Poslední Bartošákův návrat. „Nesmím to podělat. Z maléru mě nikdo nevytáhne“

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

S tím, co umí, by měl být úplně jinde než čekat, jestli mu někdo vůbec nabídne smlouvu. Patrik Bartošák si ale za poslední roky kariéru pokazil tak, že málem úplně zhasnula. Žádná NHL ani reprezentace, ozval se mu Vsetín z první ligy.

V první řadě chtěl valašský klub zkusit, jestli gólman vydrží soustředit se bez malérů pouze na hokej. Klub nenabízel žádné pohádkové peníze, jen šanci zase chytat. Nic víc.

„Rozbilo se toho hodně. A můžu za to já,“ přiznává Bartošák v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Sedí v autě, volá z finského Lahti. To mu nečekaně nabídlo, jestli se nechce vrátit, zrovna ve chvíli, kdy se ladila dohoda se Vsetínem. Český brankář ihned souhlasil.

Finskému klubu výrazně pomohl k ligovému stříbru v sezoně 2022/23.

Bartošák právě jede z nemocnice, kde absolvoval EKG. Brzy by měl stát v bráně, jestli dobře dopadnou i další testy.

Jedna věc se u něj změnila – začal se starat sám o sebe. Žádní agenti, nikdo nepomůže žehlit případný průšvih. Mluví o tom, že žádný už nepřijde.

V Lahti zažil nejklidnější životní éru už jednou. Teď se upnul k tomu, že na stejném místě zkusí další restart. Už poslední.

Ve Vsetíně jste se vlastně zjevil jak?

Šel jsem se podívat na finále první ligy a kontaktoval je, že jsem volný, kdyby chtěli gólmana. Věděl jsem, že tam končí Žukov. Bral jsem Vsetín jako poslední šanci hrát hokej. Ale rozhodli se jinak, podepsali Lipiäinena s Honzou Lukášem a já si řekl, že moje kariéra skončila. Nic jsem neřešil, nehledal nové angažmá. Všechno dopadlo, jak jsem si zasloužil.

Co se změnilo, že jste ve Vsetíně na konci října začal bez smlouvy trénovat?

Jednou ráno mi zavolal Erik Hrňa (útočník Vsetína) a ptal se, jak na tom jsem. Moje odpověď zněla, že vůbec nijak, netrénuju. Nečekal jsem, že by se ještě někdo ozval. Měl jsem samozřejmě radost, ale hned jsem taky říkal, že bych potřeboval aspoň měsíc, abych se dostal na nějakou úroveň. Takže mě spojil s vedením Vsetína a začal jsem trénovat. Ale fakt mě nenapadlo, že by se to ještě mohlo stát.

Čím byste se živil, kdyby se Vsetín neozval?

Abych řekl pravdu, nevím. S kamarádem vedeme děti v Moravskoslezském kraji. Děláme výběry, turnaje, tréninky. Říkal jsem si, že bych se věnoval tomu a ještě si našel nějakou jinou práci. Ale než jsem to hledání naplno rozjel, ozval se Vsetín.

Odbočím, ale nenarazil jste kvůli vašim kauzám u rodičů dětí, se kterými jste pracoval?

Ne, ale samozřejmě mě napadlo, co si o mně asi myslí. Musím říct, že parta rodičů, která k nám děti dala, v nás hodně věřila. Nikdo mi nic nepředhazoval. Když jsme jezdili na turnaje, lidé se ptali, jak na tom jsem. Ale nic ve zlém. Já si dost věcí nadrobil, hodně se toho napsalo, tak chtěli vědět. Nezažil jsem, že by nám dítě někdo nesvěřil kvůli mé historii. Nic takového se naštěstí nestalo. No a hokej nějak umím, rodiče se dívali na to, co jim předáváme.

Když jste ještě nechytal ani jeden zápas, jak je možné, že Lahti, tým z nejvyšší finské soutěže, vám nabídlo kontrakt?

Vyšly články, rozkřiklo se, že jsem zpátky. Jen se mi nejdřív ozvali, jak na tom jsem. Řekl jsem jim, že budu pár týdnů trénovat a třeba mi dají ve Vsetíně smlouvu.

Byla blízko?

Byli jsme domluvení, že minulý týden začneme řešit kontrakt. Ale byl jsem nemocný, tak se to trochu protáhlo. Všechno mířilo k tomu, že v sobotu 30. listopadu dořešíme smlouvu a další týden začnu ve Vsetíně chytat. Nabídku jsem dostal a potřeboval se o ní pobavit s manželkou. Do toho mi zavolali z Lahti, co je nového. Když jsem řekl, že řeším kontrakt, tak se divili. Prý můžu jít k nim, jestli chci chytat.

