Ovečkinovi chybí šest gólů, NHL se chystá na poslední velký rekord

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Až vstřelí Alexandr Ovečkin 895. gól v National Hockey League a překoná rekord Wayna Gretzkyho, vypukne velká sláva.

Zápas se přeruší, rozvine se červený koberec a na kostce nad ledem budou fanoušci sledovat sestřih zásadních okamžiků kariéry ruského hokejisty. K prvním gratulantům se zařadí šéf ligy Gary Bettman a právě Wayne Gretzky. Oba ostatně budou s týmem Washington Capitals cestovat od chvíle, kdy k překonání rekordu bude zbývat pár branek.

Pak přijde čas proslovů a děkování. Rodině, spoluhráčům, trenérům, majiteli klubu. Mezi fotografy a kameramany se prosmýknou zástupci Hockey Hall of Fame, aby uchránili historický puk s hokejkou.

Velký večer se odehraje podle podobného mustru jako 23. března 1994, kdy si NHL zatím naposledy užívala překonání jednoho z nejdůležitějších rekordů. Další příležitost se možná nenaskytne. A jestli ano, nebude to velmi pravděpodobně dříve než za 20 nebo 30 let.

V nachystaném scénáři zbývá dopsat poslední dva detaily: místo a datum.

Ovečkinovi aktuálně schází pouhých šest gólů, a není tedy otázkou, jestli rekord překoná, nýbrž kdy se tak stane. Stihne to ve zbývajících 11 zápasech sezony? Nebo až na startu té příští, krátce po oslavě 40. narozenin?

Pokud zkopíruje střeleckou bilanci z předchozích 11 duelů, den D přijde až v říjnu.

Ať tak, či onak, Ovečkin bude teprve čtvrtým hokejistou po druhé světové válce, jenž se dostane k titulu nejlepšího střelce historie NHL.

Prvním z předchůdců byl Maurice Richard, po němž se teď jmenuje trofej pro nejlepšího ligového kanonýra. Milník překonal 8. listopadu 1952, tehdy mu k oslavám stačilo 325 gólů. Puk nechal pozlatit a zasklít, potom ho poslal britské královně Alžbětě II.

Po 11 letech a dvou dnech ho v čele statistik vystřídal Gordie Howe, který už musel pokořit metu 545. „Myslím, že než ukončí kariéru, stihne dát 600 gólů,“ prorokoval Richard – pochopitelně nemohl tušit, že Howe bude hrát až do roku 1980 a díky tomu se přehoupne přes hranici 800 gólů.

Oba mimořádné okamžiky měly společné to, že kromě hokejových fanoušků málokoho zajímaly. Kdepak místo na titulních stranách novin. Většina zámořských deníků si vystačila s pár odstavci ve sportovní rubrice. V roce 1963 bylo vlastně revoluční už to, že Howeovu cestu za rekordem sledoval kameraman NHL vybavený barevným filmem.

Ani samotní hráči to nebrali jako přelomovou událost, jež by měla definovat jejich kariéry. Dobře věděli, že rekordy jsou pomíjivé, na rozdíl od trofejí. A že si za ně nic nekoupí. Neměli ve smlouvách speciální bonusy a daleko byla doba, kdy jim nadšení majitelé klubů budou předávat klíčky od auta.

Například v roce 1972 dělilo Bobbyho Hulla od rekordu 182 gólů. Bylo mu 33 let, stále byl na vrcholu sil a stihl by to za čtyři sezony. Přesto to pro něj nebylo takové lákadlo, aby zůstal v NHL. Raději podepsal lukrativnější smlouvu v právě se rodící World Hockey Association (WHA). Tam nastřílel 303 branek, ale přišel o šanci předstihnout Howea.

Zlomovým okamžikem ve vnímání rekordů se pro zámořský sport stal 8. duben 1974, kdy baseballista Hank Aaron překonal „nepřekonatelných“ 714 homerunů legendárního Babe Rutha. Rozhodující zápas v Atlantě vysílala celostátní televize a na tribunách ho sledovalo 53 775 diváků. Byla to událost roku, mluvilo se o ní všude.

