Nový český brankář v NHL. Dobeš ohromil Montreal a rozebral svoji cestu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jakub Dobeš odešel za moře v 16 letech, i když zářil na univerzitě, jako by ho reprezentační trenéři škrtli zmizíkem.

Jakub kdo? Odpoví patrně většina fanoušků, která není zapálená do sledování NHL. Jakub Dobeš. Je mu 23 let, patří do nové nastupující generace českých brankářů. Za moře vyrazil studovat a hrát hokej.

Doma moc známý není, ale to se brzy změní. Chytá nejlepší hokejovou ligu na světě, na inspekční cestě po Severní Americe z něj byl nadšený kouč národního týmu Radim Rulík.

Nastupovat za Montreal Canadiens je jak angažmá v Národním divadle nebo výstava obrazů v Louvru. Dařilo by se i jinde, ale tohle jsou unikátní místa s historií, která máte v hlavě, i když se o divadlo nebo umění úplně nezajímáte. Canadiens a hokej jsou úplně stejný případ, hrají NHL od úplného startu ligy v roce 1917, chlubí se ziskem rekordních 24 Stanley Cupů.

Současně ale ladí nový tým, který jednou zaútočí na špici ligy. Zatím tady nejsou a chvíli ještě nebudou. Může do osy patřit Jakub Dobeš? Klidně, jednou, třeba už brzy.

V exkluzivním rozhovoru pro Seznam Zprávy rozebírá svoji cestu do nejlepší ligy světa i svůj slavný debut. Rychle poznáte, jakého v něm mají Montreal Canadiens kliďase.

Ostatně takhle nastavené jedince tradiční klub potřebuje. Jestli myslíte, že hokejista je populární v Pardubicích nebo v Brně, v Montrealu násobte stovkou. I o tom byla po telefonu řeč před jeho druhým kláním v NHL.

Před týdnem se dostal poprvé do brány, na Floridě se podepsal pod výhru 4:0, kryl 34 střel.

Musíte už po vydařeném debutu v Montrealu zásadně chodit v klobouku a s falešnými vousy?

Já tam ještě od zápasu nebyl. (usměje se) Od utkání na Floridě pořád zůstáváme na tripu. Jediné, co vím, že nás přes víkend čekají zápasy s Chicagem a Coloradem.

Co když Montreal spadne, až dorazíte? Město umí hráče rychle odsoudit, ale i bleskově vyrobit hrdiny.

Myslím, že nespadne. Navíc já mám docela velkou masku, takže si můj obličej moc lidí pamatovat nebude. (usměje se)

Byl chytrý tah od trenérů, že vás k prvnímu zápasu vypustili na Floridě, tedy hodně daleko od vašeho hučícího úlu, kde by každý hned pitval váš krok před zápasem a ještě víc po něm?

V klubu se snaží vždycky dělat co nejlepší rozhodnutí. Ale abych řekl pravdu, je mi tak nějak jedno, kde chytám a proti komu. Pro mě je super úplně každý zápas.

Počkejte, ale ani trochu s vámi nezaklepalo, že poprvé jste startoval na ledě vítěze Stanley Cupu? To nezní zrovna jako pohoda na úvod.

Lehký respekt jsem k těm hráčům samozřejmě měl. Na jaře jsem se díval docela poctivě na play off, najednou jsem si proti týmu, který došel až do konce, zachytal. Tohle zajímavé bylo… Ale jinak? Hokejový svět.

Je tohle i součást vaší cesty do NHL, že se učíte z ničeho nehroutit?

Všechno mi připadá stejné. Proti mně stojí zase další kluci, jasně osobnosti, ale pořád to jsou stejní kluci jako já. Respekt z NHL stoprocentně poprvé máte, ale zase když si to zažijete, vidíte, že všichni jsou lidé. Nic víc.

Pomáhá k tomuhle nastavení, že za mořem chytáte od roku 2017 a celou dobu se na tenhle moment chystáte?