Když jste rok nestál v bráně?

Taky mě to překvapilo. A hodně. Vsetínu jsem strašně vděčný, že mi dal nabídku, i když byla vůči mě hodně přísná.

Na rovinu, bál se, jestli se nevypaříte?

Naše dohoda byla podmíněná, že moje průšvihy a přešlapy nemůžou pokračovat.

Což má asi logiku, ne?

Má, tohle jim nemám ani trochu za zlé. Historii prostě mám, v Česku jsem průšvihy dělal. Zrovna ale ten den, kdy jsme se měli bavit, dorazila nabídka i z Lahti, že taky potřebují pomoci a jestli chci, ať přiletím. Pro mě je Lahti druhý domov, chytal jsem tam dvě a půl sezony. Nebylo o čem přemýšlet.

Hodně vašich problémů poslední dobou se rozjíždělo kolem zdravotních prohlídek v Hradci i ve Spišské Nové Vsi. Zpožďovaly se, nebo jste nedorazil. Ve Finsku už razítka máte, když teď jedete z EKG?

Jo a pokračuju v jejich sběru dál. (usměje se) Dnes mám za sebou dva tréninky, jeden týmový, pak individuální s trenérem gólmanů. Pak jsem jel na prohlídky, zítra (ve středu) jdu na další. Pokud všechno bude v pořádku, v sobotu bych měl nastoupit k zápasu.

A bude všechno v pořádku?

Nemyslím si, že bych měl být jakkoliv indisponován. Cítím se skvěle a měl bych být v pořádku.

Klíčová věc u vás ale je, jestli máte srovnaný svůj život tak, abyste nevyváděl pitomosti. Máte?

Cítím, že jsem se postavil na vlastní nohy, tentokrát už opravdu. Vždycky když jsem udělal nějaký průšvih, ať to bylo v Hradci, nebo kdekoliv jinde, za pr**lí jsem měl někoho, kdo mi pomohl, když to řeknu blbě. Byl to agent nebo někdo další, ale vždycky mě někdo z problémů vytáhl.

To se změnilo?

Za ten rok bez hokeje ano. Nevěděl jsem, co bude s kariérou a celkově se životem dál. V hokejovém prostředí to chodí tak, že vždycky kolem sebe máte lidi, kteří vás někam nasměrují, pomohou vám. Nebo aspoň tak jsem to měl já, vždycky kolem vás někdo je. Lidé se postarají, zařídí vám každou maličkost, hlavně abyste mohl hrát.

Když opustíte kabinu, manažeři, agenti, kustodi zmizí.

Vždycky si už musím pomoc sám a nespoléhat na někoho dalšího, že za mě vyřeší malér.

Ale když už zase chytáte, lidé kolem vás zase budou, ne?

Jo, ale dostal jsem se do jiné fáze. Všechno si zařizuju sám, nemám žádného agenta, musím se o sebe postarat, fungovat za sebe. Za všechno, co v životě udělám, zodpovídám. Není tady nikdo, aby mě zachránil, zároveň nedělám nikomu jinému reklamu ani ostudu. Všechno jenom sám sobě.

V téhle době není slabost si přiznat, že má člověk potíže. Vy jste bojoval se závislostí na alkoholu, s depresemi. Nebo všechny přešlapy mají ještě nějaký jiný důvod?

Úplně upřímně, vůbec nevím. Vymýšlím hovadiny. Pokud jsem doma a mám hodně času, najednou vymýšlím, co s tím. No a hrozně bych chtěl, abychom už o tomhle mohli mluvit, že to byla minulost.

Je snadné vás stáhnout?

Asi tak. Když vyhrajete pár zápasů, lidé vás chválí ze všech stran. No a v tu chvíli jsem si připadal vždycky jako neporazitelný, když budu mluvit úplně na rovinu. To bude asi můj hlavní průšvih. Nějaké problémy v mé hlavě asi budou. Ale když jsem chytal ty dvě a půl sezony v Lahti, nikdy se nic špatného nestalo. Tady nám bylo s rodinou dobře, tak beru i jako největší životní výhru se uklidit zase sem.

Dokážete vysvětlit, proč jste byl v Lahti soustředěný na hokej?

