Varaďa a Hořava do práce. V extralize se rozjíždějí trenérské hvězdné války

Stačil jeden týden, velké akce bohatých majitelů Pardubic a Vítkovic a skoro celá česká trenérská špička má práci. Radim Rulík s Patrikem Augustou pracují u reprezentace. Pavel Gross cepuje Spartu, Filip Pešán řeší, jak vybruslit z maléru v Liberci. Josef Jandač dělá s ne úplně bohatou Plzní psí kusy, aby ji nacpal do play off.

Do toho si Pardubice v pondělí plácly s Miloslavem Hořavou a Vítkovice ve čtvrtek s Václavem Varaďou. Pomalu docházejí prsty, když vypočítáváte zavedená trenérská esa v akci. „Je dobře, že jsou všichni zpátky v akci. Máme TOP trenéry v lize i u reprezentace. Tohle je věc, která může prospět celému českému hokeji,“ přikývne i bývalý věhlasný český kouč Václav Sýkora (72), který i jako pedagog na vysoké škole vzdělával budoucí trenéry.

„Stalo se to nejlepší, co nás mohlo potkat,“ souhlasí s ním další trenérská legenda Vladimír Vůjtek (77). Jak kdyby pracovní úřad vyhnal všechny na zimáky. „Ano, ano. Ještě tak Miloše Holaně a máme to všechno komplet,“ usmívá se Vůjtek.

Není automatické, že se celá trenérská elita zapojí doma do práce najednou. Třeba Josef Jandač chvíli zůstával z vlastní vůle bokem, Varaďa se po rozkolu s Pardubicemi rozkoukával, Hořava odešel ze Sparty, aby hráči „neměli alergii na jeho ksicht“, jak sám pronesl. Vůjtkovi do hlavy naskočí bleskově stejná myšlenka, kterou tasil Sýkora: „Když se všichni tihle velcí trenéři vrátili zpátky, vydělá na tom jedině celý náš hokej.“

V čem je moment, že v extralize začali působit Hořava s Varaďou, tak silný? Dají se najít tři silné faktory.

První bod: Varaďa vyhrál tři tituly s Třincem, jeho angažmá v Pardubicích skončilo katastrofou, kdy se s klubem nepohodl a místo pětiletého kontraktu skončil za necelý půlrok. Ale táhne s sebou auru vítězného trenéra, který ví jak uspět. Poprvé má šanci svoji práci předvést v organizaci, kterou musí překopat. Vítkovice jsou na dně. Jinak vždycky přicházel za cestou, že hraje o titul. Hořava je taky špička, traduje se o něm, že většího experta na defenzivní práci a systém v Česku nenajdete. V obou dorazila kvalita.

Druhý bod: Vyskočila nová sestava trenérů, která dovede prohánět bohaté kluby, tedy Pardubice i Vítkovice. Skvělou práci odvádí v Karlových Varech Pavel Patera, v Mladé Boleslavi se daří Richardu Královi a v Hradci tradičně trápí všechny konkurenty svým specifickým stylem Tomáš Martinec. Teď i je čeká souboj s velkými jmény.

Třetí bod: Radim Rulík nastavil nové klima, kdy se trenéři mezi sebou v Česku víc baví. Reprezentační trenér sdílí veškeré své poznatky, takže momentálně probíhá nová éra, kdy není pro trenéry problém se dostat k informacím. A ti nejlepší s nimi mohou pracovat, rozvíjet je, uvádět do praxe.

„Sdílení informací je právě hodně důležité. U nás podobné věci zvykem moc nebyly,“ nadšeně říká Václav Sýkora. Vyhrál titul se Spartou (2002) i s Pardubicemi (2010), trénoval v KHL i ve Finsku. Vzdělával se, poznal poměry jinde.

Rulíkova otevřenost ho vyloženě nadchla. „Já se s tím setkal poprvé při angažmá ve Finsku, kde se dvakrát třikrát za sezonu organizovaly trenérské srazy,“ vybavuje si Václav Sýkora. „Jeden se konal při mistrovství světa, kam posílali trenéry z nejvyšší soutěže. Trenéři měli všechno hrazené, k tomu se pak přidávali i další z druhé nejvyšší soutěže, kterým se platila ale už jen část. A vyrazili i trenéři, kteří studovali licenci,“ vzpomíná.

