Vypadá to, že Češi večer nastoupí proti budoucím mistrům světa

Při vzpomínce na 10 let starý šampionát se možná ještě teď někteří občas probudí ze spaní. Třeba tehdejší trenér národního týmu a dnes šéf českého hokeje Alois Hadamczik o něm dokonce dřív řekl, že ve Stockholmu 2013 prohrál své nejlehčí čtvrtfinále kariéry.

Tehdy to tak skutečně v očích expertů, fanoušků a koneckonců i samotných hokejistů bylo.

Češi měli za sebou tři medailové roky (zlato 2010, bronz 2011 a 2012) a na soupisce hned 11 posil z NHL v čele s Jakubem Voráčkem, Tomášem Hertlem, Radimem Vrbatou, Jiřím Hudlerem nebo Markem Židlickým. Jenže hned v prvním klíčovém zápase turnaje, tedy ve čtvrtfinále, nedokázali porazit podceňované Švýcary, se kterými navíc prohráli i v základní skupině.

Byla to senzace, která zaskočila celý hokejový svět. Ve Stockholmu navíc zdaleka ne poslední.

Švýcaři si svou neporazitelnost na turnaji udrželi až do finále, tam sice nestačili na domácí Švédsko, ale domů se vraceli jako vicemistři světa. Český deník Sport to označil za jednu z pěti největších senzací hokejové historie, která také pořádně zatřásla do té doby platnými hokejovými pořádky. Svět zkrátka začal brát Švýcary vážně, a to platí dodnes.

Fascinující je přitom dnešním okem i pohled na tehdejší švýcarský tým, kterému dominovali hráči z domácí soutěže. Ze zámoří přijeli jen dva, Nino Niederreiter a Roman Josi: oba se v té době o místo v NHL teprve ucházeli, zářivou kariéru měli před sebou.

Od zlomového úspěchu švýcarského hokeje, který symbolicky ukončil také úspěšnou éru toho českého, letos uplyne 10 let. Švýcaři za tu dobu ušli cestu, díky které se z hokejových outsiderů stali hlavními favority květnového turnaje.

Žádný jiný tým v Rize a Tempere letos nemá jmény tak nabitý kádr, právě proti němu dnes v 19:20 večer sehrají čeští hokejisté duel, jehož vítěz se přiblíží papírově nejsnadnější cestě ve čtvrtfinále. A do něhož poprvé v novodobé historii vzájemných soubojů národní tým vstupuje i pohledem bookmakerů jako jasný outsider.

„Také ve Švýcarsku si všichni uvědomují, jak silný letos je jejich tým. Hlavně díky posilám z NHL, které není třeba představovat. Jsou tady ale také otázky, ta hlavní je jasná: Zvládnou to Švýcaři dotáhnout až do konce, nebudou mít zase problém se začátkem play off?“ líčí pro Seznam Zprávy Pavel Rosa.

Někdejší český reprezentant, který v hráčské kariéře válel v zámoří, Rusku nebo Finsku, ve Švýcarsku žije a trénuje, je asistentem v tamním ligovém týmu Fribourg Gotterón, a má tak o hokeji v alpské zemi skvělý přehled.

Proti Čechům se tak dnes postaví například Nico Hischier – někdejší jednička draftu a současný kapitán týmu New Jersey Devils, Kevin Fiala – útočník s českými kořeny, který v Los Angeles v letošní sezoně zaznamenal více než bod na zápas i díky smlouvě za necelých osm milionů dolarů, nebo Nino Niederreiter – stálice NHL, která pamatuje i již zmíněný průlomový šampionát ve Švédsku.

Otázka, kterou si Švýcaři zas a znovu kladou i s nimi na soupisce, je ale nasnadě. Přestože je tamní liga nyní považována za možná nejlepší v Evropě, ve Švýcarsku sídlí Mezinárodní hokejová federace a už po století se tam hraje také slavný Spengler Cup – nejstarší klubový turnaj, zlato z mistrovství světa reprezentace objektivně velmi hokejové země nepřivezla ještě nikdy v historii.

S rostoucí kvalitou svých hráčů si na něj i v minulých letech Švýcaři možná nejednou mysleli, v drtivé většině případů se jim ale tenhle sen rozplynul tvrdým čtvrtfinálovým vystřízlivěním. Minulý rok je v něm vyřadila Amerika, předtím dokonce Německo.