Z posouvání rekordů se najednou stal marketingový nástroj. Začaly přinášet vítanou publicitu a NHL toho dokázala zužitkovat v 80. letech, kdy Wayne Gretzky prakticky v každé sezoně zdolal nějaký milník. Vytvořil maxima v počtu gólů (92), asistencí (163) a bodů (215) za sezonu, dokázal nastřílet 50 branek za 39 utkání atd. V říjnu 1989 pak překonal i 1850 bodů Gordieho Howea.

NHL postupně vypilovala způsob, jak takové okamžiky slavit. Na ledě i v médiích. Když se třeba Gretzky stal nejlepším střelcem historie, magazín The Hockey News nachystal speciální dvacetistránkovou přílohu, jejíž součástí byl seznam všech 802 branek – včetně data, soupeře a jména překonaného gólmana (mimochodem, jedním z nich byl český emigrant Jiří Crha).

Šmouhou na zatím posledním velkém rekordu byla Howeova neúčast při slavnostním ceremoniálu na ledě. Tentokrát odmítl cestovat s Gretzkym a čekat na přepsání statistik.

Důvod byl ryze osobní. Starší hokejisté se u NHL domáhali zvýšení penzí a Howeovi vadilo, že se Gretzky hlasitě nepostavil na jejich stranu. Dokonce si neodpustil rýpanec přes noviny, že on dal ještě 174 gólů ve WHA, takže až jich Gretzky bude mít 975, přijde mu pogratulovat k rekordu.

„Poslední, co chci, je vyvolávat nějaké kontroverze s Gordiem,“ reagoval zaskočený oslavenec. „Pořád se na něj dívám se stejnou úctou, jako když mi bylo osm nebo devět let.“

Gretzky dostal rovněž otázku, jestli jeho střelecký rekord může někdo překonat. „Určitě jsou tady hráči, co mají velkou šanci, pokud zůstanou zdraví. Budou ale muset odehrát aspoň 16 padesátigólových sezon,“ odpověděl s tím, že věří hlavně Ericu Lindrosovi, Sergeji Fjodorovovi a Teemu Selännemu.

Nebyla to příliš vydařená prognóza. Lindros (nakonec 372 gólů) se kvůli častým zraněním nedostal ani do TOP 100, Fjodorov (483) přece jen nebyl klasický kanonýr a Selänne (684) by možná měl šanci, kdyby do NHL přišel dřív než ve 22 letech.

Z tehdejší generace to nejdále dotáhl Jaromír Jágr – 766 tref ho vyneslo na čtvrté místo historického pořadí.

Kanadský velikán rovněž prohlásil, že ze všech 61 rekordů, jež tehdy vlastnil, si právě tohoto považuje nejvíce. Více než prvního místa v kanadském bodování. Asi nechtěl kazit show, kdo ví. Nebo možná toužil dát najevo, že vyšplhat se na vrchol zrovna ve střelecké statistice bylo pro něj hodně obtížné.

Nebyl totiž tradičním snajprem pálícím z každé pozice. Neměl kdovíjakou střelu, netlačil se před branku. Byl především tvůrcem hry. Ostatně slavná Gretzky’s office, odkud rozděloval přihrávky spoluhráčům, byla místem u zadního mantinelu. I symbolickou korunu krále střelců získal „jen“ pětkrát, méně často než Phil Esposito nebo Bobby Hull, kteří se ani rekordmany nestali.

Typický pro něj byl právě 802. gól, jímž přeskočil Howea. Blesková kombinace celé pětky a uklizení puku do odkryté branky.

Proto Ovečkinův útok na rekord – The Gr8 Chase, jak ho na svých stránkách pojmenovala NHL – připomíná spíše soutěž, jestli 400 metrů zaběhne rychleji sprinter, nebo maratonec.

Oba hokejisté jsou typologicky zcela odlišní. Režisér versus kanonýr. S nadsázkou řečeno, u Gretzkyho bylo střílení gólů vedlejším produktem jeho hry. I kdyby nedal v NHL jedinou branku, stále by měl nejvíc bodů. Jeho 1963 asistencí by mu k prvnímu místu bohatě stačilo.

Naopak Ovečkin má na kontě podstatně víc gólů (889) než asistencí (721). Ve statistice přihrávek mu dokonce patří až 56. místo, už se na něj dotahuje o 11 let mladší Connor McDavid.

