Hvězdné týmy si berou na Moravu i kuchaře. Náš závod roste, těší Königa

Na hotelu v Olomouci, kde jsou ubytovány tři cyklistické týmy z elitní kategorie World Tour, je od rána cvrkot. Kamiony a dodávky zaparkovat tak, aby nepřekážely, dá zabrat. „Logistika není snadná,“ kývne Leopold König, ředitel Czech Tour, největšího etapového závodu v Česku.

Jinak ovšem může být před dnešním startem čtyřdenního podniku tuze spokojený. Někdejší špičkový jezdec, který jako jediný Čech dokončil v první desítce všechny tři podniky Grand Tour (devátý na Vueltě 2013, sedmý na Tour 2014, šestý na Giru 2015), se pohodlně usadí v lobby a pro Seznam Zprávy vypráví, jak se lákají světová esa na Moravu. Letos je tou nejzářivější Julian Alaphilippe, dvojnásobný mistr světa, miláček Francie, jenž vyhrál šest etap na Tour de France.

Czech Tour má etapu také ve vaší rodné Moravské Třebové. Přál jste si ukázat hvězdy doma?

Je tam už třetí rok start nejtěžší, královské etapy. Byl to trošku záměr, ale hlavně Moravská Třebová má geniální náměstí – obrovské, krásné. Sedí nám to z logistického hlediska. A je hezké být doma.

Krásu vašeho náměstí pozná i Alaphilippe. Jak těžké bylo jej přilákat?

My se od začátku roku snažíme o co nejlepší startovní pole. Letos se nám dařilo postupně nabírat nejlepší World Tour týmy, až jsme skončili na osmi, což je obrovský úspěch.

Tolik jich na českém závodě dosud nebylo.

Nejvíc pět v covidovém roce, kdy nebyly závody. Loni jsme měli tři. Jak se zaplnily týmy, začali jsme jednat o tom, aby poslaly nejlepší lidi, ale to je těžké, protože je Tour, kde jsou nejlepší lidi. A cyklisté z Gira se připravují na Vueltu. Dostat sem někoho z top světové špičky je oříšek a vždycky to pro nás bude oříšek. Jsme závod jenom první kategorie. Ale povedlo se. Máme nejen Juliana Alaphilippea, který závod strašně pozvedne. Tým UAE přivezl Marca Hirschiho, dalšího vítěze na Tour. Soudal zase Kaspera Asgreena, taky vítěze etapy na Tour. Týmy přivezly velmi silné startovky, jsme za to rádi.

Co pro Czech Tour hovoří? Termín před Vueltou?

Je to svým způsobem příprava na Vueltu, i když je až za tři týdny. Na tento rok jsem se to snažil koncipovat tak, aby to byla spíš příprava na olympiádu než na Vueltu. A to se ukázalo jako výhodné. Kdo jede Tour nebo olympiádu, pak nemá žádný závod. Kluci chtějí někde závodit. Natáhli jsme hodně lidí a vyšla nám celkem riskantní sázka, že se k nám přijede nějaká hvězda připravit na olympiádu. A to je právě Julian Alaphilippe a Marc Hirschi.

Jak probíhají jednání o takových jménech?

Začínají hned v prvním kontaktu s týmy v zimě, kdy si tvoří závodní programy. Snažím se je namotivovat, aby se snažily přivézt nějakou hvězdu. Jednám s nimi úplně na rovinu, vím, kde je naše pozice, že nejsme Giro, Vuelta ani Tour. Snažím se jim ve všem vyjít vstříc, váží si upřímnosti a já jsem také rád, když reagují na rovinu, jaké jsou jejich možnosti. Zatím se vzájemná důvěra vyplácí, je to dobře nastavené. I po loňském roce, kdy jsme měli Chrise Froomea, se nám podařilo sem dostat někoho velkého.

Je cyklistika o vztazích a pomáhá vám, že jste se jako jezdec ve světovém pelotonu dlouho pohyboval, nebo je to byznys jako každý jiný?

