Nejzábavnější hokej v Česku? Univerzitní liga je o zážitku, říká Franěk

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Univerzitní hokej se v posledních letech těší narůstající pozornosti a pomalu překračuje hranice kampusů. V čem je projekt výjimečný?

Tomáš Hlaváč: Univerzitní liga je projekt, který vznikl vlastně odspodu, z iniciativy samotných studentů. V Čechách podobná platforma nebyla, mladí hokejisté si museli vybrat, jestli se chtějí věnovat sportu nebo studiu. A my jsme po vzoru NCAA (americká Národní vysokoškolská atletická asociace - pozn. red.) vytvořili soutěž, která jim umožňuje obojí. Vystihuje to i naše motto - jedna cesta, dva cíle.

Vilém Franěk: Zároveň je to celé zabalené do atraktivní formy, aby nám v tom daném městě vznikla parta lidí, kteří na ten hokej chodí. A jednou nebo dvakrát za rok pak uděláme velkou akci typu Bitvy o Prahu, kdy se nám podaří s nadsázkou zbláznit celou univerzitu.

Tomáš Hlaváč: Prim nicméně hraje vzdělání. Hráči musí mít splněné studijní povinnosti, což kontrolujeme. Na evropské úrovni tak jde o dost unikátní spojení sportu, studia, ale i té zábavy, která je nedílnou součástí.

Mluví se o tom, že zájem o setkávání u Generace Z spíš upadá. Dříve plné kluby na kolejích se zavírají, hokejové souboje univerzit přesto dokáží naplnit stadiony. V čem tkví tajemství úspěchu?

Tomáš Hlaváč: Můžeme skuhrat na to, že mladí nechodí, my radši vymyslíme něco, kam přijdou. Řekl bych, že Generace Z je hodně life-stylová, takže se snažíme vymyslet i program, který není jen o tom popíjení jako na koleji. Chceme studenty i inspirovat.

A také, než fanoušci na zápas přijdou, setkávají se se svým klubem v on-linu. Snažíme se přiblížit se jim skrze sociální sítě, sdílíme s nimi zábavná videa, vtipné momenty ze zákulisí.

Vilém Franěk: Snažíme se to odlehčit. Naše diváky nezajímá jen hokej, ale i jejich spolužáci. To, jak se připravují, jak tím hokejem žijí. Navíc nemáme ambici zaplnit velkou akcí každý týden. Studenti dnes chtějí cestovat, potřebují se učit nebo prostě jen chtějí být doma a koukat na Netflix. Proto se snažíme nabídnout vždy jednu top akci semestru, kterou pak vlastně použijeme jako lákadlo na celý program.

Bitva o Prahu uvítala loni přes 9000 diváků, co chystáte letos?

Vilém Franěk: V uplynulých ročnících jsme si vyzkoušeli, že umíme naplnit i velké haly, ať už holešovickou nebo třeba ostravskou. Bitvu o Prahu jsme se tak rozhodli rozdělit. První část se konala na podzim, finále, respektive souboj o třetí místo, nás čeká v březnu. Kolem hokeje se na univerzitách vytvořila obrovská komunita, de facto tam nic většího není a toho chceme využít. Snažíme se tak nabídnout atraktivní akci v každém semestru.

Tomáš Hlaváč: Během večera proběhnou dva zápasy. Inspirujeme se na Super Bowlu, takže půjde o spojení sportu se showbyznysem, tedy nějakým vystoupením v rámci half-time show. A na závěr party, je potřeba oslavit, že jsme ten hokej všichni přežili (smích).

Vilém Franěk: Je to model, kdy diváci v pět odpoledne dorazí na stadion a domů jdou ve tři, ve čtyři ráno. V podstatě program na nějakých 12 hodin velmi intenzivní zábavy. Letos to bude pro týmy obohacené i o možnost získat titul Krále Prahy, což nám loni chybělo. Obecně jsou bitvy univerzit v jednom městě divácky velmi atraktivní. Nejen u nás, v Americe to funguje obdobně.

Univerzitní hokej se kvalitativně sice už přiblížil druhé lize, v tuto chvíli je ale spíše prodloužením kariéry pro hráče, kteří by ji jinak už ukončili. Máte v plánu se dle amerického modelu rozvíjet i v tomto směru? Aby ta cesta časem vedla i opačně, z univerzitní ligy do profesionálního sportu?

Tomáš Hlaváč: Ono i v té Americe je to tak, že 99 % kluků z NCAA do profi sportu nejde. Díky hokeji dostanou vzdělání, a pak jdou normálně do práce. A jen procento jde do profi sportu. My tedy zatím nemáme ani to procento a samozřejmě bychom za něj byli rádi. Nejen proto, že by to byla obrovská reklama. Ale reálně se ten projekt dělá pro těch 99 procent.

