Třinecká šikana spočívá v psychice. Oceláři bývají silnější v hlavě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dovedu si představit, jak se v  Pardubicích a v Hradci usmáli. Ve čtvrtek si odfrkli: „Třinec jde na Spartu, tak hodně štěstí, užijte si ho.“ Navenek se tohle nenosí, oficiálně vždycky uslyšíme, jak soupeře nikdo neřeší. Zásadní je se starat o sebe. Pokud chcete vyhrát titul, musíte porazit každého, ne? A sem si můžeme vyskládat klidně 56 dalších nejběžnějších hokejových frází.

Jenže on je tak trochu problém, že Třinec není zrovna „každý“.

Vyhrát jednou titul někoho vyčerpá, jiného posílí. Vyhrát ho dvakrát je velká věc. Triumfovat pětkrát za sebou, i když se postupně mění trenéři a hráči? To už znamená, že máte kuchařku, jak se k úspěchu dá dojít. Pořád vaříte podle stejného receptu, který neustále vylepšujete.

Třinec během svého kralování zbořil pár mýtů. Jako třeba, že ještě žádný tým nevyhrál extraligu, když začínal v předkole. Pak ještě nikdo neotočil sérii play off, když prohrával 0:3 na zápasy.

Václav Varada na lavičce, nebo Zdeněk Moták? Je to jedno. Pořád stroj šlape.

Tisíckrát jako soupeř můžete tvrdit, že se nestaráte o žádného soka. Ale zkrátka víte, že Třinec je vítězná mašina. Dobře chápete, že mužstvo, které vyjíždí lovit trofeje z Beskyd, je výjimečné. Je to stroj. A minulost dobře hraje s ním, jakmile do hlavy soupeře dostane svoji nadřazenost a respekt ke svému hokeji, blíží se k další výhře.

Parta z ocelového města neporazitelná není, což bylo cítit i v minulých letech. Radim Rulík se dostal relativně blízko, aby Třinec vypnul svým aktivním hokejem. Před rokem byly kousek od slavné výhry České Budějovice, kterým scházelo v sedmém zápase o něco víc energie. Spartu dělila sekunda, aby Třinec vyřadila. Pardubicím chyběla jedna střela v prodloužení sedmé bitvy.

V klíčových momentech nerozhodovalo, jestli má Třinec lepší dovednosti a schopnější hokejisty. Rozhodovala psychika. Každý zlomový moment překlopil na svoji stranu. Což při takovém množství není náhoda.

Legendární historka Waynea Gretzkyho říká, jak byl překvapený, když v roce 1983 nahlédl jako hvězda Edmontonu do kabiny New York Islanders. Jeho tým prohrál finále Stanley Cupu, tak čekal, jak soupeř divoce slaví.

Jasně, že viděl šťastné hvězdy Trottiera nebo Bossyho, kteří zvedli nad hlavu pohár počtvrté za sebou. Ale také spatřil bolest v jejich tvářích, protože měli dost. Byli fyzicky vyřízení. V tu chvíli začal Gretzky přemýšlet o tom, jak samotná výhra bolí. Abyste uspěli, potřebujete jít mnohem dál, než myslíte. Kdo nepoznal, netuší… No a pak začala vítězná éra Edmontonu.

Tady právě spočívá podle mě i klíčové tajemství Třince. Ví, jak výhra bolí, současně mají hráči nastavené myšlenky na výjimečný režim. Nikdo z třinecké sestavy nemá dvě hlavy, tři nohy ani neměří tři metry. I když beru, že když Richard Nedomlel vstane z lavičky a postaví se, nabývá soupeř pocit, že tenhle jeden chlap jsou vlastně dva.

Třinec je silný v hlavě. Nahrává tomu i to, jak často hraje na hraně. Dovede provokovat, hrát na hraně pravidel a někdy za ní.

Jako soupeř kvůli tomu můžete buď kňourat a stěžovat si, že jim rozhodčí fandí, nebo hrát stejně.

První varianta nefunguje, to už víme.

Nefunguje ani totální ofenziva, kterou se Třinec snažil přejet Radim Rulík.

Ale zabírá, když se Třinci zkusíte dostat do hlavy tak, jak to zkouší on.

Bylo to vidět nedávno po prvním zápase předkola v Litvínově, kdy se zápas změnil na hokejovou válku. Třinec prohrál a vůbec mu nastolený trend bitvy nevoněl. To samé se dalo pozorovat i před rokem ve finále. Tam Oceláři ztratili druhý zápas, protože Pardubice se rozhodly je mlátit a rozbít. Nasadily hrubou sílu.

Zatím ale nikdo nedokázal tenhle styl vybalit víckrát za sebou. Nikdo ještě nedonutil přemýšlet Třinci o něčem jiném, než je hokej, systém a vlastní styl. Na chvíli ano, na jeden zápas. Ale nikdy dlouhodobě.

Čistě papírově, Sparta má nyní lepší sestavu než Třinec. Pardubice také, ty vyloženě stavěly veliký soubor, aby byl schopen porazit Třinec. Nebo tak mi to aspoň připadalo.

Jenže Oceláři pětkrát v řadě vybalili nejsilnější tým přímo na ledě. Extrémně soudržný, psychicky odolný, který se dostane do mozku, kde vrtá a vrtá.

Sparta od neděle ukáže, jestli předchozí tři lekce, kdy třikrát za sebou s Třincem v play off prohrála, pochopila.

Pokud ano, extraliga se dočká poprvé od roku 2018 jiného šampiona. A jestli ne? Soubor z Beskyd přepíše historický zápis Vsetína, vyhraje 18. sérii play off v řadě.

A jestli vyhraje šestý titul v řadě, měl by uvažovat o přihlášce do NHL. Jasně, nadsázka, ale extraligu šikanuje už opravdu dlouho.