Gretzky byl komplexnější hokejista, Ovečkinův rejstřík dovedností je podstatně skromnější. Dalším důkazem budiž statistika gólů v oslabení: Gretzky 73, Ovečkin 5.

Byl-li tedy nějaký z Gretzkyho ofenzivních rekordů v ohrožení, pak právě ten v počtu gólů za kariéru. Ostatně kdyby ruský vyzyvatel nepřišel kvůli výlukám a covidovým restrikcím o 155 utkání, už dávno by mu patřila první příčka a teď by se řešilo, jestli je v jeho silách dosáhnout mety 1000 gólů.

Na druhé straně měl štěstí, že nikdy nebyl vážně zraněný. Za 20 sezon zmeškal ze zdravotních důvodů pouze 51 zápasů! Pár kratších pauz přišlo kvůli disciplinárním trestům za fauly i odřeknutí účasti na All-Star Game nebo z osobních důvodů (úmrtí v rodině).

Celou kariéru také strávil v jednom klubu, kde se trenéři i kádr měnili podle jeho potřeb. A minimálně od zisku Stanley Cupu v roce 2018 se mohl soustředit právě na dohánění Gretzkyho.

Zkrátka měl téměř ideální podmínky, aby se dostal k prvnímu místu.

Pokud dodrží smlouvu a přidá aspoň příští sezonu, zřejmě se s NHL rozloučí s minimálně 900 góly. I to bude kóta, na niž se bude těžké dostat. Možná se pro mladší generace stane podobně nedostižnou jako Gretzkyho 2857 bodů nebo 92 gólů za sezonu.

Ze současných hráčů nemá realistickou šanci vlastně nikdo. Veteráni Sidney Crosby, Steven Stamkos nebo Jevgenij Malkin jsou mimo hru. Leon Draisaitl (29 let), David Pastrňák (28 let) a Auston Matthews (27 let) se teprve blíží ke 400 trefám, a pokud by chtěli pomýšlet na rekord, museli by přidat deset padesátigólových sezon. Tedy zvýšit tempo.

Connor McDavid (28 let) zase podobně jako „The Great One“ výrazně rychleji sbírá asistence než branky a má větší naději jednou promluvit do předních míst ve statistikách produktivity, možná se i dostat před druhého Jaromíra Jágra.

Ten, kdo může Ovečkina dostihnout, ještě NHL nehraje. Nebo se možná ani nenarodil.

Statistiky však nejsou všechno, zvláště ne v týmových sportech. I když se ruský útočník stane nejlepším střelcem, jaký sportovní odkaz zanechá? Kde bude jeho místo v hokejové historii?

Zmíněný Hank Aaron není považován za nejlepšího baseballistu všech dob, a už vůbec jím není Barry Bonds, který jeho rekord v počtu homerunů posunul na 765. Většina expertů se dál kloní ke jménu Babe Ruth.

Michael Jordan je v NBA až pátý v počtu bodů, přesto se k jeho jménu stále přidává označení GOAT. Greatest of All Time.

U Alexandra Ovečkina bude v očích zámořských fanoušků, kteří nebydlí ve Washingtonu, maximem pátá šestá příčka. Mezi svatou čtveřici Wayne Gretzky, Bobby Orr, Gordie Howe a Mario Lemieux se nikdy nedostane – právě pro jednorozměrnost své hry.

Jednou bude zajímavá i debata, jestli vůbec byl nejlepším hokejistou své generace.

Řada argumentů bude mluvit pro Sidneyho Crosbyho. Je produktivnější než ruský rival, prokázal větší vůdcovské schopnosti: třikrát vyhrál Stanley Cup (z toho dvakrát byl vyhlášen nejlepším hráčem play-off), dvakrát olympijské hry (v roce 2010 vstřelil i vítězný gól), titul mistra světa získal před deseti lety v Praze při jejich přímé konfrontaci.

A když respektovaný web The Athletic loni vyhlašoval pořadí nejlepších hráčů NHL po roce 1967, nevyšel z něj Ovečkin ani jako nejlepší Evropan. Vmáčkl se na celkové šesté místo, mezi Jaromíra Jágra a Dominika Haška.