Unikát Procházka je v UFC na hraně. Titul, nebo jít od podlahy, říká trenér

Mediálních povinností v Kalifornii má Jiří Procházka před nedělním zápasem dvou bývalých šampionů MMA polotěžké váhy organizace UFC proti domácímu Jamahalu Hillovi spoustu.

„Kdyby to bylo jen na mně, stoprocentně bych mediální aktivity omezil a věnoval se víc odpočinku a tréninku,“ hlásí Seznam Zprávám z Los Angeles trenér českého bijce Martin Karaivanov. „Co si tady musí odběhat, splnit, odkecat, je fakt hodně náročné. Snažíme se to skloubit. Trénink bereme spíš jako udržovací.“

Poslední veřejné vystoupení Procházky však chytilo za srdce fanoušky nejen v Americe. Oholil si vlasy s ikonickým copem, který nosil pět let. Jako výraz podpory nemocné fanynce Ashley McGarity, jež bojuje s rakovinou děložního čípku.

Zároveň na léčbu onkologicky nemocných pacientů věnuje milion korun. Šéf UFC Dana White finanční částku okamžitě dorovnal. Procházka si jako světový sportovec, jehož instagramový účet nedávno přesáhl milionovou hranici sledujících, uvědomuje svůj přesah do společnosti.

„Tenhle účes je inspirován Ashley. Jsem rád, že na můj zápas do Los Angeles přijde. Navíc jsem dosáhl jednoho milionu followerů na instagramu, takže dám jeden milion korun českých prostřednictvím své nadace na léčbu onkologických pacientů. Bojové umění má co vracet a je to o dobré energii,“ řekl na tiskové konferenci, načež následoval potlesk přítomných.

Na humbuk kolem si Procházka za ty roky v prestižní UFC už zvykl. Nenechá se rozhodit. „Je ambasadorem MMA nejen v Česku, ale i ve světě. Poznávají ho lidé všude. Přistaneme na letišti a prodavači vychází z obchodů, že se s ním chtějí vyfotit. V Americe to samé. Jdeme po ulici a lidé ho poznávají. Je to nepřehlédnutelná postava,“ vykládá Karaivanov.

Formu svého svěřence chvíli před zápasem v kleci, který má Procházkovi pomoct k titulové bitvě, okomentuje stroze: „Je to dobrý.“

Pak dodá: „Nervózní není, zvládá to výborně díky svému nastavení. Všichni se tady držíme pohromadě a snažíme se pomáhat mu ve všech směrech. Někdy chce být sám, někdy mu děláme společnost. Přizpůsobujeme se jemu, aby byl co nejvíc v pohodě. I my musíme být v klidu a nepřenášet případnou nervozitu.“

Za patnáct let spolupráce mají zajeté standardní postupy, posloupnost úkonů v přípravě. „Ale nejde o rituály,“ podotkne Karaivanov. „Zápas nebude určitě jednoduchý. Pro nás je každý důležitý, jako by byl titulový. Jdeme do toho zodpovědně, absolutně nic nepodcenit.“

Tlak na zápasníky se stupňuje. Chtějí zužitkovat čtyřměsíční těžko představitelnou dřinu v přípravě, mají na to jen pár minut.

Během podzimu se Procházka připravoval v Japonsku a Mexiku. Výjimečně bez trenérů.

Doma mu zase dělal dva týdny sparing elitní postojář Matěj Peňáz, který jako levák měl simulovat boxování Hilla.

„Rozhoduje strašně moc faktorů. Vezměte si, že teď Jiří dosáhl mety milionu sledujících na Instagramu. Je pod drobnohledem tolika lidí,“ uvědomuje si Karaivanov.

„Když jsou úspěchy, lidé provolávají sláva. Ale jakmile přijde neúspěch, který zákonitě musí přijít, potom se ukáže pravá tvář veřejnosti. Ale tím nechci říct, že fňukáme, že máme nějaké kritiky, to vůbec. Jen to souvisí s tlakem. Když jdete nahoru, je to jednoduché, máte podporu všech, jakmile se dařit přestane, tak potom se tlak znásobí.“

Mluví z praxe. Karaivanovi se promítne cesta, jakou s rodákem z Hostěradic u Znojma ušli. Jsou spolu od začátku. Pozoroval, jak se pouliční bitkař, co se v Brně chytil špatné partičky, mění v gymu v pokornou osobnost.

