Data odhalují, proč Vránovi vysněná druhá šance v NHL klouže mezi prsty

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jakub Vrána je útočník s výjimečným střeleckým talentem. Proto si ho Washington vybral při draftu 2014 už jako třináctého v pořadí. Vždycky měl rychlost, mohutná předloktí, skvělou ostrou střelu, výborný výběr místa. Při burze talentů ho klub viděl i výš než Davida Pastrňáka. U něj dost klubů strašilo, že se v draftovém ročníku zranil. Vrána měl potenciál zářit v NHL a v osmadvaceti letech ho i pořád má.

Jenže realita zní, že se mu krutě nedaří. Hráč, který míří k 40 gólům za sezonu, je jen v historii. Změnil se. V létě 2018 vyhrál s Washingtonem Stanley Cup, v následujících dvou sezonách se dostal přes 20 gólů. Pak ho trápily vážné potíže s rameny a postupně začal zápasit s problémy, které vyvrcholily asistenčním programem hráčské asociace, do kterého nastoupil v roce 2022. Bojoval se závislostmi.

Do NHL se vrátil zpátky, makal na sobě. Ale i když věk ukazuje, že by měl být na vrcholu, není takovým hráčem, jakým býval dřív. Na defenzivu se nepřepne, tady jeho silná stránka není a nejspíš nikdy nebude. V útoku výrazně vychladl, což se ve Washingtonu projevuje i tím, že se z něho stal několikrát zdravý náhradník.

Nejedná se o žádný trest, spíš bezemoční popis reálného stavu. V útoku dovedou být stabilně silní jiní hráči.

Dá se brát za velký úspěch, že získal před sezonou smlouvu, když do kempu nastupoval v roli hráče se zkušebním kontraktem. Čistě statisticky tady velkou šanci nikdo moc nemá. Hráč přichází do hotového týmu a musí při omezeném prostoru ukázat, že je lepší než někdo, s kým organizace počítala do sestavy. Spíš hokejista slyší poděkování za snahu a přání, ať má hodně štěstí někde jinde.

Vrána na podzim ale zabodoval, Washingtonu se líbil, plácli si. Jenže pohádka se nekoná a data serveru naturalstattrick.com ukazují proč.

Na jednu stranu se dá namítnout, že je Jakub Vrána velmi efektivní, každá jeho pátá střela skončí při hře pět na pět v síti. Kdyby dostal větší prostor na ledě než průměrně devět minut při hře pět na pět a kreativnější spoluhráče, válel by lépe. K tomu si teoreticky Capitals šlapou po štěstí, když kovaného snipera nepouští na přesilovku.

Jenže věci se mají trochu jinak. Vrána zatím neukazuje kvalitu, aby přeskočil někoho z předních ofenzivních hráčů týmu. Důkazem, že jeho špatnou produktivitu nelze hodit jen na absenci dostatečně kreativních spoluhráčů, je statistika očekávaných gólů na 60 minut hry. Podle ní se totiž Vrána dostane jen na 0,51 gólů, což je druhé nejhorší číslo z celého Washingtonu.

Vyšší mají i defenzivní borci, po kterých se nějaký extra výrazný příspěvek v útoku nikdy nevyžaduje.

Sice má zmíněnou vysokou úspěšnost střelby 19,05 %, takže prakticky každá jeho pátá střela při hře pět na pět končí gólem. Jenže problém spočívá v tom, že se mu nedaří vypálit průměrně ani jednu střelu na soupeřovu bránu za zápas.

Kdyby na tom byli podobně i ostatní hráči Washingtonu, dalo by se mluvit o nedostatečné podpoře pro Vránu. Jenže hráči s podobnou minutáží, jakou má on, vykazují lepší hodnoty.

Stačí se zaměřit třeba na podíl bodové produkce s hráčem na ledě. Statistika popisuje, na kolika procentech vstřelených gólů se daný hokejista podílí, když padne branka s ním na ledě.

Vránovým úkolem je být produktivní, ale nyní se pohybuje na hodnotě 61,5 %. Andrew Mangiapane, který se nachází v podobné pozici jako on, je na 76 %. Což znamená, že jeho příspěvek na produkci týmu je daleko vyšší než Vránův.

Pro dokreslení, když byl český útočník na vrcholu v sezoně 2019/2020, pohybovala se jeho hodnota nad 77 %. Rozdílů najdete víc. Dřív se polovina akcí se zapojením Jakuba Vrány definovala jako „velmi nebezpečná šance“ (střela po nahrávce přes střed hřiště, ze slotu – tedy z bezprostřední blízkosti brány atd.). Teď není ani na 40 %, což znamená, že po jeho zapojení nemá tým tak velké příležitosti.

Navíc jeho formace je nyní pravidelně přehrávána, soupeř vždy víc útočí než brání. To se ofenzivním hráčům někdy stává, nejedná se o unikátní věc. Ovšem musí tuhle složku vyvážit v útočné zóně, což se neděje.

Ve svých nejsilnějších sezonách 2018/2019 a 2019/2020 měl Vrána jeden zásadní problém. Všechno se ve Washingtonu točilo kolem Alexandera Ovečkina. Český útočník vykazoval skvělé ofenzivní hodnoty s Nicklasem Bäckströmem. Spolu měli dokonce i lepší chemii, než měl centr s Ovečkinem. Co se týká poměru očekávaných gólů, v uvedených dvou sezonách ho měl Vrána se Švédem 55 %, což znamená aktivní podíl očekávaných vstřelených gólů proti inkasovaným. Jenže Bäckström byl v té době hlavně Ovečkinův centr, i když spolu měli stejnou hodnotu 50,7 %.

Nakonec se i přesilovka točila kolem Rusa, což mělo naprostou logiku, protože šlo v té době o jednu z největších hvězd celé NHL.

V tu chvíli měl Vrána zkrátka smůlu na klub, protože jinde by se patrně kolem hráče s takovými dovednostmi stavěla hra i přesilovka, hokejista by se rozvíjel a rostl. U Capitals zůstával až jako číslo dva, přinejlepším.

Teď už ovšem hraje v NHL jiný Jakub Vrána. Bohužel pro něj, ne tak výrazný v ofenzivní produkci a stále stejně podprůměrný v defenzivních dovednostech. Tým s ním na ledě spíš brání než útočí. Není univerzálním hokejistou, což jeho možnost využití značně omezuje.

Pokud Vrána nevystrčí ze sestavy nikoho pro početní výhody? Má problém, protože současně trenér nevidí důvod, proč by měl český útočník dostat pozici v některé z formací, které dostávají i obranné úkoly. Výsledkem tak je, že se Jakub Vrána pohybuje na hraně sestavy a dá se čekat, že po sezoně zkusí vyrazit do některé z elitních evropských lig (Švédsko, Česko, Švýcarsko), kde dostane roli, která mu plně vyhovuje. To znamená čas na ledě kolem dvaceti minut, hodně času na přesilovkách a pozice prvního křídla v organizaci.

Schopnosti, aby dominoval v evropských soutěžích, pořád má. Na Lukáši Sedlákovi, Filipu Zadinovi nebo Ondřeji Kašem je vidět, jak dovedou zářit na evropském ledě a mít dál skvělou kariéru v Česku nebo ve Švýcarsku. V NHL by tak dominantní pozici nikdy neměli.