Z nuly na sto, Pardubice proletěly do finále. Prošly si vývojem, vyrostly

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na konci základní části si Pardubice prošly děsivou sérií, prohrály devětkrát z deseti případů. V play-off ale rozepsaly úplně jiný příběh. Osm výher na devět pokusů, z pohledu matematiky vyloženě hladká cesta do finále. Proti Mountfieldu zvítězily 4:1 na zápasy, hotovo, semifinále odpracováno. Příště už série o titul, soupeř vyjde z přetlačované Komety se Spartou.

Trenér Miloslav Hořava seděl po rozhodujícím zápase v Hradci na židli vedle automatu na nápoje. V klidu, bez velkých emocí. Vypadal stejně, jako když tým prohrával. Vlastně tak i mluvil.

Kdo by přišel jen na tiskovou konferenci a neznal výsledek, těžko by tipoval, že právě jeho tým prošel do finále a zahraje si o zlato. Náladou nikde nelétá, zůstává na svém.

Na dotaz Seznam Zpráv, jestli už je načase přiznat, že jeho tým se výrazně posunul hlavně v defenzivě, přikývl: „Určitě, ale musím zdůraznit, že jde o věc hráčů. Nikdy by mě nenapadlo, že budou hrát takhle dobře,“ vzal hodnocení zápasu po svém.

Faktem je, že Hořava je konzistentní. Když před deseti lety vyhrál Litvínov titul, na lavičce stál s Radimem Rulíkem. Ve chvíli největšího veselí nastala sháňka po Hořavovi. Odešel, připadalo mu nepatřičné, aby se radoval. V jeho světě úspěch patřil hráčům, zacláněl by.

„Abych to neřekl úplně blbě, ale když jsem viděl, jak se vyvíjela série s Budějovicemi, nic nenasvědčovalo, že se hráči semknou a budou si počínat tak dobře v defenzivě. Že jsou to výborní hokejisti, jsem věděl, ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo,“ přidal Hořava.

Na doplnění Seznam Zpráv, že v tom nějaký podíl trenérský štáb mít bude taky, jen suše odvětil: „To si nemyslím.“

Únorové Pardubice a Pardubice, které začaly hrát play-off, se úplně liší. „Samozřejmě že nám říkají, co zlepšit a co dělat,“ pousmál se v Hradci útočník Miloš Kelemen jedné starší Hořavově hlášce, že to hlavně s ostatními trenéry nechtějí hráčům zkazit. „Snaží se nám pomáhat systémem, vysvětlují, co hrát, jak se nachystat na soupeře. Vždycky je to pak o nás hráčích, abychom se semkli, to tak je. Trenéři pomáhají nám, my jim,“ přidal slovenský útočník ve službách Dynama.

Posledních 11 zápasů základní části (obsahuje šňůru devíti porážek v deseti zápasech) měly Pardubice bilanci vstřelených a inkasovaných gólů průměrně 2,3:2,8. V play off se čísla otočila na 3,6:1,22.

V extrémní bídě na konci základní části hráči dostali pokuty, které by se měly smazat. Nakonec by finále mělo vrátit týmu všechny peníze na účet.

Špatná doba teoreticky mohla pro trenéry sloužit i jako klíčová poznávací fáze, jak soubor reaguje v krizi. Miloslav Hořava nebyl u týmu, když prohrál v semifinále s Třincem, když padl ve finále s Třincem ani když vypadával opakovaně z Ligy mistrů. Nepoznal, jak se kdo chová v kabině, když není zrovna veselo.

Pokud se dá z pohledu Pardubic najít něco pozitivního na sérii porážek, tak že se trenérům obnažil tým i po jiné stránce, než když se vyhrává. „Pomohlo to, ale malinko mě tím sunete, abych řekl…,“ zarazil se Hořava s lehkým úsměvem. „Já na tom fakt žádnou zásluhu nemám. Věřte mi, že jsem sám překvapen, jak dobře kluci hráli,“ pro jistotu zopakoval.

„Nechci dělat chytrého, nějaké věci vidím, ale to není na teď,“ konstatoval Roman Červenka k pardubickému progresu. Po vítězném semifinále v Hradci pořád nejásal. S ručníkem položeným kolem krku se spíš díval dál, směrem k finále: „Uvidíme, jak to dopadne. Odehráli jsme dobře už poslední zápas základní části. Najednou nám pak vyskočilo sebevědomí, snažíme se chválit jeden druhého, tým je najednou cítit.“

V základní části to vypadalo, že Lukáš Sedlák je jediný motor týmu. Jakmile chyběl, tým často dupal na volnoběh. Když ale vypadl kvůli zranění v play-off, Pardubice se nezastavily, týmově hrály nejlépe od startu sezony. Třeba způsob, jakým bránily střední pásmo, vyloženě šokoval.

Defenzivně rozháraná parta zmizela. Chaos nahradil systém, kde každý přesně plní svoji roli. „Bezchybné to taky nebylo, pořád chyby děláme. Ale jeden zaskočí za druhého, jestli se ptáte na nějaké kouzlo, neudělali jsme vůbec nic. Pracovali jsme a nachystali se na play-off,“ jen se pousmál Kelemen. „Nastoupili jsme do play-off s pokorou a respektem, že budeme dřít. V tom musíme pokračovat,“ dodal.

Nejenže Pardubicím chyběl Sedlák. Už na konci základní části vypadl nejlepší střelec Martin Kaut, v sérii s Hradcem pak centr Jasper Weatherby a Lukáš Radil. Co v základní části nešlo, teď nebyl problém. Silný kádr v klidu zamaskoval ztráty.

Osm vítězných gólů v play-off nastřílelo osm různých střelců. Vysoký standard ze čtvrtfinále si drží brankář Roman Will, nahoru posouvá výkon Kelemen i Roman Červenka, který je se 13 body nejproduktivnějším hráčem Pardubic i celého play off.

Stará hokejová pravda říká, že aby tým uspěl, potřebuje, aby jeho nejlepší hráč byl v klíčovou chvíli opravdu nejlepším hráčem. Červenka v semifinále válel, na poslední výhře 5:1 se třeba podílel třemi body (1 + 2). Původně měl tři nahrávky, ale jednu asistenci mu vedení soutěže po kontrole ubralo. „Červus je náš lídr, klíčový hráč. Je hodně produktivní, sálá z něho klid, pomohl nám v šatně i na ledě,“ smekl před ním Kelemen.

Kapitán mistrů světa z Prahy Roman Červenka pak s klidem zahlásil: „Nechci to přeceňovat, udělali jsme finále a čeká nás ještě jedna série. Teď bude nejdůležitější odehrát nejlepší hokej, jaký dokážeme.“

Pardubice jsou prvním finalistou extraligy. Na začátku sezony prakticky nikdo nepochyboval, že s týmem hvězd do souboje o zlato postoupí. Postupně šance Dynama začaly padat, až na konci základní části připomínalo hodiny, kterým dochází baterie. Jako kdyby se před cílem víc a víc zpožďovaly.

V play-off ale Pardubice ukazují sílu. Změnily se, i když jak by řekl kouč Hořava: „Nikdo nemá páru proč.“ Týmu se poprvé v historii povedlo postoupit dvakrát za sebou do finále.