„Trenéři se scházeli i v rámci nejvyšší soutěže. Pro mě to bylo malinko složitější, protože se mluvilo finsky,“ usmívá se. „Trenéři si ale zvykli předávat zkušenosti a moc mě těší, že podobný trend přichází i sem,“ těší ho.

Zásadním výsledkem totiž je, že vzdělaný trenér zlepšuje hráče. Trenér, který posouvá sebe, posouvá i svoje podřízené – jednoduchá rovnice. „Do Česka se za poslední roky vrací hráči, kteří působili venku. Hodně klubů našlo zdroje, aby zaplatilo skvělé hokejisty a vyplatí se jim hrát doma. Souvisí s tím taky, že potřebujete, aby je vedli dobří trenéři. My je máme, jen je nesmíme nechávat ležet ladem,“ doplňuje ho Vůjtek.

Sám dal jako trenér národního týmu dost volnosti Josefu Jandačovi s Jiřím Kalousem. Šanci u reprezentace dostal na sklonku své velké trenérské kariéry v sezoně 2015/16. Přistoupil k ní s velkým nadhledem. Hodně věcí dozoroval a když byla potřeba udělat rozhodnutí, vystoupil. „Je dobré pro mladé trenéry vidět, jak zkušení pracují. Ale zásadní je, aby se i na práci podíleli, nedívali se jen někde ze třetí řady,“ vysvětluje Vůjtek. „Funguje to jako s hráčem, aby se mladý trenér kolem vás posouval, potřebujete mu dát roli,“ doplňuje.

Blížila se mu sedmdesátka, už neměl elán měnit celé hokejové prostředí. Ten má Rulík, hodně s trenéry v Česku komunikuje a teď jsou v akci dva další, kteří mohou obohatit i jeho. S Hořavou se zná roky, dovedli spolu Litvínov k titulu. S Varaďou Rulík nikdy nepracoval a nový kouč Vítkovic ho nahradil v Pardubicích, když Rulíkovu smlouvu majitel Petr Dědek ukončil po semifinále 2023.

„Přemýšlel jsem o tom, proč trenéři mezi sebou informace nesdíleli tolik,“ přiznává Sýkora. „Prvotní pohled je, že v ostatních trenérech vidíte konkurenci, což tak i reálně je. Trenérů je vždycky daleko víc než pozic u mužstev. V nejvyšší soutěži najdete čtrnáct pracovních míst a tím to hasne,“ říká bývalý kouč. „U reprezentace je to přeci jen trochu jiné, proto to možná začalo od Radima v nároďáku. Nebojí se předávat informace dál,“ posunul Sýkora svoji myšlenku dál.

Celkem zábavně vyzní, jaká mají velká trenérská jména v extralize zadání. Václav Varaďa převzal dvanácté Vítkovice, Miloslav Hořava třetí Pardubice, které by v případě vítězství ve třech dohrávkách vyskočily na první místo. Ale oba mají své kluby zvedat.

„Jasně, oba přišli něco opravovat, přitom u jednoho je to otázka špičky, u druhého suterénu,“ přikývne Václav Sýkora. „Jednoduché to nemá ani jeden z nich. Jde o renomovaná jména, nároky jsou na ně vysoké, takže na oba bude i tlak, aby výsledky přišly hned. A to taky není jednoduché,“ doplňuje kouč, který práci pod tlakem zná dobře ze Sparty i z Ruska, kde dřív působil.

Vůjtek je na tom úplně stejně. Taky ví, jaké to je, když trenér musí, hlavně v Rusku, kde působil, v letech 2001–⁠⁠⁠2011 zažil trenérský stres. „No a těžká práce teď čeká na oba, na Vencu i Miloše,“ přikývne.

„Venca má za úkol vytáhnout Vítkovice do vyšších pater a zkusit uspět v play off. Medaile se od něj asi nečeká. Miloš Hořava jde do Pardubic, kde chtějí jenom vítězství, což taky není jednoduché. Proto oba čeká náročná mise,“ vypočítává Vůjtek, jenž několikrát vedl i Vítkovice, které se počítají jako jeho domácí klub.