„Mám na to vlastní osobní názor opřený o srovnání s Kanadou,“ líčí Rosa. „V Kanadě jsou hráči odmala vystaveni tlaku, na začátku každé sezony procházejí zkouškami, aby se vůbec dostali do týmu. I díky tomu následně zvládají stresové situace, jsou v klidu, věří si. Každý, kdo se tam chtěl do velkého hokeje dostat, si něčím podobným dřív prošel. Ve Švýcarsku je to jiné, sport je tady hlavně zábava,“ říká Rosa.

„Místní hokej nemá tak velkou základnu, dětí je málo. Švýcarská mentalita je navíc skutečně spíše zábavná, sport je tady hrou. A právě tyhle elementy se ve čtvrtfinále scházejí,“ říká a poměrně trefně popisuje paradoxy, které švýcarský hokej dokonale vystihují.

Tamní liga je v zemi populární, kluby se pyšní vysokou návštěvností, ale hlavně: ve Švýcarsku by chtěl hrát každý… Poté, co válka na Ukrajině zapříčinila odliv cizinců z Ruska, chtějí hrát ti nejlepší hokejisté z Evropy právě ve Švýcarsku. Kdo by nechtěl žít v bohaté, navíc rozlohou nepříliš velké zemi a hrát hokej v krásné přírodě s minimem cestování?

I vzhledem k limitu cizinců (šest na jeden tým) je ve Švýcarsku hráčský přetlak, úroveň ligy roste a životní úroveň v zemi ani domácí hokejisty nenutí jít hrát jinam. Prakticky všichni zůstávají doma, třeba i za cenu menší role v týmu. „A právě tohle je myslím zatím poslední krůček, který Švýcarům na mezinárodním poli chybí. Dle mého to perfektně vystihuje slovo komfort,“ říká Rosa.

„Do zahraničí tady v podstatě odcházejí jen ti úplně nejlepší za velkými smlouvami do NHL, případně mladí junioři za zkušeností do Kanady. Odehrají tam třeba rok nebo dva a pak je o ně doma ještě větší zájem, takže se vracejí domů a zbytek se do světa netlačí, nemají proč,“ říká Rosa.

To potvrzují také čísla: ve finské, české, a dokonce ani německé soutěži letos nehrál Švýcar žádný. Ve Švédsku působil jen devatenáctiletý junior Lian Bichsel.

„Vychází to z místní mentality. TÍm, že hokej je tady brán jako zábava, tak k němu místní hráči přistupují i v nejvyšší soutěži. I rodiče totiž dbají v prvé řadě na to, aby děti chodily do školy. Vědí, že když se jim podaří ve Švýcarsku vystudovat, budou mít krásné výplaty. Hokej tady není v rodinách na prvním místě tak jako v Kanadě nebo u nás. Tady si totiž vyděláte hezké peníze a zajistíte finanční budoucnost i jinak,“ říká Rosa.

Přesto je nepochybné, že švýcarský hokej udělal v posledních letech výrazný krok mezi elitu. Místní liga není jen za odměnu, umí hráče i zlepšovat. Český kanonýr Dominik Kubalík si o angažmá v NHL řekl právě díky dvěma povedeným sezonám v Alpách. Při výluce v NHL si Švýcarsko vybral pro svůj rozvoj také tehdy náctiletý Auston Matthews, současná hvězda Toronta a jeden z nejlepších hráčů planety.

A vynikají také švýcarské individuality… „Zaprvé švýcarský hokej zvedli cizinci, kteří do ligy přicházejí. Zadruhé se Švýcaři nebojí učit a kopírovat země, které v hokeji úspěšné jsou. To víceméně dělají dodnes a dělají to dobře. Hlavně trenéři mládeže sledují zápasy i tréninky, víceméně všichni v sezoně alespoň jednou někam vyjedou. Třeba jeden trenér z našeho klubu letos byl na stáži u americké reprezentace, druhý byl v juniorce Jokeritu Helsinky. Učíme se,“ říká Rosa, který sní o tom, že jednou ve švýcarské nejvyšší lize dostane šanci také jako hlavní kouč.

Ještě předtím ale bude sledovat, zda Švýcaři svůj hokejový vzestup potvrdí také na mistrovství světa v Rize.