Článek
Martinec je „selfmademan“, který se vyšvihl na nejvyšší trenérský post z mládežnického hradeckého hokeje. Šel pomalu, krůček po krůčku až na samý trenérský vrchol, kde všechny překvapil. Buldočím přístupem a neobyčejnou schopností v klíčových situacích odvážně míchat sestavou.
Přitom už to před časem skoro vypadalo, že Tomáš Martinec bude věčným trenérským asistentem. Ale on vydržel, měl trpělivost a byl loajální. A když se stal v sezoně 2018/19 hlavním trenérem domovského Hradce Králové, začaly se dít věci. Martinec ukázal, že je mužem činu.
Přizval k sobě dosavadního mládežnického kouče Aleše Krátošku a bývalého vynikajícího obránce Petra Svobodu. Před sebou měli pořádnou práci – v kádru nastalo totální zemětřesení. Odešel kapitán Jaroslav Bednář, brankář Patrik Rybár, v klubu nepokračovali veteráni Jiří Šimánek a René Vydarený ani největší ofenzivní opory Rudolf Červený, Bedřich Köhler a Andris Džerinš.
Martinec se toho nezalekl, výrazně omladil tým a od začátku ukazoval soupeřům, že se Hradce musejí bát. Na začátku října tak překvapivě dosáhli na historický milník, když poprvé za celou dobu své existence Hradec vystoupal až na samotný extraligový vrchol.
Ale co bylo ještě důležitější, to byla hra týmu. Nadchla odborníky i fanoušky. Tomáš Martinec svým svěřencům naordinoval aktivní hokej, fyzické pojetí hry, založené především na rychlosti, výbušnosti a efektivním napadání.
Celkem zákonitě tohle nasazení mladý tým nemohl vydržet po celou základní část. Nakonec ale udrželi čtvrtou příčku, zajišťující začátek čtvrtfinálové série doma. Jenže tam narazili na pořádně těžkou váhu – dvojnásobného úřadujícího šampiona z Brna. A Kometa byla maximálně produktivní a její přesilovky smrtící. Porážka 0:4 v sérii byla sice zklamáním, nepokazila však dojem z výborné základní části.
Respekt a uznání
Letos, po deseti letech v nejvyšší soutěži, v níž Hradec vždy postoupil do play-off, už dosáhl nejvýš. A ačkoli šance na vítězství ve finále proti Třinci nevypadá po prvních dvou zápasech jako příliš velká – Třinec vede 2:0 –, získali si Lvi respekt a uznání.
Až minimalistický, úsporně vystavěný tým je zajímavě namíchaný z českých hráčů, ale i zahraničních, zejména kanadských posil. Nikdo nepřišel jako velká hvězda, ale dohromady jim to šlape, bruslí a jsou rychlí.
Trenér Tomáš Martinec na tom má klíčovou zásluhu. Tenhle 49letý chlapík z Jilemnice odmala bydlel v Hradci Králové. Tam hokejově vyrostl a prokousal se až do A-týmu. V sezoně 1992/93 pomohl k historickému postupu mezi elitu, o rok později odehrál první extraligový ročník. V nejvyšší soutěži působil v různých klubech dalších 12 let.
Zajímavé je to, co se dělo, když zanechal aktivní kariéry. Vrhl se na trenérskou dráhu. Začal od naprosté píky, od nejmenších dětiček, a pomalu stoupal vzhůru.
Začínal s nejmenšími hokejisty
Nejprve vedl nejmenší naděje z první a druhé třídy, postupně si prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Jen co se ujal mladšího dorostu jako hlavní kouč, slavil nečekaný úspěch – své svěřence dovedl v sezoně 2013/14 k republikovému titulu. Stejný kousek zopakoval i v ročníku následujícím.
Už během těchto dvou sezon byl k ruce Peteru Draisaitlovi v extraligovém týmu, následně asistoval Vladimíru Kýhosovi a od sezony 2016/17 stál na střídačce spolu s Václavem Sýkorou a Pavlem Hynkem.
A pak se konečně dočkal. Následující rok ho na střídačce doplnil Vladimír Růžička a spolu dovedli tým do finále Champions Hockey League a získali tam cenné stříbro. Když ho v sezoně 2020/21 Růžička vystřídal na nejvyšším postu, Martinec ani necekl a znovu se naplno vrhl do práce s královéhradeckou mládeží.
Po roční pauze se ale vrátil na pozici hlavního kouče A-týmu, aby ho vytáhl na první místo po základní části a k historickému zisku Prezidentského poháru.
Teď stojí Martinec před dalším milníkem.
Za stavu 2:0 se finálové série stěhuje do Třince, ale naděje pro Hradec bude žít do posledního okamžiku závěrečného zápasu sezony.
A kdo zná tohoto chlapíka, který se ocitá v nejlepším trenérském věku, tuší, že zdaleka neřekl poslední slovo.
