NHL straší Trumpova obchodní válka. Zchudnou kanadské i americké kluby

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kanada se trochu překvapivě minulý týden neobjevila na seznamu zemí, jimž Donald Trump nadělil vysoká cla. To pro ni byla jediná dobrá zpráva, neboť tarify zavedené v předchozích měsících zůstávají v platnosti a další se podle všeho chystají.

Obchodní válka vyvolaná kroky amerického prezidenta se pochopitelně dotkne i zámořského profesionálního sportu.

Strach z jejích důsledků doléhá zejména na National Hockey League kvůli nejvyššímu zastoupení kanadských klubů. Zatímco NBA (basketbal) s MLB (baseball) mají pouze po jednom týmu z Toronta, NHL hraje sedm mužstev z Kanady. A ta se na příjmech ligy podílejí 25 procenty. V dobrých časech.

„Mám obavy, že pokud kanadská ekonomika utrpí tím, co se teď děje, ovlivní to náš byznys,“ pronesl šéf ligy Gary Bettman minulou středu na setkání s novináři. Původně se měl nadýmat pýchou, že se podařilo nově zobchodovat kanadská televizní práva za sumu o 111 procent větší, než byla ta předchozí, nakonec se ale řeč točila hlavně kolem celní války.

Statistikou, již bude NHL v nejbližších měsících nejpozorněji sledovat, totiž bude vzájemný kurz severoamerických měn. Ještě na počátku sezony měl kanadský dolar hodnotu 74 amerických centů, nedávno krátce klesl pod 70 a kritická hranice, minimálně z pohledu hokejového byznysu, se nachází v blízkosti 65 centů.

Proč je to pro NHL tak důležité? Protože kanadské kluby musejí hráče platit v amerických dolarech, ale příjmy inkasují v domácí měně – z prodeje vstupenek, občerstvení, suvenýrů, reklamních ploch i lokálních televizních práv.

Vyplácet hokejistovi týmu Toronto Maple Leafs 5 milionů USD bylo mnohem výhodnější v roce 2012 než teď. V prvním případě, kdy kurz byl cca 1:1, odpovídala gáže 5 milionům kanadských dolarů, nyní už to dělá 7 milionů.

Pokud by se tedy kanadská ekonomika v důsledku celní války ještě více rozkymácela, a hrozí to zejména automobilovému a dřevařskému průmyslu, vykazovala by NHL menší příjmy. Tím by bylo mj. ohroženo ambiciozní navyšování platových stropů, jež Bettman oznámil koncem ledna. Dokonce si tehdy pochvaloval, že liga je v nejlepší kondici všech dob a počítá s ročním obratem 7 miliard USD.

Oslabení kanadského dolaru by ale přímo zasáhlo i některé americké týmy.

Protože jedním z pilířů byznysu NHL je tzv. revenue sharing. Zjednodušeně řečeno: deset nejbohatších klubů posílá část příjmů deseti nejchudším, aby ty si mohly udržet konkurenceschopnost. Do TOP 10 patří i Montreal, Toronto a Edmonton. Pokud se tedy kvůli kolísajícímu kanadskému dolaru výrazně sníží jejich příjmy, méně peněz dostanou také americké kluby z malých trhů (např. Utah, Buffalo, San Jose, Columbus, Florida).

Slabý kanadský dolar už jednou velmi zásadně ovlivnil podobu NHL. Stalo se tak v polovině 90. let, kdy se Quebec Nordiques museli přestěhovat do Colorada a původní Winnipeg Jets do Arizony, protože každou sezonou víc a víc prodělávaly. Pro fanoušky to byla tvrdá rána a mnozí dodnes Bettmanovi zazlívají, že pro záchranu klubů neudělal víc.

Dobře na tom nebyly ani Edmonton, Calgary a Ottawa. Neměly dost peněz, aby dokázaly udržet nejlepší hráče (např. Edmonton během čtyř let přišel o Gretzkyho, Coffeyho, Messiera, Kurriho), a několikrát se spekulovalo o jejich přesunu do USA.

Tak drsné scénáře dnes nehrozí. NHL je robustnější a lépe řízená, má mnohem větší příjmy než před třiceti roky a hlavně jí prospělo zavedení platových stropů v roce 2005, jejichž smyslem byla podpora klubů z menších trhů, v první řadě kanadských.

Navíc na smutném osudu Nordiques a Jets se podepsalo víc faktorů. Québec například hrál ve staré hale z roku 1949, kde nebyla jediná luxusní lóže, jediný skybox, ze kterých by plynuly další peníze.

Zatímco v Kanadě se bude výhledově nejvíc sledovat kurzovní lístek, americké kluby budou zajímat i další etapy celní války. Do jejich účetnictví se totiž promítnou rovněž výrazně vyšší tarify pro zboží ze zahraničí.

Právě z Číny se dovážejí hokejky největších značek CCM a Bauer, které tam už před lety přesunuly výrobu. Hráč NHL jich v průměru spotřebuje 100 až 140 za sezonu a hradí je kluby.