Nemám tady potřebu nic vymýšlet. Měl jsem tady nádherné sezony. Vsetín mi dával smlouvu, která pro mě nebyla úplně výhodná, ale znovu, naprosto chápu, že mi takový kontrakt nabízeli. Byli jediní v Česku, kdo to vůbec chtěl zkusit. Potřebovali si mě pojistit a rozumím tomu. Ale když si vezmu, že zrovna ten den, kdy jsme měli řešit, jestli na dohodu přistoupím, se ozvalo Lahti? Jestli tohle byla nějaká vyšší síla, nevím. Ale sešly se moc velké náhody, které zapadaly do sebe. Třeba se to opravdu dalo dohromady nějak tak, aby mi přiletěla ta opravdu poslední šance, jak dát všechno zase do kupy.

Je nějaká blbost, kterou jste udělal a štve vás nejvíc?

Hradec.

Protože vám opravdu extrémně věřili?

Přesně tak. Generální manažer Aleš Kmoníček a další lidé mi tam věřili. Strašně mě s*re, že jsem je zklamal. Nastavili se, že jsem vyváděl něco v minulosti, ale vydržel jsem v Lahti neblbnout, takže na mě vsadili. Doteď si vyčítám, že jsem zklamal jejich důvěru.

Několikrát se řešilo, jestli jste boural, neboural, měl jste absence na tréninku, šéf klubu Aleš Kmoníček vám nechával dělat testy na drogy, obvolával policii. Nakonec z toho vypadal už unavený, co všechno se kolem vás točí. Nevyznal se, co je pravda, co je lež, a smlouvu ukončil.

Odešli jsme z Lahti s tím, že s rodinou zažijeme nádherné roky v Hradci, v Česku. Maloval jsem si, jak tam třeba zakončím kariéru. Vyváděl jsem toho hodně, zklamal lidi, kteří to se mnou zkoušeli. Ten Hradec si ale neodpustím nikdy. Třinec mě taky štval, dali mi úplně brutální finanční ohodnocení, za to ode mě chtěli špičkový výkon a plnění mých povinností. To jsem taky nezvládl. Ale nejde o mě, o peníze. Nejvíc mě mrzí, že jsem zklamal lidi v Hradci. Angažmá u nich jsem si vybojoval, hodně bylo postavené na důvěře – a já to nezvládl.

Nacházíte se momentálně ve fázi, že si dokážete přiznat vlastní selhání a nehledáte nikoho, kdo vás z maléru vymotá?

Je to tak. Vím, že si nemůžu už nic pos*at. Ani nechci. Vím to a ani nechci, aby se cokoliv opakovalo. Rok je pryč a nepřipouštím si, že bych zaplul do věcí, které by mohly ohrozit moji práci a kariéru. Můžete si říct, že to jsou jen slova. No a já je musím podpořit v realitě, zítra, pozítří, příští týden, za rok, pořád. Poprvé zodpovídám sám za sebe, na milion procent se udržím. Nejsem v situaci, že bych chtěl blbnout. Za rok bez hokeje si uvědomíte, jaký jsem mohl mít život, kdybych nevyváděl, jak se mohla mít moje rodina, jaké bych měl kamarády. Řeknu to takhle, rozbilo se strašně moc věcí z mého hokejového i rodinného života. Nemohl za to nikdo jiný, jenom já.

Ještě by mě zajímalo, jak sám sebe vidíte jako gólmana. Při všech eskapádách v Hradci jste stejně vyskočil do špičky extraligy. Rok bez chytání s vámi udělal co?

Doufám, že vůbec nic. (usměje se) Nějakou dobu to ještě bude trvat, ale na Vsetíně jsem se týden po týdnu posouval dopředu. Na tréninku si připadám už zpátky, tady v Lahti se taky cítím dobře. Zápas je pak jiná kategorie, tam to opravdu musí být vidět. Ale když budeme na hokejové stránce dál makat takhle, je jenom otázkou času, než se vrátím do formy, kterou jsem měl v Hradci.

Zaujalo mě, jak novináři kolem Lahti neřeší žádný malér. Představují vás jako hráče, který opravdu pomůže. Vážně jste si v klubu udělal pozitivní jméno.

Jo, když nepočítám Ostravu, tady jsem doma. Lidi kolem klubu beru pomalu jako svoji druhou rodinu. Snad mě berou stejně. Vědí, že jim dokážu pomoci, několikrát v životě jsem viděl, že Lahti dokáže pomoci i mně. Když si vezmu, že se ozvali v tentýž den, kdy jsme jednali se Vsetínem? Vím, že se k tomu zase vracím. Ale jako by to byl poslední signál. Ještě jednou se ti otevřely dveře, tak si to nepodělej.