Článek
Blonďatou Američanku „Džes“ musíte mít rádi. Emotivní běžkyně kolem sebe šíří nebetyčný optimismus a skvělou energii, a když vyrazí ze startovní čáry, buší do toho celý závod tak, až se bojíte, aby ji z cíle nemusela odvážet sanitka.
Jessica Digginsová není velkou světovou běžeckou megastar, ale hodně dobrá je. Už má zlato, stříbro a bronz ze dvou olympiád a dvě zlata, dvě stříbra a dva bronzy ze čtyř mistrovství světa. Vyhrála 14 závodů Světového poháru a 46krát stanula na pódiu. V sezoně 2021 ovládla i celkové pořadí Světového poháru. To není špatná bilance.
V běžkařském světě si vydobyla slušný respekt svými výkony i postoji. V USA pak udělala z běžeckého lyžování sport, o který se začaly zajímat miliony lidí.
Vyrostla v Aftonu v Minnesotě na břehu řeky Saint Croix. V zimě tam padají teploty až k –30 °C a o sníh nemají nouzi. Středisko Afton Alps je dokonce největším lyžařským centrem v oblasti velkého souměstí Minneapolis – Saint Paul. Na 120 hektarech najdete 17 lanovek a 35 sjezdovek.
„Rodiče mne postavili na lyže skoro dřív, než jsem uměla chodit. Každý víkend mě strčili do batohu a jeli jsme lyžovat. Já tahala tátu za vlasy a křičela: rychleji! Připojili jsme se jako rodina k Minnesotské mládežnické lyžařské lize a trávili každou neděli celou zimu hraním her a učením lyžování. A pak jsme to zakončili sáňkováním a horkou čokoládou,“ vypráví Digginsová o svých začátcích.
Šest let lyžovala v týmu Stillwater High School, milovala týmové prostředí a kamarádství. Dodnes ráda vzpomíná, kolik přátel si díky lyžování našla. Brzy v sobě objevila i závodního ducha a závodění začala brát vážněji. Zapojila se do letních tréninkových programů a nakonec začal trénovat celoročně. V roce 2009 už vyhrála juniorský americký titul ve sprintu.
Po promoci v roce 2010 odložila akademické stipendium na Northern Michigan University a strávila rok závoděním v týmu Central Cross-Country Elite. „Zjistila jsem, že být profesionálním sportovcem je mou vysněnou prací, a rozhodla jsem se jít do toho naplno.“ V roce 2011 ji zařadili do národního amerického lyžařského týmu a hned poslali na její první MS.
Za dva roky už vyhrála týmový sprint s Kikkan Randallovou na MS 2013 ve Val di Fiemme a pak následoval jeden úspěch za druhým.
Není pověrčivá a nevozí s sebou žádný talisman. Ale něco má na sobě přece jen vždy, když vyrazí do závodu. Na tvářích lesklé třpytky, které mají krasobruslařky, tanečnice nebo roztleskávačky na americkém fotbalu. „Mám to pro radost, protože ten sport miluju a protože mě baví posouvat se k novým limitům,“ říká s pusou od ucha k uchu.
Ostatně s tím tancem mají flitry hodně společného. Byla to jedna z jejích nejoblíbenějších aktivit na střední škole. Spolu s fotbalem, hrou na housle, plaváním a právě běháním.
Jinak pozor na ni, umí překvapit i různými adrenalinovými aktivitami. Miluje skoky do vody ze skalnatých útesů, bungee jumping nebo seskoky padákem.
Mezitím na cestách ráda čte knihy, a když je konečně po dlouhé zimě doma v Americe, ráda vaří a zkouší nové recepty, okopává zahrádku nebo s manželem kempuje, pádluje na kajaku a plave.
„Při závodech po světě mě baví cestování a zážitky z poznávání nových kultur. Ale nejvíc ze všeho na lyžování miluji tu možnost dostat své tělo na hranici možností… Mít šanci najít o sobě něco nového. Lyžování mi také dává šanci inspirovat další generaci začínajících sportovců. Díky tomu všechny ty hodiny tvrdého tréninku absolutně stojí za to.“
Má to o něco těžší než Evropanky. Prakticky celou závodní sezonu je mimo domov, za oceánem v Evropě.
K tomu je Digginsová aktivní i v jiných oblastech. Je například ambasadorkou neziskové organizace Fast and Female, která inspiruje dívky ve věku 8–18 let, aby byly aktivní a sportovaly.