Mimochodem, bude to už druhý problém s čínskými hokejkami za poslední dobu. Když na začátku roku 2020 začaly covidové lockdowny a utlumovaly se výroba v asijských továrnách i globální export, najednou nebylo možné dopravit do Severní Ameriky hole vyrobené na míru.

Kluby dokonce hráčům doporučovaly, ať s nimi nakládají opatrněji, aby jim vydržely do konce sezony (nakonec to byla planá obava, za pár týdnů se zastavila i NHL).

Recipročním clům zatím z velké míry uniklo Mexiko, což je dobrá zpráva pro uživatele hokejek Warrior (mj. Rasmus Dahlin nebo Brad Marchand). Ty se už totiž 25 let vyrábějí v Tijuaně. Kvůli nižším nákladům, pochopitelně.

V Kanadě, odkud se kdysi vyváželo hokejové vybavení do celého světa, funguje aktuálně jediná velká továrna. Sídlí v Ontariu a jejími nejznámějšími produkty jsou hokejky Sherwood, Northland a Christian. Více než na potřeby profesionálů cílí na mládež a rekreační hokejisty, 40 procent výrobků putuje do USA.

„Cla můžou náš byznys trvající 178 let zničit,“ varoval už v únoru Graeme Roustan, majitel firmy a také vydavatel magazínu The Hockey News. Minulý týden přiznal, že chaos a nejistota vyvolané americkou administrativou mu dál komplikují situaci. „Zákazníci volají a ptají se, jestli jim k ceně bude připočteno 25 procent, když teď u nás nakoupí. Po naší odpovědi, že zatím nevíme, pak objednávky odkládají nebo rovnou ruší.“

Paradoxně jeho obchodním partnerem je Wayne Gretzky, podporovatel Donalda Trumpa.

Hokej a politika byly v Kanadě vždy propojeny, letos je to však patrnější než kdy dřív. Kvůli celní válce i výrokům amerického prezidenta, že by se severní soused měl stát 51. státem USA, ale také s výhledem na federální volby plánované na 28. dubna.

Zvláště Mike Carney, úřadující premiér a lídr Liberální strany, rád v kampani využívá hokejové motivy. Zatrénoval si s týmem Edmontonu, v klipech obléká reprezentační dres a jedním z předvolebních hesel namířených k USA je „Elbows up!“ (Lokty nahoru!).

Tedy to, co musíte udělat, aby souboj na ledě bolel i soupeře. Hláška pochází z dob legendárního útočníka Gordieho Howea, který nejen kraloval ofenzivním statistikám, ale uměl také rozdávat rány.

Ostatně Carney je bývalý hokejista, což v kanadské politice nikdy není na škodu. Chytal za univerzitní tým Harvardu (jeho spoluhráčem byl Peter Chiarelli, pozdější generální manažer Bostonu a Edmontonu), a když šel studovat do Anglie, stal se kapitánem mužstva Oxford Blues. V roce 1993 s ním byl dokonce na zájezdu v Rusku a zahrál si proti Čerepovci.

Lidi jeho kampaň zatím oslovuje. Podle posledních průzkumů by 44 procent volilo liberály.

Dosud málo obvyklé emoce zcela jistě přinese i play off, jež startuje příští týden. Představit by se v něm mělo pět kanadských a jedenáct amerických týmů. Ne že by snad politické napětí měli speciálně prožívat hráči, ostatně mužstva jsou národnostně pestrá a například Toronto má amerického kapitána, ale fanoušci to podle všeho uvidí jinak. Podobně jako při únorovém reprezentačním turnaji 4 Nations Face-Off.

Dají se očekávat transparenty s politickými vzkazy i další bučení při hymnách, zvláště pokud soupeřem bude třeba Florida. Nebo velmi bouřlivé oslavy v případě, že by se Stanley Cup po 32 letech z USA znovu vrátil „domů“.

Starosti s náladami kanadských fanoušků si ale výhledově musejí dělat také v Buffalu. Je to jeden ze sportovně i ekonomicky nejslabších týmů NHL, play off naposledy hrál v roce 2011. Jeho pozice je výjimečná v tom, že sídlí u hranic (do Hamiltonu je to odtud jen 100 kilometrů, do Toronta 160 kilometrů).

I proto až deset procent sezonních vstupenek kupují Kanaďané a další tisíce jich přijíždějí na jednotlivé zápasy. Lístky na Sabres patří k nejlevnějším a nebývá problém je sehnat, protože v průměru bývá 3000 sedadel prázdných. Místní aréna je i jedinou v NHL, kde se před zápasem vždy hrají obě hymny.

Od počátku druhého Trumpova funkčního období mají ale Kanaďané stále méně chuti cestovat do USA a utrácet tam peníze. Například právě v Buffalu podle únorových údajů klesl meziročně počet turistů ze severu o 69 tisíc.

To je další z mnoha zpráv poslední doby, která NHL nemůže těšit.