Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Odpověď na otázky kolem Václava Varadi se nehledají snadno.
Od Pardubic, které mu náhle vypověděly pětiletou trenérskou smlouvu, vypadá vyhazov jako nepochopitelný krok. A i způsob onoho vyhazovu je sporný.
Na druhou stranu: Víme, zda dělal dnes 47letý trenér vždy všechno správně?
Varaďa už podruhé dojel na svoji vysokou náročnost, která těm průměrným kolem něj nevoněla, říkají jeho zastánci. Druzí naopak, že se mu podařilo vytvořit gloriolu „správňáckého“ supertrenéra, který se však nakonec se všemi rozhádal a všechny si znepřátelil.
Pojďme se podívat na jeho jedenáctiletou hráčskou a zatím desetiletou trenérskou kariéru.
Václav Varaďa, coby pravé křídlo, působil deset let v nejlepší lize světa NHL. V řadách Buffalo Sabres a Ottawa Senators byl pověstný fyzickou hrou ve třetí nebo čtvrté lajně. Stal se i dvojnásobným mistrem světa.
V 17 letech nastoupil ke svému prvnímu extraligovému zápasu za Vítkovice. Přišel draft NHL a dvě sezony v juniorské WHL. V roce 1995 pak odehrál první zápas NHL za Buffalo Sabres. Ale nebyl to žádný zázračný průlom. Ještě dva roky se musel otrkávat v nižší AHL v týmu Rochester Americans. Nevedl si špatně. Ve druhé sezoně za ně nasbíral 56 bodů a to neodehrál zdaleka všechny zápasy. Vytvořil si reputaci škodiče a solidního člena defenzivní lajny.
Potvrdil to hned v první kompletní sezoně u Sabres. Během jejich cesty do finále Stanley Cupu předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů a nasbíral 24 asistencí. I přes velkou pomoc Dominika Haška ale Sabres tehdy prohráli s Dallas Stars v šesti zápasech kontroverzním gólem křídelního útočníka Bretta Hulla.
Ještě dvakrát během pěti kompletních sezon v Buffalu si zahrál play off, ale nakonec byl vyměněn do Ottawa Senators v rámci pokusu Kanaďanů přidat na tvrdosti. Postoupili s ním až do finále konference, kde nakonec těsně prohráli 3:4 s pozdějším vítězem Stanley Cupu New Jersey Devils.
V Ottawě už to však nebylo takové jako u Sabres, a tak Varaďa v roce 2006 podepsal smlouvu s HC Davos ze švýcarské národní ligy. Odtamtud ještě přešel do SC Langnau, aby pak posledních šest sezon kariéry dohrál v české extralize – postupně ve Vítkovicích, Brně, nakonec v Třinci.
Třikrát mistr ligy
U Ocelářů potom hned nastoupil jako asistent trenéra a oni došli až do finále. Následně jako hlavní trenér získal stříbro a konečně ve čtyřech dalších sezonách s Třincem třikrát vyhrál extraligu, jednou byl druhý.
Takže úspěšný trenér, jenž pokaždé došel do finále. Zároveň komplikovaná postava, která je vždy přesvědčena o své pravdě.
Na jedné straně má být na co hrdý. Buldok v něm ho dovedl k úspěchu hráčskému i trenérskému.
Jenže z Třince i z Pardubic odešel vlastně pokaždé stejně. Dosáhl sice úspěchu, ale přitom si znepřátelil všechny kolem včetně manažerů, ostatních trenérů i kabiny.
Zajímavý je i fakt, že vždy trénoval týmy, které neměly konkurenci. Aby opravdu ukázal, jak je dobrý, musel by trénovat třeba i Kladno nebo Vítkovice.
Jde i o peníze
Za pozornost nyní stojí dramaticky vyhrocená situace, úroveň i kvalita argumentace obou stran. V tom vede Václav Varaďa nad vedením Pardubic o parník.
Zatímco tým v prohlášení tvrdí, že trenér urážel zaměstnance, neplnil si povinnosti a porušoval smlouvu, sám vyhozený Varaďa zachoval úroveň a zůstal věcný.
„Nepochybně jsem náročný a důsledný trenér, dávám hokeji všechno, a to samé vyžaduji i od hráčů a všech členů realizačního týmu. Věřím svojí cestě a chci ovlivňovat sportovní směřování týmu a vývoj hráčů. Jsem ale otevřený diskuzi a nejsem v žádném případě solitér,“ uvedl Varaďa v reakci na vyhazov.
V celé věci určitě půjde i o peníze. O hodně peněz. Když se totiž Pardubicím podaří Varaďu potopit za údajné neplnění základních úkolů a porušování smlouvy, nemusely by mu vyplatit tak velké peníze, jako když dokážou, že smlouvu opravdu porušil. Varaďovy finanční podmínky v klubu pochopitelně nejsou veřejné, ale trenér jeho kvalit a pověsti může mít v dobře situovaném klubu - a Pardubice to jsou - milion korun měsíčně.