Naše hlavní náplň vlastně je, aby ta mládež našla další uplatnění. V českém hokeji se může profesionálně živit jen pár opravdu nejlepších a o zbytek úplně zbytečně přicházíme. Přitom jsou to lidé, kteří hokej milují, věnují se mu třeba patnáct let. A systém, dokud tu nebyla univerzitní liga, je úplně vyplivnul. I když samozřejmě nejsme samospása pro všechny.

Vilém Franěk: U nás převládá narativ, který říká, že když tam není cesta do profi hokeje, tak je to k ničemu. Ale co je v Čechách cesta do profi sportu? Odejít do Ameriky, Kanady? My se snažíme spíš generovat lidi. Vzdělané, zajímavé, šikovné lidi se sportovní průpravou.

Liga je tedy projekt studentů, kolik lidí se celkem na organizaci podílí?

Tomáš Hlaváč: Univerzitní liga stojí na práci dobrovolníků, i když jsme už schopni nabídnout i placené pozice. Pořád jsou to ale lidé rekrutovaní zevnitř. A to, co dostávají, není srovnatelné s normální prací. Máme čtyři lidi na centrále a další na úrovni týmů. Celkem to bude cca 35 lidí, kteří tomu věnují čas při škole, ale mají už, řekněme, něco jako poloviční úvazek.

K tomu je ale potřeba zhruba 30-40 dobrovolníků v každé lokalitě. A na zajištění největších akcí je to kolikrát až sto lidí.

Vilém Franěk: Studenti mají možnost si zkusit pozice, na které se jinak jen tak nedostanou. U nás můžete být třeba generálním manažerem klubu. Těm klukům je kolem 22 let, ale dostanou rozpočet kolem tří milionů korun, který spravují. Mají reálné pravomoci, naučí se jednat s úřady, vedením univerzity, řídit team. A samozřejmě jakmile dostudují, hned po nich skočí nějaká firma. A my je ani nechceme držet, to místo se uvolní pro někoho dalšího.

Tohle je zajímavé i pro naše partnery. Do toho projektu přicházejí lidé, kteří nečekají, že si vydělají desetitisíce, ale dělají to se zapálením a láskou pro hokej, práci, sport. Žene je vnitřní motivace a pro zaměstnavatele je to to nejlepší, co můžete mít.

Tomáš Hlaváč: A pro studenty je to vlastně takový inkubátor, což je i velká přidaná hodnota celého projektu. Je to ale pro ty, co do toho chtějí investovat čas. Není to práce od devíti do pěti, ale kolikrát po večerech, o víkendech. A jako manager klubu zdaleka nespravujete jen rozpočet. Když se tým vrátí ze zápasu ve čtyři ráno, tak vy jdete a pomalu tam vybalujete tašky.

Vilém Franěk: To, co nás tlačí dopředu, je, že cítíme, že nám samotným to změnilo životy. Jsem si na 98 % si jistý, že kdyby nebyl univerzitní hokej, tak vůbec nežiju tenhle život. Nejspíš bych nebyl u Mikýře, možná by ani Mikýř nebyl, možná ani žádné další moje projekty.

Naťukli jsme otázku zázemí. Netajíte se ambicí vybudovat v budoucnu univerzitní stadiony přímo v kampusech, v jaké fázi se teď celá problematika nachází?

Tomáš Hlaváč: Příští rok by se mělo kopnout na Hluboké. Ještě tam tedy chybí nějaký střípek do skládačky, ale pokud to dobře dopadne, bude stadion sloužit napůl městu a napůl Vysoké škole technické a ekonomické.

Vilém Franěk: Potřebujeme ale hlavně halu v Praze, nemáme kde hrát. Pražské stadiony jsou buď malé, tréninkové nebo v šíleném stavu. Spartu i Eden čeká nevyhnutelně rekonstrukce a až to přijde, nastane v Praze obrovský problém.

Tomáš Hlaváč: Chtěli bychom proto postavit univerzitní stadion a samozřejmě pokud se to povede, bude to obrovská vzpruha pro celý univerzitní hokej. V tuto chvíli probíhají jednání s univerzitami i magistrátem, směřujeme k nějaké dohodě. V road mapě máme, že bychom to chtěli stihnout do roku 2030.

Vilém Franěk: V Čechách nejsou místa pro nová sportoviště, řekněme, v nějaké dobré dostupnosti nebo v zástavbě. Univerzity jsou často jedny z mála, kdo ty pozemky má. Navíc je tam i motivace a potenciálně prostředky.

Tomáš Hlaváč: My jsme to řešili například na Vysoké škole ekonomické, kde je ten program poměrně individuální. Každá věc, která tu komunitu spojuje, je tam ceněná. Protože kromě sportu se vlastně ti studenti moc nepotkají.

Pokud si představíte univerzitní hokej v Česku za pět let, jak by měl vypadat?

