Vyladit talent se dá i doma, tady je recept. Česko z toho těží na MS v Kanadě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nasazování mladých hokejistů v extralize je téma, kolem kterého se dá zaručeně pohádat. Vždycky. Dostávají talentovaní borci šanci? Zaslouží si ji? Zůstávají v Česku vlastně hráči, kteří na úroveň dospělého hokeje reálně dosáhnou v dorosteneckém nebo juniorském věku?

Probíhající mistrovství světa do 20 let ukazuje, že odpovědi se dají najít. Dokonce i bez hádání. Dřív se hodně akcentovaly Litoměřice v první lize, že svazový projekt posouvá hráče na elitní kategorii. Když po konci Tomáše Krále ve funkci šéfa svazu skončil, je vidět, že kluby dovedou o svůj poklad často pečovat ještě lépe. Na konkrétních případech si ukážeme jak.

Hlavní kouč reprezentační dvacítky Patrik Augusta využívá na turnaji v Ottawě šest hokejistů, kteří si v elitní soutěži dospělých získávají slušnou pozici, nebo ji už mají. Navíc jich ještě pár nechal doma, například Jaromíra Péreze z Liberce.

Pokud v české organizaci vyrůstají hráči typu bratrů Jiříčkových, Eduarda Šalého, Jiřího Kulicha, Martina Nečase nebo Filipa Zadiny, rýsuje se před nimi první kolo draftu NHL. Problematika, jestli budou hrát někdy extraligu, většinou mizí. Nikdo neřeší, jestli dostanou šanci, ale spíš kdy.

Jenže když není řeč o výjimečných talentech, kterým nesvítí nad hlavou cedule „To je on, ten jde do NHL“, ale „pouze“ o kvalitě? Takový hráč potřebuje někdy i lepší péči, aby talent nevyhořel. Špatné rozhodnutí znamená někdy i malér. Nastupovat v extralize na tři minuty může znamenat i brzdu, která se nikdy neodblokuje. Talent dostává nálepku „věčný“.

Takže potřebujete mít i odvážného trenéra, který mladého hráče do sestavy dovede umístit do pozice, která mu patří a pro kterou roste poslední roky kariéry. Patrně by ji dostal za mořem v juniorce. Ale v extralize odsouváte na stranu dospělé chlapy s daleko lepšími smlouvami i historií. Kouč si potřebuje být zatraceně jistý, že kabina takový krok vezme a současně mladý hráč rychle vyskočí na úroveň dospělého hokeje.

„To není žádná odvaha,“ zavrtí hlavou ale Pavel Patera, kouč Karlových Varů, který nese zodpovědnost za fakt, že pod ním začal hrát sedmnáctiletý Vojtěch Čihař v první formaci. „Když na to jakýkoliv kluk má, dělají se takové věci lehce,“ dodává pro Seznam Zprávy.

Čihař nedohrává v elitní lajně každý zápas. Někdy ho Patera upozadí, jindy mu času naloží víc. Ale právě podobné způsoby se k vývoji vážou taky. Čeká se, že útočník jednou bude rozhodovat zápasy, tím pádem ho potřebujete stavět na přesilovky, ne do fáze zápasu, kdy má jít bránit a jen se srážet. Současně ale musí trenér cítit, kdy je lepší na chvíli ubrat.

Na MS v Kanadě se jeví zatím velmi dobře Matěj Maštalířský. Na dres dostal písmeno „A“ pro zástupce kapitána, boduje díky své rychlosti. V prvních třech zápasech vypadal hokejově velmi vyspěle. Před rokem na turnaj jel přitom jako pozorovatel z tribuny, do akce vletěl až kvůli marodce a odehrál tři poslední (nejdůležitější) zápasy. Pak se vrátil do Litvínova a teď v Ottawě válí jako jeden z lídrů. „Je nutné říct, že šel hrát s Kirkem a Abdulem, dostal roli, ne pozici na tři minuty. Mohl hrát s topovými hráči, kteří mu i pomohli,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy generální ředitel Litvínova Pavel Hynek, který v roce 2001 působil u zlatého týmu na MS U20 jako asistent Jaroslava Holíka. Maštalířský se v jeho klubu od zimy 2023 posunul.