Najednou z něj máte pocit, že si hrozně rád sedne na tribunu a začne hltat, co pod sebou uvidí. Varaďa jde do Vítkovic budovat, postupně i stavět tým jako sportovní manažer. „Na tohle se těším hodně. Vencu jsem několik let vedl jako hráče, má za sebou velmi úspěšnou hráčskou kariéru i trenérskou, což se zase tak často nestává,“ je zvědavý na výtlak Varaďových myšlenek.

Vůjtek odhaduje, že do první dvanáctky, která hraje play off, Varaďa nový klub dostane: „Myslím, že získá hráče na svoji stranu. Je chytrý, ví jak na to. Bude neústupný, což nakonec Vítkovicím hodně pomůže. Musí do hráčů dostat sebedůvěru, v tom je základní rozdíl oproti tomu, co bude čekat Hořavu v Pardubicích.“

Dynamo Pardubice mají kádr poskládaný na titul. Tenhle cíl se nemění. „Milda Hořava má i lehce lehčí úlohu,“ myslí si Sýkora. „Přichází k velmi kvalitnímu mužstvu. Do problémů nevidím, ale působí to tak, že je potřeba jen tým nějak srovnat. Milda takové schopnosti má,“ vysvětluje svůj pohled Sýkora.

Tedy ne, že by Varaďa hráče srovnat neuměl. „Věřím, že Vašek hráče taky srovná, ale tam hraje roli i psychika. Když se potácíte na konci, kdy hrozí baráž, hlava dělá taky svoje věci,“ přibližuje rozdíl Sýkora a doplňuje: „Tohle jsou detaily, které se Pardubic netýkají.“

Drobností, kterou třeba Hořava potřebuje na nové štaci vyřešit, jsou extrémně špatné přesilovky. Zarazí, že sestava, kde najdete ideálního beka pro početní výhodu Petera Čerešňáka, krále nápadů Romana Červenku, střelecký talent Martina Kauta, buldoka Lukáše Sedláka a pak asi ještě dalších deset variant pro početní přesilovku, je nejhorší v celé soutěži.

„Mají ji špatnou,“ s lehkým úsměvem kývne Vůjtek. „To je určitě k zamyšlení jako jedna z prvních věcí. Máte tam klidně dvě pětky pro reprezentaci, možná i víc a výsledky možnostem neodpovídají,“ diví se.

„Něco tam není dobře a vy se můžete domnívat co. Hráči spolu špatně komunikují? Závidí si pozici a řeší odehrané minuty svoje a těch ostatních? Mají tady problém, který Miloš potřebuje vyřešit,“ doplňuje Vůjtek Sýkorovu myšlenku, že zásadní je, aby Hořava svůj tým srovnal. „Ano, potřebuje dát dohromady kolektiv. Hráče pod sebou bude mít skvělé,“ těší se i na tuhle trenérskou akci.

Česká nejvyšší soutěž je možná druhá nejkvalitnější v Evropě co do hráčské kvality. Švédsko je před ní, ale Švýcarsko minimálně vyrovnala, možná už i předstihla. Teď se těší i z návratu velkých trenérských osobností, které čekají souboje s Paterou, Martincem, Mlejnkem nebo Králem, kteří se zatím posunuli v hierarchii českých koučů.

„Je to vidět. Extraliga je hodně vyrovnaná, dopředu si nikdy neřeknete, že jeden tým vyhraje třeba na 80 procent. Zásluhu na tom mají i trenéři. Je jedině dobře, že to takhle vypadá. Současný stav zvedá konkurenci. Ohromně mě baví situace, která tady je,“ dodává Václav Sýkora.

Co se týká trenérů, léto pak může přinést další zajímavá škatulata, která konkurenci ještě zvýší. Vypadá to, že Pavel Gross na Spartě potřebuje minimálně finále, aby ho klub prodloužil dál. Volný je zmíněný Miloš Holaň a v Česku by mohl být velký zájem i o Václava Prospala, který nyní trénuje na farmě Buffala za mořem.