Článek
I to o 21leté dívce něco vypovídá. „Vždy byla cílevědomá. Snažila se a šla si za svým. Vidím to i dnes, že si odtrénuje třeba i sama, ale nikdo jí nemusí kontrolovat. Proto to pro mne není překvapení,“ říká o dvou zlatých a jedné bronzové medaili z juniorského mistrovství světa v americkém Soldier Hollow Terčin bývalý trenér Tomáš Holubec.
Tereza Voborníková vedoucího trenéra Sportovního centra mládeže v Jilemnici zaujala ještě jako dívenka v žácích. Rodiče nebyli aktivní sportovci, ale brali ji na sjezdovky, na běžky. V oddíle začala až ve 12–13 letech, tedy o něco později než většina ostatních dětí. A ukázalo se, že to bylo dobře. Už to měla v hlavě srovnané a sportovala nikoli z vůle rodičů, ale protože sama chtěla.
„Sledoval jsem ji ještě dřív, než přišla ke mně. I když nejela o první příčky, o výsledky se rvala. Bylo vidět, že je bojovnice. To se mi na ní líbilo, a tak jsem usiloval, aby zakotvila u mne. Rozhodovala se totiž, kam půjde na střední školu. Byl jsem rád, že nakonec skončila v Jilemnici.“
Terka nastoupila na gymnázium v Jilemnici a pilně trénovala. Bylo vidět, jak je cílevědomá. Vznikaly i trochu úsměvné situace. Z Hostinného, kde bydlí s rodiči a sestrou, totiž jezdila na tréninky často na kole. „Těch 40 km už byl ale docela sám o sobě slušný trénink. Proto jsem s tím musel počítat a nenápadně jí ubírat. Kdyby to tak dělala pořád, tak by se nakonec sedřela,“ vysvětluje Tomáš Holubec.
Vždy byla cílevědomá. Snažila se a šla si za svým. Vidím to i dnes.
Pořád stoupala, neměla žádné velké výkyvy. Každý rok bylo u ní vidět zlepšení. Trenér jí prý nikdy nemusel nic říkat, vyčítat, že něco zanedbala. Spíš ji brzdil a radil, že někdy je lepší si ubrat. Sportu prostě dávala hodně energie, byl to její koníček.
Občas byla Terka i trošku tvrdohlavější, někdy si věci dělala trochu po svém. A na rozdíl od většiny holek, které rády drží pospolu, byla spíš s kluky. „Možná, jak o tom přemýšlela, tak věděla, že musí být se silnějším, že se musí dotahovat, než aby byla s někým slabším,“ říká Tomáš Holubec.
První závod světového poháru jela v lednu 2020. Letos už před olympiádou v severoitalském Antholzi zajela vytrvalostní závod na pěkném 29. místě. V Pekingu pak dojela 34. Bylo vidět, že jde pořád nahoru.
„Byla součástí úžasná generace, která u mne trénovala. S ní výborný junior Víťa Hornig nebo Jakub Kocián, který teď vybojoval v USA také zlato. Jsou to děti biatlonového boomu, jenž přinesli Gabriela Soukalová, Ondra Moravec, Veronika Vítková, Jarda Soukup a Michal Šlesinger,“ zdůrazňuje Tomáš Holubec.
V čem je podle něj Terka silná? „Má dobrou psychiku, je silná osobnost, to byla ostatně i Gábina. A určitě ve střelbě. To byla vždy má parketa, protože jsem nikdy nebyl tak rychlý na běžkách. Věděl jsem, že musím perfektně střílet. Takže jsem je všechny hodně cepoval. Dnes jsou Terka, Víťa i Kuba výborní střelci, snad jsem je to učil dobře,“ říká bývalý trenér.
Gabriela Soukalová zřejmě Terku naučila také další věc. Že sportovkyně mohou i při závodě hezky vypadat. „Myslím, že to od ní a od Italky Dorothey Wiererové okoukala. A proto má vždy u sebe kosmetickou taštičku, makeupy, řasenky…“ usmívá se Tomáš Holubec.
Tereza Voborníková ale ví, že biatlon ji nebude živit věčně, a proto se dala na studia sportovní výživy na Masarykově univerzitě. Získané vědomosti jí mohou navíc pomáhat i v přípravě.
Bývalému trenérovi mladičká hvězda českého biatlonu dělá radost. Hodně jí fandí, i teď při závodech v USA prý vydrží večer u počítače a pak jí pošle blahopřání. „Jsem pyšný, že jí to jde a že jsem to snad nedělal špatně. Moc jí přeju, aby získala i nějaké ty dospělácké medaile,“ uzavírá Tomáš Holubec.
Právě přechod do dospělé kategorie bývá nejtěžší. „Je mi jasné, že to bude extrémně těžké. Už nebudu mít žádnou příležitost odbočit mezi juniorky. Čeká mě dřina, hodně úsilí, ale myslím, že jsem na to připravena. Sama jsem si tuto cestu vybrala,“ zdůrazňuje sama biatlonistka.
