Šlégr pomáhá dětem s hokejem: Jsou upřímné, klidně řeknou, že jsem starý

Odehrál přes 600 zápasů v NHL, v Pittsburghu dával pozor na Jaromíra Jágra, aby mu někdo neubližoval. Jiří Šlégr má doma zlato z olympiády, z mistrovství světa, pohár pro vítěze Stanley Cupu. Teď objíždí republiku, aby pomohl přitáhnout děti k hokeji.

Stal se ambasadorem projektu „Pojď hrát hokej“, který teď má hlavní linii na Moravě. Kluby napříč celou republikou ale rozjíždějí s podporou hokejového svazu další náborovou akci, aby přitáhly na led co nejvíc dětí.

Bývalý obránce Šlégr má i po padesátce docela elán. Zapojuje se do cvičení, pomáhá s prvními krůčky, vysvětluje, jak se po karambolu postavit. Tátové vyhlášeného tvrďáka většinou znají. Ale šestiletí caparti? „Mile mě překvapuje, že taky,“ pousměje se člen slavné zlaté dynastie českého hokeje. „Asi se to dědí z generace na generaci, pořád slyším věci kolem Nagana,“ hlásí z auta.

Jestli děti dovedou nahazovat pojmy z olympiády, která se hrála před sedmadvaceti lety, rodiče teoretickou přípravu rozhodně zvládají dobře, co myslíte?

Rozhodně, v rodičích Nagano zůstalo asi jako silný životní moment, o kterém mluví, nebo jim z něj něco pouští. Tehdy to po celé republice zanechalo obrovskou stopu a je úžasné, že i dnes mi lidé říkají zážitky typu, kde přesně se nacházeli ve chvíli, kdy jsme hráli finále. Zlatá olympiáda měla ohromný přesah.

A děti na vás ukazují prstem, že tohle je on? Ten tvrďák, který měl tu skvělou střelu?

A ten, který už dnes nemá vlasy. (rozesměje se)

Ale svaly pořád zůstaly, ne?

Něco málo tam ještě je. Nejlepší je, že děti ve výsledku neřeší, kdo jste. Pro ně je důležité, že všichni jim v daný moment dáváme na ledě zábavu. Když vidíme, že odcházejí spokojené, cítíme, že se podařilo, co jsme chtěli.

Zahlásí sem tam i něco bezprostředního?

Děti jsou upřímné, což je hezké. Kolikrát mi řeknou, že jsem už starý.

Co vy na to?

Jsem. Bohužel máš pravdu. (směje se)

Přijedete na malý zimák, držíte špuntovi hrazdičku a sledujete, jak pomalu ťape po ledě. Je to po letech, kdy jste naháněl nejlepší hráče na světě, zajímavá otočka?

Mám doma čtyřleťáka, nedávno měl hrazdičku taky, takže jsem si zase hezky osvěžil, jak začátky vypadají. Jinak je to pro mě i nostalgie, vracím se do dětských let. Vyskočí najednou vzpomínky, když jsem začínal sám a co mi probíhalo hlavou.

Prozradíte, co to bylo?

Že byla děsná zima, neměli jsme žádné chrániče. Takže každé upadnutí mě děsně bolelo. Tím pádem se mi na zimáku úplně nechtělo zůstávat dál. Až když přišel trenér, který maloval postavičky ze seriálu „Jen počkej, zajíci!“, tak mě tam udržel. Dával obrázky každému, kdo se na tréninku nejvíc snažil. Tohle mě tam připoutalo. Podobnou věc vidím u prcků i dnes, když si něco z prvního tréninku odnáší, ať je to malinký dáreček nebo lahev na pití, jsou úplně unešení.

Kdybyste v začátcích neměl trenéra, který rozdává obrázky, hokej byste třeba nehrál?

Jednoznačně. Kde můžu, tak tuhle důležitou věc říkám. Jedná se na první pohled o maličkost, ale strašně mi pomohla. Kdyby pan trenér neměl takový přístup, třeba bych si k hokeji nenašel vůbec cestu. Hrozně se mi líbí, že dnes u dětí vidím ten trend, že chcete, aby se hlavně vyblbnuly. Hodí jim na led balónky, fotbalový balón, který musí posouvat. Najednou se nesoustředíte na nějaký hokej, ale učíte se bruslit, hrajete si. Tohle je dobrá cesta. Můžu osobní zkušenost?

Jen do ní.

