Silný turnaj pro Česko. Pět důvodů, proč má Rulíkův hokej takovou moc

Umí držet výsledek

Něco podobného se dá už pár let vidět u Třince v play off. Chcete-li nejvyšší úroveň, tak takhle bojovala i Kanada, když se naposledy sešla v plné palbě na olympiádě v Soči. Co je tedy tak zázračného? Když vedete, dokážete zápas dohrát tak, že si druhá banda ani nečichne. Všechno je pod kontrolou, výsledek neuteče.

Proti Finsku, Švýcarsku i Švédsku tým Radima Rulíka pokaždé zvládl třetí třetinu, kdy soupeř má pocit, jako kdyby v puse žvýkal písek. Cítí, že hraje s pukem, ale vždycky se rozmlátí o defenzivní zeď, nic z toho.

Souvisí s tím jedna důležitá věc, nikdo neblázní. Celá skupina chápe, že se nikdo nemůže předvádět. Tým v tu chvíli začíná plnit drobnosti, kdy šetří síly a soupeř naopak jede na krev. Bránící tým posouvá puky z defenzivní zóny a čeká na protiútok, soka ideálně drží po mantinelech, když už se dostane do pásma.

Neznamená to, že do sebe necháte bušit a přivoláváte smrt, kdepak. Hráči drží disciplinovaně pozice, většinou nevznikají prostory pro střelbu ani pro dorážky. Především proti Finsku a Švýcarsku šlo o velkou práci. Každá zblokovaná střela v tu chvíli přidává celé sestavě ještě větší lauf.

Česko ukázalo velké herní sebevědomí i taktickou vyspělost. A není to náhoda, tohle Sedlák, Kundrátek, Stránský a spol. natankovali na mistrovství světa. Hlava věří, že zápas vyhrajete, což je zásadní aspekt, který českému hokeji roky scházel.

Když hvězdy tančí…

Děkujeme České televizi za slogan, půjčili jsme si. Ale hodí se sem. Radim Rulík postavil nejsilnější možný tým, který Češi v Evropě mohli dát dohromady. Napěchoval ho mistry světa, chtěl i Romana Červenku, ale ten se v posledním extraligovém zápase zranil.

Ale klíčová zpráva je: hráči plnili přesně role, které jste od nich čekali. Dominik Kubalík vystřelil dvěma góly výhru nad Finskem. Dávno je pryč doba, kdy se po každém turnaji řešilo, že národní tým není pro Matěje Stránského. Kdepak, je! Evidentně stačilo jen ho zasadit do systému, kde se cítí dobře. Mohutný bombarďák byl až nechutně silný v osobních soubojích, navíc dal dva góly. Lukáš Sedlák výborně propojoval hru, vyhrával buly. David Tomášek ukázal, jak rychle dovede pracovat s kotoučem a vyrábět šance.

Nejlepší extraligový střelec Ondřej Beránek zase zapadl přesně do své reprezentační úlohy a dřel pro ostatní, napadal, prudil, byl dotěrný. Daniel Voženílek lovil soupeře, podobně jako Stránský vládl silou v soubojích.

No a když všechny hvězdy jedou svůj standard, přidají se další. Jakub Sirota a jeho práce na útočné modré voněla víc než čerstvé vanilkové rohlíčky. Olomoucký bek naplno prodal své technické dovednosti. Jáchym Kondelík taky vyskočil a vypadal daleko lépe než v extralize.

Rulík se nezměnil

Důležitá věc, zlatý kouč zůstal u svých herních principů a evidentně ho nezměnil ani úspěch na MS v Praze. Jasně, v 59 letech má Radim Rulík věk, aby s ním podobné „prkotiny“ nic neudělaly. Ale stejně, lepší se přesvědčit.

Znovu má vysoké nároky na hru bez puku, pohyb a systém. Vyloženě bavilo, když obránci kradli Švýcarům kotouče ve středním pásmu tím, že jezdili před ně. Rulík si nechal svůj realizační tým s Tomášem Plekancem, Markem Židlickým, Jiřím Kalousem a Ondřejem Pavelcem. Parta v oblecích a bílých teniskách rozdává hráčům kvalitní noty.

