Jak se z „pouličního rváče“ stane bojovník za miliony? Pozadí MMA v Česku

Můžete si o tom sportu myslet, co chcete. Ale jedna věc je nezpochybnitelná, sledovanost MMA celosvětově neskutečně roste, podle mnohých zdrojů ze všech sportů nejrychleji. V návaznosti na to bychom hned mohli popisovat, jak rostou finanční odměny za zápasy v profesionálním ringu anebo to, jak vodí tatínkové (a také maminky) ani ne desetileté děti do tělocvičny s tím, že „chtějí dělat MMA“. Seznam Zprávy se ale raději vypravily za někým, kdo prostředí bojových sportů a především toho, čemu dnes všichni říkají MMA, perfektně zná, pomůže lépe pochopit souvislosti a také ukáže na sportovce, kteří by se v této ultimátní bojové disciplíně mohli už brzy prosadit nejen v České republice, ale třeba na mezinárodní úrovni.

Petr Macháček je zdaleka nejúspěšnějším českým trenérem bojových sportů. Sám se nejprve věnoval boxu a karate, později zápasil ve volném stylu. Byl jedním z prvních, kdo se v České republice naplno věnovali thajskému boxu, ale také jiu-jitsu a dalším bojovým disciplínám, jež v popularitě postupně předstihlo MMA. Dnes je vpravdě legendou českých bojových sportů, provozuje tělocvičnu a vede oddíl Hanuman Gym Praha, který je nejstarším oddílem bojových sportů v Česku.

MMA zatím, na rozdíl od boxu, juda, karate, řecko-římského zápasu a taekwonda, není olympijským sportem. Vedou se však intenzivní jednání o tom, aby se v roce 2024 na olympiádě v Paříži mohlo představit jako ukázkový sport a za další čtyři roky by se v Los Angeles už mohlo poprvé válčit o olympijské medaile.

Kdo je toho názoru, že „obhroublí násilníci“ k olympismu jako oslavě sportu nepatří, protože by ostatním sportům kazili image, toho je třeba trochu poučit. „Na prvních olympijských hrách v Řecku se soutěžilo hlavně v disciplínách spjatých s válečnictvím, s bojem. Běhalo se ve válečné zbroji, házelo se diskem, oštěpem… A mimo jiné tam byl také pankration, tedy boj dvou mužů nablízko, beze zbraní, tělo na tělo. Postupem času se pak tato disciplína začala rozdělovat na pěstní souboj, tedy něco jako box, a souboj naopak bez úderu, což byl z dnešního pohledu řecko-římský zápas,“ dává do historie bojových sportů stručně nahlédnout Petr Macháček.

Dalším vývojem pak podle rozdílných preferencí bojovníků vznikaly ostatní odštěpené bojové sporty. „Někdo preferuje rychlost, obratnost a tíhne ke karate, někdo je spíš silový, chce ten maximální kontakt, kde lze rozdávat rány, tak dělá box a někdo upřednostňuje boj na zemi, takže je dobrý judista nebo zápasník,“ vypočítává legendární český trenér. Více se vyvíjely takzvaně postojářské disciplíny, které původně reprezentoval box. „Začaly se přidávat kopy, údery loktem a tak dále, narodil se kickbox, thajský box, ale na stejné linii vzniklo třeba i zcela bezkontaktní taekwondo a řada dalších disciplín.“

Je logické, že s tím, jak se rodina bojových sportů rozrostla, začalo se i porovnávat, který ze sportů je v boji nejúčinnější, který je nejtvrdší, který nejnáročnější… A protože každý má něco, začalo se nakonec zase bojovat i způsobem full contact, z čehož se záhy zrodila disciplína MMA (Mixed Martial Arts). Tam je zahrnuto všechno.

Zarytým odpůrcům tohoto zajisté velmi tvrdého kontaktního sportu patří jedna rada, chtějí-li si k MMA přece jen najít cestu. Dívejte se na MMA takto: není vše povoleno, ale je třeba vše umět. „MMA je desetiboj bojových sportů,“ říká Petr Macháček.

Zajímavým aspektem disciplíny MMA je jednak zřetelná náklonnost k show. Kdo MMA nefandí, možná by řekl cirkus. A dokonce určitá míra spekulativnosti ve smyslu vybírání těch nejlepších pro zápas o titul. Není to vždy zcela transparentní, je to do jisté míry subjektivní, ale jen do chvíle, než se ti, o nichž se diskutuje, setkají tváří v tvář v kleci. A přesně o to v MMA jde. Bojovník MMA touží po jediném – bojovat o titul. A vyhrát.

Mladý bojovník MMA zprvu začne bojovat v zápasech organizovaných více či méně pravidelně pro neprofesionální sportovce. V Česku začíná často v zápasech pořádaných organizacemi jako je GCF nebo I am Fighter.

Kdo je dobrý, takže soustavně vyhrává, může zkusit Oktagon. Oktagon MMA je největší organizace, která v České republice a na Slovensku pořádá turnaje bojových sportů. Ročně pořádá hned několik turnajů, často ve známých sportovních arénách českých a slovenských měst. Majiteli jsou Pavol Neruda a Ondřej Novotný, kteří musí na nadaného bojovníka ukázat. Říci: „Ano, ty už jsi dostatečně atraktivní, pojď se ukázat na akci, kterou pod značkou Oktagon pořádáme.“

Kariéra profesionálního MMA bojovníka nabírá ten správný směr.

Kdo zápasí na úrovni, kterou reprezentuje česko-slovenský Oktagon, ale také polská KSW nebo některá z předních ruských organizací, přesněji řečeno vyhrává zápasy výše jmenovaných organizací, může doufat, že na něj ukáže skaut z Bellator (druhá nejvýznamnější americká organizace), z asijské ONE Championship anebo ze samotné UFC (Ultimate Fighting Championship). Toto jsou tři nejuznávanější organizace, pod jejichž křídly bojují ti nejlepší profesionální MMA zápasníci světa. Kdo splní jejich podmínky a postaví se k zápasu v jejich kleci, může si říct: „Jsem dobrý.“

České MMA na tom v celosvětovém kontextu není špatně. V zápasech organizovaných americkou UFC už se Čechů představilo několik, přičemž doma si největší renomé vydobyl Karlos Vémola, který se u nás bez pochyby velkou měrou zasloužil o popularizaci MMA také mezi širší tuzemskou veřejností. Z žen se do první světové ligy MMA v minulosti probojovala Lucie Pudilová, ale i ona po čtyřech porážkách v řadě slavnou organizaci zase opustila. Aktuálně pod křídly UFC zápasí David Dvořák a Jiří Procházka.

Jiří BJP Procházka, 30letý Brňák, má velké zkušenosti a také titul v polotěžké váze japonské organizace Rizin. Kultura japonských samurajů je Procházkovi velmi blízká a jistě se o její hodnoty bude opírat i v zápase, který by mohl být jeho životní bitvou. Na začátku letošního léta by měl bojovat o titul UFC. „Mám husí kůži, protože nic víc, než bojovat o titul UFC, v našem sportu neexistuje,“ říká Petr Macháček.