„Byl to rváč od prvopočátku. Přišel k nám v sedmnácti letech, byl ještě rvavé hříbě, samá ruka, samá noha. Nikoho nepřevyšoval, byli tam vyspělejší zápasníci, kteří mu to dávali sežrat a on s tím rostl,“ začne vyprávět. „Zažil jsem s ním stěžejní etapy ranného života, jak se vyklubal v dospělého chlapa. Je mu teprve 32. Každým rokem je to trochu jiné. Patnáct let jsme na společné cestě, ale není to jen o mně. Vazby jsou hluboké. Prošli jsme si spolu spousty silných a slabých momentů. Stále jsme na cestě.“

Vybaví si první zápasy v thajském boxu, nervozitu mladého kluka v ringu, kterého cepuje společně s Jaroslavem Hovězákem v brněnském klubu Jetsaam Gym. Republikový titul. Přechod do MMA. „Bylo to jeho rozhodnutí, chtěl komplexní boj. Thajský box je jen boj v postoji, i když je to komplexní sport, nepřechází se na zem,“ vysvětluje a zmíní legendární bitvu o šampiona České republiky s Martinem Šolcem. „Hodně vypjatý zápas.“

Vzpomene si, jak je potom oslovila japonská organizace Rizin Fighting Federation, kde se stal Procházka šampionem. Začal vyznávat samurajský kodex cti Bushidó, který přesně vymezuje správné a špatné jednání na Cestě bojovníka. Klade důraz na upřímnost, odvahu, klidnou mysl. K ní mu dopomáhá meditace.

Líčí, jak Jiřímu musel měnit techniku, neboť tíhl hodně ke karate. „Bylo těžké ho usměrnit a vysvětlit mu, že ne všechno funguje podle zarytých bodů karate, že tohle je MMA a je potřeba umět s tím pracovat,“ říká trenér. „Neustále se snažíme o zdokonalování, nápravy, ale někdy je to těžší cesta.“

Popisuje rovněž, jak po skončení zápasové smlouvy zadrnčel telefonát od UFC. Jak se 12. června 2022 stal Procházka prvním českým UFC šampionem v polotěžké váze, když Brazilce Glovera Teixeiru ukončil na škrcení v pátém kole.

Naskočí mu i tvrdé direkty. Procházka se titulu musel vzdát kvůli zranění ramena, pak následovaly dva knokauty od Brazilce Alexe Pereiry. „To byly pro nás hodně těžké chvilky,“ kývne.

Vrátit Pereirovi porážky je silná motivace, avšak ne zásadní. „Nebereme to jako odplatu,“ zdůrazní Karaivanov. „Celkové nastavení je, že chceme být nejlepší a vzít si titul zpět. Není tam touha po odplatě, ale touha být nejlepší na světě.“

Procházka teď chce přesvědčit odbornou veřejnost i fanoušky ještě o jedné věci. Unikátním a neotřelým způsobem boje i ukončením soupeřů si vysloužil obdiv lidí, kteří se o MMA normálně vůbec nezajímají.

Jenže Procházka je svým živelným a velmi otevřeným stylem náchylný schytat klíčové rány. Tak jako s Pereirou. Následující duel s Hillem má ukázat, že je komplexnějším bojovníkem a umí se lépe bránit.

O titul se utká právě Procházkův dvojnásobný přemožitel Pereira s Ankalajevem, takže zatím není jasné, zda by vůbec na vyřizování účtů došlo. „Top pětka zápasníků, ve které je Jirka i Hill, si bude muset vydobýt šanci titulového zápasu. Je to o drobných postupech v žebříčku a ukázat, že jsme připraveni ucházet se znovu o titul,“ plánuje Karaivanov.

„To teď ale absolutně neřešíme, plně se koncentrujeme na Hilla. Po tomto zápase budou na stole dvě varianty: Buď půjdeme po titulu, nebo se k němu začneme prokousávat od podlahy.“

Procházka doplnil: „Každý blížící se zápas beru jako životní. Nenarodil jsem se proto, abych prohrával, nebo podával špatné výkony.“

Půl roku po porážce jde znovu do akce. Procházku čeká v UFC sedmý zápas. Hill má na kontě slušné skalpy. Přejel Glovera Teixeiru, bývalého šampiona, jehož porazil i Procházka. Zdolal také Thiaga Santose nebo Johnnyho Walkera.

„Hilla řadím tak do středu borců, s nimiž jsem se v dosavadních šesti duelech v UFC pral. Je to velmi kvalitní soupeř, má cit pro časování, dobrou razanci úderů. Je to prostě nebezpečný zápasník,“ uvedl Procházka.

„Zamakal jsem na svých chybách, chci se posunout dál. Tohle jsem už říkal po letní porážce s Pereirou, ale teď chci dokázat, že nejsem velkohubý, a chci svá slova převést do praxe. Hilla jedu prostě ulovit.“

Když má Karaivanov vypíchnout hlavní přednosti Procházky, vypálí: „Mentální nastavení a jeho vůle.“

Nedokáže si představit, co by Procházka dělal, kdyby nezápasil, třebaže je absolventem bakalářského studia Speciální edukace bezpečnostních složek na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity.

„Vsadil teď všechno na jednu kartu. Je výborným sportovcem, atletem a souběžně popularizátorem bojových sportů, který má své hodnoty,“ váží si na svém svěřenci.

S přispěním Martina Vaita.