajinu. Takže přece jen spolupráce skončila.
Ale do té doby? Že Rusko anektovalo Krym? A že Západ uvalil sankce? To se přece fotbalu netýká. Fotbal potřebuje peníze. Protože má velkou režii. Platy hvězd a další položky…
To se týká i špičkových klubů. Hráči na hřišti poklekají a vyjadřují podporu hnutí Black Lives Matter. A na tričku mají třeba logo sponzora z Kataru nebo Emirátů. Lidská práva? Prostě pokleknou.
Podpoří Afroameričany, a zároveň i vládce, kteří tyranizují menšiny ve své zemi. A pak hrají fotbal. Sportují. Netahejme do toho politiku.
Ostatně, kdo že je po Gazpromu hlavním sponzorem Ligy mistrů? Je jich víc, ale patří mezi ně i čínská elektronická firma Oppo. Pravděpodobně za zásluhy o rozvoj bratrské spolupráce s ujgurským národem.
A šéf mezinárodní fotbalové asociace Gianni Infantino říká, parafrázuji: „Nepovyšujme se nad nikoho, nemistrujme jiné kultury, nikdo není lepší než ten druhý. Soustřeďme se na fotbal. Jde o sport. Netahejme do něj politiku.“
Rozumím, pane Infantino. Každý má dostat šanci, zvlášť když nabídne několik milionů dolarů jako úplatek. To je jasné.
Ale jedna věc mě stejně pořád trápí: Když se nemáme povyšovat a mistrovat, proč na šampionátu chybí Rusko a Bělorusko? Co když mají Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko pravdu a vedou spravedlivou válku? Proč, pane Infantino, taháte politiku do sportu? Což snad souhlasíte s tím, že ruští a běloruští sportovci se nemohou šampionátu účastnit?
Fotbal přece připouští jakýkoli výklad světa a lidských práv. Nikdo není lepší. Všichni jsme si rovni.
Asi jako lidé v Kataru.
