NHL dává už 100 let pohár od britského monarchy. Poklad, který někoho děsí

Trofej prince z Walesu je unikátní kousek. Stříbrný kalich se vznáší nad krystalem, který symbolizuje led. Nádobu podpírají čtyři hokejky a na špičce je vidět peří, tedy symbol prince z Walesu. Fanoušci v Kanadě si ho často pletou s „Fleur de lys“ , tedy s květy lilie, které se dostaly z francouzského královského znaku až do znaku Kanady.

V roce 1924 trofej stála 2500 dolarů a dědic britského impéria ji věnoval NHL. Budoucí král Eduard VIII., muž s divokým i následně hodně pohnutým osudem miloval Kanadu a oblíbil si hokej.

Dnes platí, že sto let starý pohár obdrží tým, který vyhraje play off ve Východní konferenci, tedy postoupí do finále o Stanley Cup. Takhle jsou nastavená pravidla od sezony 1993/1994, tím pádem Colorado, Dallas nebo Edmonton nikdy trofej nezvednou. Kluby ze Západní konference dostávají pohár z roku 1968, který nese jméno po Clarenci Campbellovi, někdejším šéfovi NHL.

Historie trofeje prince z Walesu je ale zajímavější. Nejnovější pověra kolem ní vznikla v roce 1997, kdy Eric Lindros, tehdy kapitán Philadelphie, rozjel mýtus, že se na stříbrný poklad nesmí sáhnout. Tedy dostanete trofej, ale nepřevezmete ji, abyste na sebe nepřitáhli smůlu. „Naše mise není dokončena,“ řekl tehdy Lindros.

Philadelphie pak Stanley Cup stejně nevyhrála, ale zadělala na zvláštní tradici. Bývá zvykem, že na stoletý pohár se nesahá. Vyfotit, usmát se, hlavně se nedotknout a pryč. Na druhou stranu, třeba hráči Tampy si v letech 2020 a 2021 na pohár sáhli. Ale i tady hrála roli pověrčivost, protože v roce 2015 ji kapitán Steven Stamkos obešel obloukem. Tak příště zavelel ke změně.

Vztah britského následníka trůnu k hokeji byl až nečekaně vřelý. Dnešním historickým pohledem je Eduard VIII. vnímán jako rozporuplná postava dějin. Před druhou světovou válkou abdikoval, protože v té době církev neakceptovala, aby se oženil s Američankou Wallis Simpsonovou.

Svým rozhodnutím, že si přeje svatbu s dvakrát rozvedenou ženou, vyvolal Eduard VIII. v Británii ústavní krizi. Než se vzdal trůnu, vládl jen 325 dní. Už bez královského titulu se pak například setkal s Adolfem Hitlerem, čehož nacistické Německo využilo ke své propagandě.

Bývalý král se několikrát vyjádřil, že nesouhlasí s válkou. S Německem by se radši domluvil, aby jeho země uzavřela „mír“. Což může současnou optikou znít i jako zajímavý dějinný paradox, který se v určitých cyklech opakuje. Winston Churchill vsadil na linii, že je lepší agresora porazit než se s ním domlouvat.

Následně tušil, že z někdejšího panovníka Němci zkusí vytvořit alternativního monarchu, tak ho uklidil na Bahamy. Královská rodina se někdejšího krále pak snažila z historie vyškrtnout, aby se o něm mluvilo co nejméně.

Ale v období mezi světovými konflikty? Princ z Walesu měl úplně jinou pozici. Budoval si image veselého muže, který se rád baví, miluje jazz a Kanadu. Dokonce koupil i ranč v Albertě, kam občas jezdil. „Chci, aby na mě Kanada pohlížela jako na Kanaďana. Ne místem narození, ale myslí a duší ano,“ citoval jeho slova server The Hockey News.

Hokej se stal šlágrem na olympiádě 1924, kdy v krvavé řeži vyhrála zlato Kanada nad USA. Třetí skončila Velká Británie. Princ z Walesu měl tvrdý sport rád. Sám jezdil na koni a členy vítězného zlatého týmu přijímal, když vyléčil zlomeninu klíční kosti. Britská federace jezdeckých sportů pak kvůli Eduardovi i zavedla v roce 1924 povinné přilby při závodech.

Sportu, který se Eduardovi velmi zamlouval, věnoval trofej. Nemělo jít o náhradu Stanley Cupu, ve 20. letech panovala totiž úplně jiná pravidla. Za mořem se hrály tři ligy, PCHA, WCHL (později se spojily do WHL) a NHL. Jejich vítězové pak hráli o Stanley Cup.

A pohár prince z Walesu? Původně ho dostal vítěz prvního zápasu, který se konal v Madison Square Garden. Montreal Canadiens zvítězili nad New York Americans 3:1, takže pohár připadl v roce 1925 jim a vlastnili ho do konce sezony. Což byla i dobrá marketingová akce, jak upoutat pozornost v New Yorku k hokejovému zápasu. Na trofej od budoucího krále vystavenou ve výloze se chodily dívat tisíce lidí, věnoval se jí i dobový tisk.

Canadiens pak na pohár vyryli svoje jméno i zpětně za předchozí ročníky. K sezoně 1924/25 se váže ještě jeden pikantní příběh, kdy klub získal právo na trofej vlastně díky tomu, že jiný vstoupil do stávky.

Pohár mohl vyhrát celek Hamilton Tigers, který ovládl základní část. Jenže hráči se postavili na zadní, že dohoda zněla jinak. Podepsali totiž smlouvy na dva roky, s tím, že v každém ročníku měli odehrát 24 zápasů. Jenže kvůli expanzi počet vystoupal na 30 utkání. Před play off NHL vstoupili hokejisté Hamiltonu do stávky, požadovali prémii 200 dolarů za práci navíc.

Tehdejší šéf ligy Frank Calder návrhu nevyhověl a vyřadil klub ze soutěže. Tím pádem pohár prince z Walesu získal Montreal, který porazil v play off Ottawu. Canadiens se na podstavec nechali zvěčnit i za sezonu 1923/24, kdy trofej ještě ani neexistovala.

Postupně dar od budoucího britského krále získával různé využití. Jak se NHL různě reformovala, v jednu dobu dostával pohár vítěz základní části, pak nesla po princi jméno celá konference, tedy „Konference prince z Walesu“, což vlastně platí nepřetržitě od sezony 1981/82. Jen se skupině týmů už říká „Východní konference“.

Za pár týdnů se bude řešit klasická otázka. Dotknou se, nebo ne? V roce 2023 Florida sáhla a prohrála ve finále Stanley Cupu. Před rokem nesahala a Stanley Cup získala. Nic to neznamená, ale…