Vilém Franěk: Ta vize je jednoduchá, stojí stadion a univerzitní hokej je třetí nejsledovanější liga v republice. Protože tak to už dnes je. Letos prodáme 80 000 lístků, diváci mohou sledovat přenosy na České televizi, na Tipsportu a ten trend každý rok roste. Týmů teď máme 12, může se stát, že jich bude 14 nebo 16. Že obsáhneme všechna krajská města, která univerzity mají.

Tomáš Hlaváč: Zásadní je i spojení s americkou NCAA. Letos jsme dostali pozvánku do Ivy League, máme neuvěřitelnou příležitost odjet tam a obehrát šest nejlepších univerzit na světě. A za pět let bychom tu chtěli mít funkční most mezi námi, Amerikou a Kanadou. Aby jezdili oni k nám, my k nim, aby tam probíhala výměna. Protože, když se ještě vrátím k tomu profi sportu, my tu cestu nemusíme otevírat jen tady. Může to být právě i most za oceán, kde si to ti kluci vyzkouší.

Vilém Franěk: Marketingově budeme za pět let držiteli největší univerzitní komunity v Česku. Tou dobou už tu budeme 10 let prodávat lístky, takže tu můžeme mít třeba půl milionu lidí, kteří se s univerzitním hokejem setkali. Lidí, kteří už budou pracovat, mít své firmy, ale zároveň budou mít vztah k té univerzitě.

Vraťme se ještě k vaší spolupráci s univerzitami ve Státech. Delegace univerzitního hokeje se nedávno vrátila z pobytu na Cornell University, přivezli jste si nějakou inspiraci?

Vilém Franěk: Ono to má dvě roviny, jedna je ta infrastrukturní, která je pro nás v tuto chvíli absolutně nedosažitelná. A druhá je organizační, a tam paradoxně některé věci umíme i lépe, třeba v rovině té show. Produkčně si troufám říct, že už teď patříme ke světové špičce. Ano, oni mají na marketing místo jednoho člověka čtyři, na jednu univerzitu je pět fyzio koučů, ale to je dané velikostí. Takže jsme si spíš odnesli, že do toho potřebujeme dostat víc lidí.

Spolupracujete i s Českým svazem ledního hokeje?

Tomáš Hlaváč: S hokejovým svazem jsme samozřejmě v kontaktu. Máme dost velkou míru suverenity, vlastní pravidla, marketingová práva a podobně, nicméně sportovně jsme normálně svazová soutěž.

A bavíme se i o užším propojení. Svaz už dnes musí řešit, aby měl do budoucna dostatek dětí. Je tu samozřejmě skvělý projekt Pojď hrát hokej, ale myslím, že jedním z faktorů, proč by se rodiče mohli rozhodnout dát dítě právě na led, může být i to propojení se vzděláním. Takže cíl je společný - rozvoj hokeje v Česku.

Vilém Franěk: Finanční podporu od svazu nedostáváme, ale věřím, že časem ta spolupráce bude intenzivnější. V minulosti to samozřejmě nebylo vždy ideální, přišli jsme jako projekt, který se tvářil jako „Vy to děláte špatně. Podívejte, jak se to má dělat.“ Dnes ale věřím, že je vše na nejlepší cestě. A třeba digitální komunikaci na svazu vede kluk, který začínal právě u nás.

Marketingově máte dnes už v podstatě větší dosah než druhá liga, daří se univerzitnímu hokeji lákat i sponzory?

Tomáš Hlaváč: Financování se snažíme pokrýt z více zdrojů, podporu dostáváme od Národní sportovní agentury, něco jde i ze vstupného. Ale samozřejmě spolupráce s partnery je zásadní a my se pro ně snažíme vymýšlet stále nějaké nové aktivace. Pro sponzory je jednak zajímavá ta komunita, o tom už jsme mluvili - jde o vzdělané mladé lidi, kteří jsou aktivní, ale umí se i bavit. A za pár let budou ekonomicky nejsilnější skupinou. A pak je tu obrovský brand awareness (povědomí lidí o daných značkách na trhu - pozn. red.).

Vilém Franěk: Dneska je ten trh velký, lidí je málo a na mladé lidi střílejí firmy ze všech míst, všichni řeší nějaký employer branding. A my partnerům nabízíme způsob, jak se studentům zakousnout do mysli na několik let dopředu ve spojení s nějakým pozitivním zážitkem, zábavou, show na tom zimáku. Generace Z navíc řeší například i to, co ta firma dělá pro společnost, s jakými projekty je spojená. Takže i to je něco, co naši partneři oceňují, že jde o hezký projekt, který má pozitivní přínos.

Tomáš Hlaváč: Návštěvnost zápasů i celkový zásah stále stoupá. A od několika našich partnerů máme teď i zpětnou vazbu, že ten mediální výtlak je větší než třeba v Maxa lize.