Těžko říct, jak to procentuálně vyjádřit. Vždycky to bude byznys. Můžu se snažit, jak chci, můžu mít kontakty, jaké chci, ale Rogliče sem nedostanu. I když odstoupil z Tour, má teď nějaké zranění, ale pořád to záleží na dalších okolnostech, které musí hrát pro nás jako s Chrisem Froomem. Nedostal se na Tour, okamžitě jsem je kontaktoval, povedlo se. Teď třeba příklad Sepp Kuss. Nejel na Tour pro Jonase Vingegaarda, tak jsem jim hned nabídl, že udělám všechno pro to, aby sem přijel. Oni řekli, že by to šlo, ale nejdřív pojede do vysoké nadmořské výšky, až pak pojede Burgos a Vueltu. Program více nahrává Burgosu než Czech Tour. Později jsme jet nemohli, protože všechny závody, které dřív byly v průběhu olympiády, se smrskly do dvou týdnů po hrách. Kalendář je tak strašně našlapaný, že bychom nesehnali třeba ani dva World Tour týmy, byly by jinde.

Kolik stojí startovné pro osm World Tour týmů?

Týmům platíme fixní minimální částku, kterou zaplatit musíme, to je pro kontinentální tým, jakoby dvojkový, dva tisíce eur. A pro World Tour tým osm tisíc eur. To jsou regule. Když jednáme o hvězdě, platíme extra ještě za jméno.

Czech Tour roste podle plánu?

Ano, vše jde podle plánu. Už teď splňujeme požadavky na vyšší kategorii ProSeries. Pokud se všechno podaří, tak na rok 2026 se otevírá okno, kde můžeme zažádat o vyšší kategorii a kde bychom snad měli uspět, protože kritéria jsme už splnili.

Plánujete do budoucna i expanzi české tour po republice?

Já se dívám v podstatě pořád do budoucna. Je potřeba, aby koncepce závodu byla ucelená, měla směr, aby to všechno dávalo smysl a něco jsme nepřetáhli, nezahltili se. Snažíme se postupně rozšiřovat do více měst. Není to jednoduché. Každé město je práce navíc, je to závazek města vůči nám a nás vůči městu. Snažíme se kombinovat polovinu známých lokalit a polovinu nových. Netajíme se tím, že bychom chtěli do Prahy i dalších částí České republiky, ale narážíme na to, že jsme zatím jen čtyřdenní závod. Za čtyři etapy toho člověk zase tolik nepokryje. Máme koncept na příští rok a tím je expanze do Čech.

Budete navyšovat i závodní dny?

Příští rok v první kategorii bychom nechali čtyři dny a ve vyšší kategorii v roce 2026 bychom chtěli uvažovat o pětidenním závodě.

Pořád platí, že Jeseníky jsou ideální hory, co se týče logistiky a provozu?

Na cyklistiku jsou pro nás dokonalé, ale už na příští rok se musíme dívat i na vzdálenosti. Pokrýt Beskydy, Jeseníky a ještě Čechy je náročné, protože chceme závod udržet friendly pro týmy. Když budeme přejíždět dvě a půl hodiny denně z etapy na etapu, tak je to bavit nebude, tohle zažívají na velkých závodech a mají toho plné zuby. Je úplně jasné, že když si tady budou moct nějakým způsobem odpočinout, tak budou šťastné.

Mají hvězdy jako Alaphilippe speciální požadavky?

Jezdci ne, ale týmy mají vysoké požadavky. Řešili jsme, až mě to samotného překvapilo, že tři týmy si vezou svůj food truck, pojízdnou kuchyni s kuchařem. Když přijel milánský kuchař z týmu UAE Tadeje Pogačara do Theresianu a vlétl do kuchyně, tak koukáte. Mají obrovské požadavky na stravu, museli jsme dodat suroviny, které chtějí. Jsem překvapen, ale pozitivně, protože to vlastně ukazuje, jak náš závod berou. Je to skvělé.

Je Czech Tour příležitostí ukázat české jezdce?

Rozhodně. Asi ne pro kluky, co jsou ve World Tour, ale spíš pro ty, co jezdí za české týmy. Porovnat se se světovou špičkou je obrovská příležitost. Mohou se ukázat, zapůsobit na World Tour týmy nebo týmy druhé kategorie a dostat kontrakt, když se jim povede závod.