Rulík sice při nominační konferenci na dálku torpédoval Minnesotu. Na jednu stranu měl velkou radost, že David Jiříček nejspíš bude mít blízko do sestavy, ale současně ho štvalo, že jeho trejd k Wild zařízne dalšího ofenzivního praváka Davida Špačka. Tohle si za mořem zakroužkovali červeně a nejspíš připomenou, kdyby Česko žádalo o hráče pro MS.

Ale jinak silné výroky škrtl. Po zápasech hodně mluvil o hráčích, vyzdvihoval jejich morální vlastnosti, nebál se být adresný. Trenér zůstal na svém i co se týká pracovního nasazení. Celou sezonu objíždí kluby, snaží se předávat svoje postřehy i mimo extraligu. Hned po Vánocích vyrazí do Kanady pomoci Patriku Augustovi z tribuny jako pozorovatel.

Zajíček je predátor

Litvínovský brankář má často u různých statistik fotku, kde byste si ho spletli s Hagridem z Harryho Pottera. Dlouhé vlasy, vousiska hustá tak, že by se v nich ubytovalo půl lesa…

Jenže realita je o dost jinde, žádný medvídek. Ve 23 letech má pořád extrémní prostor se zlepšit a v sobotu proti Švýcarsku ukázal, že už teď udělal obří skok.

Na konci druhé třetiny soupeř zmáčkl národní tým a Zajíček válel. Jako kdyby v reprezentaci chytal pár let, měl zkušenosti i schopnosti zářit na evropské scéně. Přitom šlo teprve o jeho druhé utkání.

V extralize je nejcennější, že dovede podávat velké výkony pravidelně. Stal se právoplatnou litvínovskou jedničkou. Je potřeba zmínit, že kouč brankářů Zdeněk Orct, který dříve měl na povel i gólmany u národního týmu, o něm v superlativech mluvil už pár let dozadu, když Zajíček ještě neuměl brilantní číslo vystřihnout tak často.

Inu, Orct je fachman a má smysl mu naslouchat. Pomohl startovat kariéru Pavla Francouze a teď si piplá další klenot.

Podle informací Seznam Zpráv už kolem gólmana navíc brousí klub NHL, například Florida by ho ráda oslovila ke spolupráci. To samozřejmě neznamená automatické místo v nejlepší lize světa. Ale reálně se dá čekat, že po sezoně, nebo po té další, může odejít za moře bojovat o místo přes farmu. Teď brankář drží zajímavou sérii, vychytal tři nuly v řadě. Nejdřív vygumoval Kometu, pak Třinec a nakonec Švýcarsko.

Zadina je lepší, než čekáte

Hodně lidí hodnotilo Filipa Zadinu, aniž by vidělo jeho zápasy za mořem. Kouknete se na čísla, vyděsí vás kolonka v hodnocení plus/mínus: -44 ze San Jose. A máte hned jasno. Ten chlap je vyložená hrozba pro vlastní bránu! Z juniorské reprezentace si vybavíte dobrou střelu, no a to je tak všechno.

Jenže hodnocení za minulou sezonu mu křivdí a vlastně je to i dobrá ukázka, jak tradiční hodnocení +/- nejde brát vážně. O hráči a jeho schopnostech vám neřekne vůbec nic.

Na Švýcarských hrách jste viděli Zadinu v plné parádě. V Detroitu do něj tloukli, že musí vylepšit hru bez puku. A mohli jste naplno vidět, jak lekce pochopil.

Návraty dozadu bral jako automatickou součást hry, situace četl tak, že odebíral kotouče, když soupeř chtěl nahrávat. Blýskl se takhle už v Pardubicích proti Finsku. V sobotu se Švýcary se daly spatřit další detaily, například o mantinel vyhodil puk na zakázané uvolnění. Nevymýšlel hezké věci, když zaváněl vzadu požár. Pak vstřelil gól, vyloženě si ho zasloužil. Nahrál na modré Tomáši Kundrátkovi a okamžitě se hrnul do brány.

Třetí zápas proti Švédsku? Další paráda. Agresivitou vybojoval gól pro Filipa Chlapíka, sám pak předvedl rychlé zakončení.

Davos v něm má poklad. Je dobře, že se vrátil do Evropy. Třikrát po sobě ukázal, že může být i důležitým článkem reprezentace. Zadinovi se vyplatí věřit.