Jo, s kluky z NHL jsem se viděl už dřív na kempech. Takže lidi v klubu znám, měl jsem velkou radost, že mě vzali nahoru. Ale i když to bylo poprvé, vlastně nešlo o nic nového, protože pár kamarádů tady už také mám.

Platí, že brankář by měl umět hlavně rychle a dokonale zapomínat. Pustit ale takhle ten první zápas by byla škoda, ne?

Určitě si některé věci budu pamatovat do konce života. Ale o víkendu mě čeká další zápas, všichni ho budou chtít vyhrát, já samozřejmě také. Takže tady se zpátky dívat nikdo nebude. Víte, jak se to říká, přijde nový den, hezké momenty z Floridy si nechám pro sebe.

Byly o to silnější, že jste měl na místě rodinu?

Byly, přijela mamka a moje americká rodina, kde jsem bydlel. Taťka nedorazil, bylo to moc narychlo. Až budeme hrát v Montrealu, přiletí. A brácha nemohl, protože hrál (Zdeněk je obránce, ve 20 letech nastupuje v americké soutěži NAHL).

Montreal Canadiens jsou extrémně silná značka, asi nejslavnější na světě. Umíte popsat, co pro vás znamená patřit do slavné organizace?

Dobře si uvědomuju, kde jsem. Tady se všechno točí kolem hokeje. Mám obrovský respekt k celé historii, která je až magická, když se podívám zpátky. V klubu pracovalo hodně skvělých lidí, hráli tady velcí hráči.

Chytali v něm výjimeční brankáři jako Dryden, Plante, Worsley nebo Roy.

Přesně, samé legendy. A i díky velké historii tady je vždycky velké očekávání. Je super tady být, vážím si šance, kterou mi Montreal dává.

Pár Čechů klub už také poznalo. Jan Bulis jednou v žertu poznamenal, že nejdřív se jde ve městě na hokej, pak do kostela. Změnilo se něco?

(usměje se) Vůbec nic. Hokej je v Montrealu jediná věc, která zajímá úplně všechny a hodně.

Pak třeba bývalý brankář Carey Price jednou poznamenal, že si v klubu připadá jako hobit v noře. Nemohl vystrčit nos z domu, aby kolem sebe neměl dav. Dovedete se vžít na startu své kariéry do jeho pocitů?

To se nedá. Tohle byste jedině poznali, kdyby vás Carey Price pozval k sobě domů a mohli s ním strávit den. Nebo možná i stačí si koupit lístek na Montreal, už z toho vycítíte, jak moc se všechno kolem hokeje točí. Carey Price a další hvězdy sociální život ve městě asi moc nemají.

Fanoušci to nemyslí špatně, ale…

Jo, tohle k tomu tady prostě patří.

Price na sociální síť psal, jak ho těší váš skvělý debut. Velká poklona?

Vůbec jsem nečekal, že si toho všimne i někdo jako on. Pro mě třešnička na dortu.

Trenér Martin St. Louis platí mezi hráči za velmi oblíbené trenéry NHL. Měl k vám nějaký extra motivační nebo zklidňující projev?

Řekl mi, že gólmanům moc nerozumí a nebude mi říkat, co mám dělat. Takže ať si hlavně všechno užiju.

Věříte si, že teď naplno začíná vaše éra v NHL?

Takhle se to brát nedá, uvidíme. Každý den musím tvrdě pracovat a uvidím, co se stane zítra. Dopředu se těžko předvídá, co přijde, jaký má klub pro vás nachystaný plán. Pořád jsem mladý, takže budu pracovat a čekat.

Tušíte, co vlastně Canadiens přesvědčilo, že vás postavili do výtahu a z farmy vytáhli nahoru?

Na farmě je to zábava, super tam chytat. Ale přeci jen to není NHL, musíte si něčím trochu projít, abyste se dostali nahoru. Pokud nejste jednička draftu, je před vámi strašně práce, abyste se do týmu aspoň na chvíli dostal.