Linka, že hráči dostali regulérní šanci hrát v extralize a nesbírat jen štěky v podobně třináctého útočníka nebo sedmého beka, spojuje všech šest hráčů, které si Augusta vybral. „Když chcete hrát mladého hráče, musíte počítat s tím, že sem tam chybu udělá,“ říká Richard Král, kouč Mladé Boleslavi. Pod ním na sobě maká Vojtěch Hradec, aktuální druhý centr národního týmu na MS. „Potřebujete si srovnat, jestli to stojí za to. Chcete mu pomoci, ale zase to nemůže být na úkor výsledků. U Hradyho tohle ale téma není. Výkonnostně prostě druhým centrem je i pro nás,“ říká pevně.

Vojtěchu Hradcovi je 19 let, ale extraligu hraje v Boleslavi už třetí sezonu. Klub si ho chystal. Nejdřív dostal jen čichnout, pak se seznamoval, teď regulérně hraje. V Česku jsou v téhle oblasti tradičně silní v Liberci, Plzni a Karlových Varech. Pravidelně tady mezi dospělými rozjíždějí kariéru hráči s košíkem, tedy mladší než 18 let a s plánem na rozvoj.

Happy end, konec, všechno dobře dopadlo… Kdepak, ne vždycky. První krok automaticky neznamená, že všechno běží linií knih Danielle Steelové. Konec ve výsledku nemusí být dobrý. Případně se věci mohou zacuchat, což je vidět dobře na Maštalířském.

V minulé sezoně dal za Litvínov dva góly. Jenže na MS do Ottawy letěl s nulou. Co se týká střelby, prázdno, nic. „Před rokem přišel do áčka s čistou hlavou na záskok. Šanci si zasloužil svými výkony v juniorce, měli jsme marodku, tak jsme potřebovali nějakým mladým sestavu doplnit a on příležitost chytil,“ přibližuje okolnosti litvínovský šéf Hynek. „Ze záskoku se nastartoval do euforie, že začal hrát stabilně a sezonu dohrál nahoře. Když mladý hráč tuhle příležitost chytí, odehraje první rok v totálním nadšení. Pak přichází další fáze, těžší, najednou máte pozici potvrdit,“ přidává.

Což je právě kolikrát těžší než „jen“ začít. Na startu se vezete, nikdo s vámi nepočítá, stačí talent a makat. Jenže přijde léto a ve věku 17–⁠⁠⁠⁠⁠⁠19 let do hlavy skáčou klíčové otázky pro hokejovou budoucnost.

Nejde o malichernosti. „S přístupem a tréninkem není u Maštyho jediný problém. Ale od takového kluka se strašně moc čeká a kolikrát si kládu naloží na záda sám,“ ví ze zkušenosti i Hynek.

Někdy pomůže pár zápasů v juniorce, abyste našli zase sebe. Jindy dá kyslík jiný spoluhráč. A někdy… Ano, někdy se hráč může zadusit. V sezoně 2020/21 měl parádní ročník v Plzni Filip Přikryl, ve 30 zápasech dal 10 gólů, hrál na juniorském MS. Poklad? Tři sezony mu trvalo, než se na stejnou cifru dostal znovu, ovšem už spotřeboval 52 zápasů. Dva roky před ním znamenitě našláply raketové nohy Ondřeje Machaly, z extraligy ale pak postupně vycouval.

Rok jedna super. Rok dva je těžší, někdy i tak náročný, že třeba žádný rok čtyři už mezi elitou nemusí být. Nezáleží jen na klubu, ale i povaze, dovednostech a přístupu samotného hráče. „Tímhle si projde většina mladých hráčů, musíte se poprat právě i s dalšími věcmi, než jen jestli dobře trénujete a jak zvládnete utkání,“ přikývne i Pavel Hynek. Někdy do sebe všechno zapadá. Jenže? Ano, připomeňte si Maštalířského nulu. „Kolikrát hrajete krásný zápas, ale nejste bodový. V hlavě to máte. Ale kolikrát nejde jen o vás, ale třeba i v extralize proti vám stojí kvalitnější brankáři, se kterými si musíte umět poradit,“ vypočítává litvínovský generální ředitel.