S mým malým jsem šel na led, že budeme dělat nějaké blbosti. Vymyslel jsem si, jak si budeme hrát. On vlezl na led a jako první se zeptal, kde má kamarády. Když se mě rodič zeptá, proč zrovna hokej, tak tohle je ono. Přivádíte vašeho syna, nebo dceru do kolektivu, kde si vytváří přátelský vztah s dalšími dětmi, vnímá srandu a těší se na každý další moment.

Druhá otázka od rodiče pak přijde, kolik ho ten hokej bude stát, ne?

Ano, logicky. To je přesně důvod, proč dáváme jako svaz výstroj do všech klubů v Česku. Na začátku je to obrovská pomoc pro rodiče, že nemusí udělat prvotní investici. Dopředu nevíte, jestli dítě u sportu zůstane, ale vybavit ho potřebujete. Takhle si půjčí výstroj, když u hokeje zůstane, je pak jeho. Nebo ji odevzdá někomu dalšímu v klubu a použije ji někdo další. Měli jsme to kdysi stejně a jsem moc rád, že svaz umí takhle pomáhat. Je to bonus, děti pak u hokeje zůstávají ve větším počtu.

Jako rodič můžu potvrdit, že záměr funguje. Jakmile se můj syn přesunul z kurzu bruslení v malém klubu k hokeji, hned jsme fasovali novou výstroj. Je to dobrý benefit.

Tohle rád slyším. Je dobrá zpráva i pro nás, když vnímáme, že funguje to, co bychom si přáli.

V čem vidíte největší smysl náborů s bývalými hráči a že je organizuje svaz?

Celkově je podle mě hodně důležité podporovat sport, teď nemluvím jen o hokeji. Přijde mi zásadní, abychom do rodin dostávali informace, jak důležitým faktorem je pro dítě sport. Když už přijdete, vyzkoušíte si fotbal, basket, hokej, plavání… Je pak na každém, jestli ho konkrétní sport chytne. My jsme se rozhodli, že náborovou akci uděláme v sezoně dvakrát. Čím víc se o sportu bude mluvit, tím je to důležitější. Navíc v hokeji jsme úřadující mistři světa. Kdy jindy využít zájmu, když ne teď?

Vnímáte, že se atmosféra kolem hokeje posunula trochu jinam?

Dlouho takhle dobrá nebyla. Snažili jsme se dělat všechno možné už dřív, aby se vrátila pozitivní nálada zpátky. Ale úplně upřímně, vrátí se vždycky až s medailemi. Když vyhrával Krpálek, víc lidí chtělo dělat judo. Tak to zkrátka je. Navíc máme za sebou tři medaile na MS do dvaceti let, což je možná ještě větší posun než titul dospělého mistra světa. Máme na čem stavět, je zde další úspěšná generace, která může předvádět výsledky i ve velkém nároďáku.

Co řeknete ještě rodičům, kteří se budou ptát, jestli se mají zaměřit s dítětem vyloženě na hokej?

Ať dělají na začátku co nejvíc sportů. Hokej je specifický, pokud se zaměříte jednostranně jen na něj, může vás to zdravotně poškodit. Je potřeba mít kolem i další aktivity. Dítěti nic neuteče, když půjde na led dvakrát třikrát týdně a vedle něj se bude věnovat i jiným sportů. Pak přijde věk, kdy se začnou hrát zápasy a trenér lpí na tom, ať na předzápasovém tréninku má všechny hráče, to se dá pochopit. Ale na začátku je dobré toho zkoušet co nejvíc.

Třeba i kvůli psychice, ať nejsem ve dvanácti vyždímaný z hokeje, ale ať ho mám pořád jako zábavu?

Stoprocentně. Když se zaměříte jen na jeden sport a odmala se dělá výhradně jen ten jeden, brzo můžete vyhořet. Navíc přijdou zranění. Pak máte pocit, že se pořád jen vracíte z nějakého zranění. Je vám osmnáct, říkáte si, že hrajete hokej celý život. Což je pak pravda, ale je škoda, že když si nezkusíte nic jiného. Funguje u nás třeba i projekt trenérů do mateřských školek. Ale důvodem není, abychom vychovávali hokejisty, ale jen naučíme děti bruslit, dáme pomocnou ruku učitelkám. Moc by se nám líbilo, kdybychom se takhle domluvili i s dalšími sporty a dělali akce společně a napříč celou republikou. Sport pro nás znamená víc, než si myslíme. Kdyby nic jiného, vychovává zdravější populaci. To přece není málo.