Jaké naděje dáváte českým týmům Elkov Kasper a ATT Investments?

Loni byl Jakub Otruba z ATT třetí za dvojicí z Bory, měl výborné výsledky. Škoda že se nikam nedostal. Ťoupalík loni vyhrál poslední etapu, stál na pódiu, obklopený World Tour jezdci, to je pro něj super.

Mimochodem, jak vidíte šance Mathiase Vacka a Julie Kopecký na specifickém olympijském závodě?

To je strašně specifický závod. Mathias Vacek má šanci v obou závodech, také na časovce může být kolem pátého až desátého místa. I v tom silničním, není zase tak těžký, jsou tam krátké kopce, což by mu mohlo sedět. Jede tam málo závodníků, těžko se kontroluje, takže těžko to odhadovat.

Czech Tour končí ve Šternberku. Na tohle město máte jako dvojnásobný vítěz závodu vzpomínky i díky špalíru fanoušků, že?

Jasně. Pamatuji si, že když jsem jel Czech Tour po Tour de France a Giru, tak byla velká mánie, protože v té době jsme měli spoustu českých cyklistů ve World Tour. Ukazovali jsme se na největších závodech, cyklistika byla na vzestupu. Divácky to bylo velmi zajímavé. Bylo tam strašně moc lidí, mám na to krásné vzpomínky, bylo vidět, že se zajímají, že nás přišli podpořit, když jsem přijel po tak náročným programu. Překvapilo mě, kolik lidí to tady sleduje.

Jak plynulý byl přerod z jezdce do ředitele?

Je to úplně něco jiného, jezdec je záměrně od toho odtržený, aby se staral jen o svoji regeneraci, trénink, čistou hlavu, kdežto tady se na vás valí úplně všechno. První dva roky jsem byl hodně překvapený, co všechno musí organizátor zařídit. Překvapuje mě to do dneška ještě tím, jak rosteme. Lidí, co se na závodě podílí, je strašně moc. Je to práce na celý rok. Skončíme závod a začínám plánovat, objíždět trasy a nová města. Řešíme kalendář s Mezinárodní cyklistickou unií a posunutí do vyšší kategorie.

Jste ředitelem také Závodu míru pro jezdce do 23 let, což je podnik, který má velkou tradici a po Evropě možná větší zvuk než u nás.

Závod míru je neskutečná značka. Máme ji v rámci světového poháru do 23 let. Někdy je těžké to prodat. Jsou tam největší vycházející hvězdy, ale v tu chvíli je ještě moc lidí nezná. Můžeme zpětně říkat, že u nás jel Tadej Pogačar i Jonas Vingegaard, ale v té době o nich málokdo věděl. Jsme rádi, že Závod míru máme, ale více prostředků investujeme do Czech Tour, která je víc vidět. Chceme z Czech Tour udělat národní Tour, výstavní skříň, ve které budeme ukazovat krásy České republiky, protože od toho cyklistika je. Nejvíc propaguje stát, kde se jede, záběry z vrtulníku z obrovských oblastí se v žádném jiném sportu udělat nedají.

Co říkáte na to, jak Pogačar ovládl Tour de France?

Byly obrovské otazníky ohledně toho, jak dopadne Jonas Vingegaard po výpadku, ale i jak se Tadej Pogačar zlepšil oproti minulým letům. Viděli jsme u něj pořád slabší stránky a naopak velký potenciál, kdyby je zlepšil. Musím smeknout před týmem UAE, protože se na to zaměřili. Koupili mu nového trenéra a udělali z něj naprosto jiného jezdce. Přesně se zaměřili na jeho slabiny, to znamená nadmořská výška a horko. Udělali z něj ještě o level lepšího jezdce, než je Vingegaard. Bude to zajímavé sledovat. Pokud by se Vingegaard už neposunul, má Pogačar velkou dominanci do následujících let. Jeho watty a data jsou tak strašně silné, že těžko říct, jestli Vingegaard má ještě nějaké skryté potenciály a limity, které by mohl překonat. Mohlo by se zdát, že už to s ním udělali, že dosáhl svého vrcholu, vyhrál poslední dvě Tour, byl lepší než Pogačar. Je otázka, jak by to dopadlo, kdyby měl plnohodnotnou přípravu.