Každopádně je vidět, že není už úplné sci-fi říkat, jak se hokejista v extraligovém systému rozvíjí i ve věku do 20 let. Dá se, hodně vám pomůže, když už jako teenager máte tělo chlapa. Na druhou stranu, ani tady ale není absolutní záruka. Radim Mrtka váží metrák a měří skoro dva metry, teď si musí děkovat, že vyměnil Třinec za kanadskou juniorku, kde konečně získal pořádné vytížení. Tomáš Galvas váží jen 70 kilo, v Liberci ale hraje a na MS je zatím jedničkou mezi českými ofenzivními beky. Každý hráč si nese jiný příběh, někdy i trable a vlastní řešení.

Hlavně vždycky záleží, jak klub pozici hráče, který dorostl na extraligovou úroveň, vnímá a jak ji plánuje rozvíjet. Jestli kouč udělá místo v sestavě, zda mladý hráč opravdu dodá postupně větší kvalitu, nebo jeho nasazení jen hezky vypadá. „Čihy měl i kliku, že nám s Berym to celkem jde a není potřeba se sestavou nějak míchat. Musí třeba hrozně zesílit, práce před ním je. Ale smekám před ním, kde hokejově je, zápas od zápasu se zlepšuje,“ komentuje Jiří Černoch, lídr Karlových Varů, benjamínka Vojtěcha Čihaře. On a Ondřej Beránek, dva reprezentanti s medailemi z velkých akcí, Čihaře a jemu podobné dovedou zlepšit. Podobný princip využíval v Brně Libor Zábranský, když Martina Nečase umístil k Martinu Eratovi. Borec s velkou historii v NHL ho vzal do učení, rád tuhle roli přijal.

Mladý útočník z Karlových Varů Čihař nebo Adam Novotný z Hradce mohou v extralize vyrůst pro draft NHL, reálně se dají čekat někde ve druhém kole. Čihař už teď v létě, Novotný za rok. Vojtěcha Hradce si už zamluvil Utah, Petra Sikoru Washington.

„Doufáme, že mu v kariéře taky pomůžeme, nějaké zkušenosti už taky máme. Říkal jsem mu, že jednou budu třeba rád, až se za ním pojedu podívat do Ameriky na NHL,“ zasní se Černoch, že Čihařova kariéra dál pojede strmě vzhůru.

Kategorie hráčů typu Maštalířský a Galvas zase může přes kariéru v Evropě dospět ke kontraktu za mořem i bez draftu, časem. Jakmile se zlepší tak, že dovedou brzy doma dominovat a řeknou si o klíčové role stabilně, skauti ihned klubům NHL zahlásí informace. „Jsme rádi, když nám jednou za pět let vypadne někdo typu Maštalířského z naší akademie,“ těší Hynka, že i subjekt, na který nemá klub žádný vliv, protože funguje samostatně, dovede aspoň jednou za dlouhou dobu dodat do profi hokeje hráče s budoucností.

Když má říct, jak je spokojený s Maštalířským, který dal hattrick proti Kazachstánu a nahrál na dva góly v bitvě se Slovenskem, zarazí se. „Řekneme si po zápasech se Švédskem a po čtvrtfinále,“ spustí Pavel Hynek. „Jsem zvědavý, jak uspěje proti té největší světové kvalitě, na tohle srovnání se těším. Nemyslím to špatně, ale když od něj čekám hodně, nemá smysl teď vynášet soudy,“ dodá.

Jeho nároky dobře dokresluje pozice hráčů, kteří jsou teď s dvacítkou na MS a vrátí se do extraligy. Po návratu by měli zamířit normálně do sestav. Nikdo by je neměl zakopat v první lize nebo v extralize juniorů, byť tam věkem spadají. Dostali se dál a jejich kluby většinou pochopily, jak talent využít.