Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Rallye Dakar, kdysi symbol dobrodružství a vzájemné pomoci mezi závodníky, se postupně proměňuje. Vždycky k němu patřila vzájemná pomoc závodníků. To jsem vždy obdivoval, jsem stará škola. Jednou někomu pomůžete vy, jindy někdo vám. Může se to vyplatit, navíc dřív se vždycky za pomoc kolegům v nouzi odečítal čas.
Nám letos ale ne. Nesl jsem tedy neradostně, když nám organizátoři neodečetli čas za to, že jsme pomohli jiné české posádce po nehodě. Udělal bych to ale stejně znovu, i když nás to stálo 23 startovních pozic, což je zásadní pro výsledek.
Poté, co do organizace vstoupila Mezinárodní automobilová federace (FIA), se ale z Dakaru stal jiný závod. FIA sdružuje jednotlivé národní automobilové organizace a pořádá hlavní světové závody, jako třeba Formuli 1, WRC nebo teď rallye Dakar, která nově patří do mistrovství světa W2RC.
Přineslo to mnoho změn, stejně jako přechod z Jižní Ameriky do Saudské Arábie. FIA sice hodně dbá na dodržování bezpečnostních opatření a technických pravidel, která se neustále mění, ale zdá se mi, že se za každou cenu snaží najít to, co nesedí a vše finančně pokutuje.
Je tedy takovým velkým výběrčím daní do vlastní pokladničky. Na pokutách od závodníků dokázali za různé drobnosti jako nedotažené pásy, hodinky na ruce nebo nezapnutý hasicí systém vybrat velké částky.
Výrazně se mění také atmosféra v bivaku. Bohaté týmy jako by se předháněly, kdo bude ukazovat honosnější zázemí. Takže v poušti pak vyrostou úžasné klimatizované obytné kontejnery, umělý trávník a ledkové obrazovky. A samozřejmě vše striktně ohraničené, takže se závodníci přestávají navzájem navštěvovat. Zkrátka F1 v poušti.
Ze závodu tak úplně mizí menší týmy. Dřívější soutěžení profesionálních týmů s privátními nadšenci už je minulostí. Malí odchází, protože nedokáží držet krok s rostoucím rozpočtem, který je na Dakar potřeba. Na Dakaru 2009, kdy jsme s Mirkem Zapletalem získali historický rekord v podobě sedmého místa a třetího místa v naší kategorii, startovalo 177 aut. Letos to bylo jen 70 aut.
Skalní průrvy i nocování na duně
Díky velmi krátkým dnům v Saúdské Arábii, kde je v lednu zimní období, nastavil pořadatel krátké časové limity na projetí tratě. V noci se v Saúdské Arábii opravdu nedá jet. Když se pak vyskytne jen třeba malý technický problém, znamená to konec šance na dobré umístění. Díky nedodržení časového limitu etapy je posádka penalizována.
Navíc letos některé části tratě vedly přes téměř neprůjezdné úseky. Měli jsme třeba projet autem širokým 230 cm mezi dvěma skalisky s dvoumetrovou průrvou. Bez poškození to téměř nejde. Nebo nás čekala 200 kilometrů dlouhá trasa přes rozlehlá pole lávových ostrých kamenů, velkých balvanů a skalisek. Je to jen zbytečná a drahá likvidace techniky.
Nejtěžší moment byl, když nám upadlo zadní levé kolo uprostřed obrovských dun. Přišlo to nečekaně. V 48hodinové etapě, kdy se se nám od startu velmi dařilo, předjížděli jsme ostatní auta a kamiony, a měli jsme velmi dobré mezičasy. S vypětím všech sil jsme nouzově utržené štefty na kole nahradili z předního kola, ale mezitím padla tma. Stmívá se totiž již v šest hodin.
Pořadatelé nám přes satelitní Iritrak řekli, ať přenocujeme v dunách, což ale nebylo tak romantické, jak se zdá. Spali jsme v chladu na písku a bez vybavení. Po rozednění jsme zvládli dojet do cíle s projetím všech průjezdních bodů.
Limit 20 hodin jsme ale nesplnili, protože nám pořadatelé započítali do času i noční devítihodinové čekání v poušti. Ano, opravdu byl limit 20 hodin při 48hodinové etapě. Název této nové speciální etapy je tedy hodně zavádějící. Proto jsme tedy obdrželi zdrcující penalizaci 41 hodin.
To znamenalo konec našich ambicí na dobrý výsledek, ale mohli jsme alespoň dále bojovat o úspěšné dojetí do cíle. Což se nepodařilo téměř polovině startujících aut.
Letos jsem poprvé závodil v barvách nového českého týmu Toyota Gazoo Racing Czech s vozem Toyota Hilux GR T1+. Možná díky jeho designu jsme ale také podléhali větším kontrolám ze strany FIA komisařů. Spolehlivost Toyoty se potvrdila a nebýt banální závady s povoleným zadním kolem v nové extrémní dunové 48hodinové etapě, mohli jsme dosáhnout slušného výsledku. V první etapě jsme ukázali dobrý potenciál na mezičasech, kdy jsme byli nejrychlejšími ze všech českých posádek.
Z uplynulého ročníku cítíme lehké rozčarování kvůli zmatkům ve výsledkové listině a změnám pravidel, které nebyly tak úplně zřejmé a některým vyloženě nevstřícným a nepříjemným pořadatelům.
Co ale hlavně přetrvává, je obrovská radost z úžasných českých úspěchů, a hlavně z toho, že jsme s Davidem Křípalem tak mimořádně těžký ročník Rallye Dakar dokázali dojet na cílovou rampu a vybojovali tak další společné medaile.