Není Pogačarova dominance, kdy si dojede, koho chce, pro cyklistiku až nepříjemná?

Jasně, ale ze začátku ta dominance nebyla tak silná, přišla až druhý a třetí týden. Vzpomeneme si na etapu, kdy Vingegaard porazil Pogačara ve sprintu. Tam pravděpodobně Pogačar udělal nějakou chybu v nutrici, špatně se asi najedl, bylo vidět, že mu došly cukry, sacharidy, neměl sílu. Řešilo se, jestli tohle už není zlomový okamžik, ale nebylo to tak. Jeho výkonnost je opravdu někde jinde než všech ostatních a pak už to jen potvrzoval.

Vyhrál Giro, vyhrál Tour. Je Pogačar výjimečný jezdec svojí generace?

Hlavně jak vyhrál Giro! Nesmyslně, úplně nesmyslně! Neměl žádnou konkurenci. Právě to, že neměl konkurenci, mu umožnilo relativně rychle se zregenerovat na Tour. Nechci to zlehčovat, ale on si na Giru nesáhl na dno. Když jezdíte sám, tempo si uzpůsobíte. Třeba Vingegaard si sáhl na dno. Jakmile je někdo před vámi, víte, že musíte jet přes sto procent.

Cyklistika si v minulosti prošla dopingovými skandály. Není namístě jistá obezřetnost s potleskem, když sledujeme fenomenální výkony jezdců, že se může za pár let ukázat, že i tato výjimečná generace mohla užít doping, ať už biologický, nebo technologický?

Myslím si, že ne, že nás tohle nečeká. Poslední velký skandál byl v roce 2008, kdy se zavedla všechna nová opatření včetně nahlašování pobytu jezdců, biologického pasu. Od té doby jsme neviděli nikoho zapleteného do větší dopingové aféry. Několik týmů chodilo na hranu s prostředky, které jsou povolené. Mohli bychom říct, že je to špatně, ale bavíme se o prostředcích, které jsou povolené. To už je dobrá zpráva, nebavíme se o tvrdém dopingu. Pokud se rozhodnete dopovat, je jen otázka, kdy vás chytí. Nemusí to být ani přes testy, ale přes policejní odposlechy. Doběhne vás to. Stojí to za ten risk na nějaký závod v roce a na dalším nepodáte takové výkony? Pro hlavu je to taky těžké. Jsem optimista, cyklistika urazila strašný kus cesty. Když se podíváme na ty výkony, můžeme si pokládat otázky, ale je na ně strašně moc odpovědí.

Co je za neustálým posouváním lidských možností?

Technologie, strava, materiál, nové tréninkové metody, nadmořská výška. Jen nadmořská výška vám dá úplně stejný benefit jako EPO (Erythropoetin, lidský hormon podporující tvorbu červených krvinek). Dneska jsou v nadmořské výšce ti kluci pořád. Pak trénink v horku. Nebo to, že se extrémně začaly dávkovat sacharidy, užívání ketonu, což jsou látky tělu vlastní, vytváří je samo. Když tohle všechno spojíme a ještě to spojíme s Pogačarem a Vingegaardem, naprosto odskočenými závodníky, tak z toho dostaneme nové rekordy. Ale kdyby byly nové rekordy jen u těchto dvou, můžeme si zase říct, že je to s velkým otazníkem, jenže on se posunul celý peloton. Jakmile se posunou všichni, tak to není doping. Je fakt, že svět, společnost se od covidu tak strašně změnily, že se změna propsala do všech oblastí. I do cyklistiky – technologicky fakt neskutečně.

Máte ambici se do World Tour týmu vrátit v pozici ředitele?

Ne. Obdivuju kluky, kteří do toho jdou. Je to strašně náročné časově. Vaše kariéra vlastně neskončila, jen pokračuje v jiné roli.

Šrumec závodního pelotonu na nejvyšší úrovni vám nechybí?

Asi nechybí. Je to náročné. Vím, jak to funguje, a srovnal jsem se s tím, že všechno jednou končí. Jsem hlavně rád, že jsem to zažil. Být v nejlepších týmech na světě je štěstí.