Už jen dostat se k 50 zápasům na farmě, když je brankáři teprve 22 let, je slušná šichta, ne?

Vsadili na mě, chtěli, abych chytal co nejvíc. Jak jsem mluvil o plánu Montrealu, tohle sem patří. Věřím klubu, že vědí, co je pro mě nejlepší. Já poslouchám a jen se snažím chytat co nejlépe. Hodně to bude teď o hlavě a pak se musím dost i dívat kolem sebe, abych načerpal zkušenosti od ostatních kluků a brankářů. Ukáže mi to, co funguje, co ne. Musím makat i na určitých věcech při chytání. Nikdy nejste perfektní.

Po návratu ze zámoří vás hodně chválil reprezentační trenér Radim Rulík. Dostala se jeho slova i k vám?

Ano, taťka mi dal vědět. Já jinak moc nesleduju, co se kde píše. Udělalo mi to radost, když se o vás mluví hezky, je to vždycky fajn.

Lepší, než když někdo kritizuje.

Asi tak. (usměje se) Vážím si, že o mně hezky mluvil.

Říkáte, že mediální prostor nesledujete. Vám je teprve 23 let, jste z generace, která se v podstatě narodila s telefonem v ruce. Vážně umíte vypnout všechny poznámky, které se o vás šíří po sociálních sítích?

Vidím to a tím to hasne. (usměje se) Někdy jsou věci pozitivní, jindy negativní. Je hezké, když se o vás někde něco hezkého napíše nebo řekne. Ale také nikdy nevíte, co se stane v budoucnosti. Takže je lepší si z toho nic moc nedělat.

Zaujalo mě, že jste po odchodu za moře nechytal v žádném reprezentačním výběru. Rulík s Tomášem Plekancem byli první, kdo se ozval?

Jo, byli takhle první, s kým jsem se bavil. Po tréninku jsme se potkali, popovídali. Bylo to super setkání, nikoho z Česka jsem tady ještě takhle neviděl. Navíc bylo fakt kouzelné vidět, jaká je tady Tomáš Plekanec legenda. Dokázal toho v Montrealu hodně, což se nezapomíná.

Vybral jste si cestu, že se nahoru prokoušete přes mládežnický systém v Americe, pak následoval univerzitní program v NCAA. Zpětně, jednodušší způsob by nefungoval?

Nemyslím si, že by to bylo tak složité, jak si všichni myslí.

Ne?

Hrajete dorostenecký hokej za mořem jako všichni kluci z Ameriky, pak jdete do juniorky, následuje univerzita. Mně to přijde jako normální cesta.

Jen se musíte prosadit jako cizinec, být vždycky špičkový, aby si vás v klubu nechali. K tomu potřebujete na univerzitě i výkony mimo bránu.

No jo, škola. (usměje se) Lehká není, ale zase toho není tak moc. Střední škola byla těžká, vysoká už tolik ne. Nedávají vám sto úkolů. Všechno se dá zvládnout, jen musíte počítat s tím, že nějaký čas zkrátka obětujete.

Líbilo se mi, že dřív jste říkal, že školu chcete dotáhnout hlavně proto, abyste neskončil u smetáku. Tohle je asi už vyřešené, ne? Smeták nehrozí.

Počkejte, nikdy nevíte. (usměje se) Každý má rád něco jiného, jiné preference. Já bych chtěl mít dobrý život. Takže bych chtěl udělat kariéru v profesionálním hokeji, chytat NHL. Kdyby to nešlo, mám nějaká vrátka, abych zkusil získat dobrou práci. Každému sedí nějaká jiná. Budu se snažit, abych byl hlavně šťastný.

Vy jste na univerzitě studoval byznys?

Ano, mezinárodní byznys. Mám za sebou ale jen dva roky, ještě dva mi chybí.

Plánujete je dotáhnout?

Uvidím po kariéře. Tohle se nedá dělat online.