Z hokejistek se stávají hvězdy. Stejně však slyší: Tohle je pro chlapy

Olympiádou v Pekingu (2022) český ženský hokej definitivně vyskočil na novou úroveň. Historická účast se stala mezníkem, tým pak dvakrát po sobě získal bronz na mistrovství světa. Devět Češek je na soupiskách elitní profesionální ligy PWHL za mořem a všechno se ladí na dubnové MS v Českých Budějovicích. Stejně hokejistky slyší větu: „Vy tohle fakt hrajete?“

Hráčky se v týdnu slétaly z celého světa před turnajem v Liberci, jenž slouží jako poslední prověrka před MS. „Táhla jsem hokejky a pán v taxi se zajímal. Pak se zeptal, jestli taky hraju hokej,“ popisuje kapitánka týmu Aneta Tejralová. Následně vnímala od šoféra klasický údiv. Za poslední roky nezmizel. A tedy? „Že tohle je přece mužský sport.“

O ženském hokeji se doma ví už daleko víc. Dostává se do televize, posunul se do světové špičky. Na konkrétním drobném případu je ale pořád vidět, s jakými předsudky musí bojovat.

Hráčky se přitom vracejí z Kanady a Ameriky, kde nastupují jako profesionálky v lize, jež se rychle rozvíjí. Nesmí za sezonu dostávat méně než 36 050 dolarů (860 tisíc korun), průměrná gáže činí 56 500 dolarů (1,34 milionu korun) a největší hvězdy mohou jít klidně nad 80 tisíc dolarů (1,9 milionu). V minulé sezoně průměrná návštěvnost činila 5 488 fanoušků na zápas, v aktuálním ročníku hodnota vyskočila na 7 317.

Pokud se hráček zeptáte, zda i za mořem čelí údivu, jestli se vážně prohánějí s hokejkou po ledě, zavrtí hlavou. „V Kanadě se tohle neříká,“ hned odvětí Tejralová.

„Na rovinu, z toho auta radši vystoupím, než pořád řešit to samé dokola,“ reaguje na historku s taxíkem spoluhráčka Denisa Křížová, která v minulé sezoně slavila triumf v celé PWHL. „Pět let tady v ženském hokeji jede opravdu velká vlna. Takže spíš je to ukázka, že kdo se ptá, jestli hrajeme fakt hokej, nemá vůbec přehled,“ posouvá Křížová téma dál. „Je to jeho problém, ne náš,“ přidá.

K popularitě ženského hokeje by měl přispět i film, který jako generální partner podpořil server Seznam.cz. Mapuje cestu týmu od posledního MS v Utice až k velkému šampionátu doma v Českých Budějovicích. Dokument je důkazem, jak se prostředí kolem ženského hokeje v Česku vyvíjí. „Fokus na nás byl dřív naprosto minimální a teď se o nás točí celovečerní film,“ zahlásila na tiskové konferenci manažerka týmu Tereza Sadilová.

Za stolem sedělo sedm žen, které se starají o rozvoj hokeje, hrají ho nebo mají zásluhu na vzniku filmu. „Taky jsem nejdřív měla předsudky, o čem budeme film točit,“ spustila spolurežisérka a hlavní kameramanka Veronika Donutková.

Pak si ale prohlédla všechny hosty speciální tiskovky. „Můžu být sprostá?“ usmála se. „Tyhle holky mají, kurva, gule. Chci vám poděkovat, že můžeme být součástí vaší hry,“ vysekla poklonu všem bojovnicím, s nimiž pracují.

„Rády bychom ukázaly pilíře, na kterých ženský hokej stojí. Dokument je i o lidech, kteří za vším jsou,“ pronesla ještě režisérka Tereza Vejvodová. Poslední klapka filmu teprve přijde.

Hráčky mu napíší tečku svým příběhem.

Reprezentace za poslední roky nastartovala do extrémního tempa. Pořád do ní patří hráčky, jimž je kolem třiceti a většinou přilétají z nejlepší ligy světa: Tejralová, Křížová, Tereza Vanišová, Klára Peslarová i Kateřina Mrázová, která se účastnila MS už v roce 2009.

Na jejich příkladu je vidět velká akcelerace ženského hokeje v Česku. „Když porovnám oblečení, jaké jsme měly dřív, zájem médií, hotely, časy tréninků? Extrémní posun,“ sype ze sebe Křížová, jež reprezentuje od roku 2011.

„Na led jsme třeba chodily, když bylo volno. Je to opravdu hodně dlouhý příběh. Moc mě těší, kam jsme se dostaly, že v téhle době hraju, točí se o nás film. Beru to jako ocenění za naši práci,“ přidává špičková česká útočnice.

K nim se přidávají i mladé hvězdičky, kterým ještě nebylo dvacet, například Adéla Šapovalivová. V Česku se rozvíjejí projekty pro mladé hráčky typu Future Olympians U15 a U19, jež pracují s hokejistkami pro olympiády 2026 a 2030.

Film, mistrovství světa v Českých Budějovicích i třeba „běžný“ víkendový turnaj v Liberci by měly posouvat povědomí o ženském hokeji dál. Není to událost, že se rozvíjejí i hokejistky, není potřeba někomu pořád dokola vysvětlovat, proč dívky a ženy chodí s hokejkou mezi mantinely. „Stoprocentně je prostředí lepší než třeba pět let dozadu. Pořád se ale rýpalové najdou,“ dobře si uvědomuje Tejralová.

Taxikář s otázkou, jestli fakt hraje ten chlapský sport, ji nenaštval. „Spíš bych řekla, že mě zaráží, jak se tady pořád najdou lidi, kterým musíme opakovat, že se hraje ženský hokej a není to jen mužský sport,“ říká. A dodává: „Doufám, že filmem a mistrovstvím světa se prostředí u nás zase ještě trochu změní.“