Článek
Zdá se, že se ty dva světy potkaly ve správnou dobu.
Loni Radim Rulík dovedl juniorskou hokejovou reprezentaci do semifinále, teď míří možná ještě výš. V pondělí Češi ve čtvrtfinále šampionátu zdecimovali Švýcary 9:1 po dalším exhibičním výkonu.
Aspoň herně to tak určitě vypadá, jeho sestava je komplexní, vyrovnaná, velmi úderná.
Hráči jako Jiříček, Kulich, Šapovaliv, Šalé, Marcel, Špaček nebo brankář Suchánek, který má už mimochodem na turnaji čtyři body za asistence na gól, patří k ozdobám šampionátu. A s Rulíkem jim to evidentně funguje. Skoro nepoznáte, která řada hraje.
Švýcaři nedostali prostor. Vše začíná u skvělých beků, přes rychlý přechod do útoku a končí bleskovým zakončením.
Člověk se pořád učí. Náš sport jde neskutečným tempem dopředu. Pokud mu chce člověk stačit, musí se neustále zdokonalovat.
Český trenér už toho zažil hodně.
Ti, co hokej sledují, musejí uznat, že si v poslední době nevede špatně. V podstatě kam přišel, tam odvedl dobrou práci – třeba v Litvínově skutečně výbornou. Podobně v Mladé Boleslavi. Vesměs všude ho hodnotili jako kvalitního trenéra, který pozvedl tým víc, než se čekalo. Umí si srovnat kabinu, vyjít s hvězdami a to teď potvrzuje i v Halifaxu. Není divu, že Kanada, favorité turnaje, prohrála s Čechy poprvé po 3285 dnech. V pěti zápasech nasázeli Češi 34 gólů.
Tým je výborně namíchaný. 15 hráčů hraje v nižších soutěžích v Severní Americe. Jiní, jako třeba Šalé, už měsíce válí v extralize.
Rulík má přitom dvě důležité štace. Až se vrátí z Kanady, očekává se, že dovede třeba až k titulu hokejové Pardubice.
Učil se u Hlinky i Růžičky
Už to není žádný mladík, je mu 57 a zažil toho víc než dost. Býval sám hokejistou, ale v 19 ho zastavila vážná nemoc – revmatická choroba kloubů – Reiterův syndrom. Rok a půl s tím zápasil, ale pak ten boj musel vzdát. Tak začala jeho kariéra trenéra.
Představovala neustálé střídání postů a týmů. Téměř 25 let to byly až na výjimky funkce asistentů hlavních koučů. Teprve v roce 2008 poprvé povýšil na hlavního trenéra u znojemského týmu na celou sezónu. Od té doby se na něj začalo víc koukat jako na hlavního.
Když počítáte opravdu velké úspěchy, nebylo jich zas tolik. Ale byly. V roce 2000 získal jako asistent Jaroslava Holíka zlato na MS s reprezentační „dvacítkou“. Poté jednu sezonu působil s Ivanem Hlinkou v Omsku a padli až v semifinále play off s Čerepovcem. Na MS ve Vídni 2005 pak získal opět jako asistent zlatou medaili s Vladimírem Růžičkou.
Jeho dosud největší úspěch přišel až za dalších pár let. Na podzim 2013 Rulík dostal nabídku z posledního Litvínova. Společně s Miloslavem Hořavou, který mu dělal asistenta, mužstvo zvedli ze suterénu tabulky a v další sezóně dovedli k prvnímu mistrovskému titulu v historii klubu. Tohle byl trenérský „majstrštych“.
Rulík také poprvé někde vydržel delší dobu. Pak vystřídal Spartu, Mladou Boleslav (dvakrát ji dotáhl do semifinále) a teď míří za titulem s Pardubicemi. Mezitím ho svaz jmenoval i hlavním koučem reprezentační juniorky. Na odloženém šampionátu 2022 ji pak dovedl poprvé od roku 2018 do semifinále a ke konečnému 4. místu. Už to byl úspěch, ale nezapomínejme, že na medaili juniorská reprezentace čeká od ledna 2005.
Rulíkův přestup z Mladé Boleslavi do Pardubic ukázal, jak jeho cena v posledních letech stoupla. A také, že si dnes dokáže jít tvrdě za svým.
Jeho krédo? „Člověk se pořád učí. Náš sport jde neskutečným tempem dopředu. Pokud mu chce člověk stačit, musí se neustále zdokonalovat. Je třeba vnímat každou změnu. Nejde dělat hokej jako před dvaceti lety. Neustále musím hledat cesty, jak mužstvo posouvat,“ řekl nedávno pro Deník.cz.
Zdá se, že tenhle férový a přímý chlapík se jím řídí i v případě českého juniorského hokeje.