„Víc než Nagano.“ Havel vzpomíná na euforii po hokejové odvetě za okupaci

Když se občas říká, že sportovci bojují za celý národ, bývá v tom jistá nadsázka. V roce 1969 to ale během hokejového mistrovství světa ve Švédsku platilo doslova. Hokej se tehdy stal symbolem československého odboje proti sovětské okupaci.

„Ta doba byla zlá, co si budeme povídat, my jsme byli připravováni na to, a všichni jsme se těšili, že v Praze bude mistrovství světa, to bylo dané, proto se trénovalo, ale když sem vtrhli ti ruští blbci, přišlo od komunistů na (hokejový) svaz, že by tady z toho něco mohlo být, což bylo úplně jasné,“ vzpomíná tehdejší člen reprezentačního týmu a útočník pražské Sparty Jan „Gusta“ Havel, host čtvrté epizody podcastové série Nosiči ledu.

Projděte si hlavní témata, která v rozhovoru zazněla.

Jan „Gusta“ Havel začínal s hokejem v Kolíně. Pozornost pražské Sparty upoutal při zápase s B týmem na Štvanici, který Kolín vyhrál 5:4 a Havel dával dva góly. „Za mnou přišel tehdy Slávek Herstus s tím, že za mnou přijedou ze Sparty na Pašinku,“ říká Havel. To se také stalo. Jednoho dne se tehdy osmnáctiletý Havel vracel s nůší trávy domů, když zastavila delegace z Prahy. „Nůši jsem položil na zem a začal jsem se klepat, když jsem viděl Zábrodského poprvé v životě, což jsem ho viděl jenom na fotografii, ne v televizi, vyloženě v novinách,“ popisuje první setkání se svým hokejovým vzorem Vladimírem Zábrodským. Na přesunu do Prahy se obě strany domluvily, ale po pár dnech bylo vše jinak. „Bohužel jsem vydržel jenom týden. Bylo to těsně před vojnou a kolínská KSČ mě de facto zarazila, plus samozřejmě Spartě řekli, tohle neexistuje, protože tady v Kolíně bude liga a my takového hráče nepustíme. Takže mě po 14 dnech trénování na Spartě vrátili zpátky,“ dodává.

Jako talentovaný hokejista upoutal Havel pozornost vojenské Dukly Jihlava. Nevydržel v ní ale dlouho, kvůli potyčce při zápase s mazáky byl převelen do Dukly Litoměřice. V ní při debutu v lize nastřílel za sezonu 31 branek. „Je to možná štěstí, že dostanete ránu, jak se říká, kladivem do hlavy, a na druhé straně vám vysvitne hvězdička a začínáte vylézat nahoru a začínají si vás lidé všímat,“ hodnotí svoji ligovou premiéru. Na další armádní rok se už Havel vrátil do Jihlavy.

Ani napodruhé nebylo vyjednávaní s Kolínem o přestupu do Sparty jednoduché. Řada jednání a ostrých diskuzí skončila kompromisem. Havel trénoval se Spartou, zápasy ale hrál za Kolín. „Pak došlo k dohodě mezi Kolínem a Spartou, že odehraji v Kolíně zápasy a po roce mě pustí, ale musel jsem splňovat pět věcí tehdejšího přestupu. Kde jste musel být ženatý, mít rodinu, být v zaměstnání a byly tam asi ještě dvě nějaké. Což já jsem všechno splňoval, ale bylo mi to houby platné,“ vzpomíná na složité období. Po této sezoně sice Kolín postoupil do nejvyšší ligy, ale Havel měl razítko transferu a stal se tak naplno členem Sparty.

Po invazi sovětských vojsk do ČSSR v srpnu 1968 bylo následující hokejové mistrovství světa, které se nakonec místo Prahy pořádalo ve švédském Stockholmu, první velkou sportovní konfrontací obou zemí. Šlo více než jen o sportovní výsledek. „Lidé vás na každém kroku žádali, udělejte cokoliv, ale dejte jim,“ vzpomíná na těžkou dobu Havel. Výběr ČSSR se na mistrovství utkal se Sověty dvakrát a v obou zápasech vyhrál. Nejprve 2:0, pak 4:3. Kvůli prohře se Švédskem v posledním zápase skončila československá reprezentace na třetím místě, to ale nikomu moc nevadilo. Hlavní cíl se podařilo splnit. A podle Havla byla zpětnou optikou v zemi ještě větší euforie než po výhře olympijských her v Naganu. „Když jsme jeli do Prahy, projížděli jsme vesnice nebo městečka, lidé nás zastavili, nebudu to přehánět, desetkrát určitě, ale kde jsme museli zastavit - koláče, napít se, podepsat se, zase nastoupili a jeli jsme dál,“ vzpomíná na nadšené přivítání při návratu.

Před druhým vzájemným zápasem kdosi z našich hokejistů prohlásil v šatně, že český lev měl vždycky na hlavě korunu, nikoli pěticípou hvězdu. A spontánní reakce následovala – někteří hráči vzali černé izolačky a hvězdu symbolizující na státním znaku uprostřed dresu komunistický režim přelepili. V atmosféře pochopitelného strachu si to posléze někteří rozmysleli a pásky sundali, nicméně filmové záběry i fotografie dodnes potvrzují, že minimálně dvojice Jaroslavů – Jiřík a Holík – si tohle vylepšení zachovala i do samotných zápasů. Byl to čin velmi odvážný a symbolický, nikdo nemohl tušit, co z něj budou po návratu vyvozovat z Kremlu instruovaní mocipáni.

A po návratu do Československa musel vysvětlovat i Havel. „Já jsem byl u generála Antonína Kapka neboli ředitele ČKD, pak se stal tajemníkem byra (ÚV KSČ), kde jsem chodil jako kapitán mužstva Sparty vždycky jednou za týden říkat, jak mužstvo na tom je nebo něco podobného. A tak mě zavolal, dal mi 5000 na stůl odměnu a říkal mi, tady budeš mít odměnu. A jak ses měl na mistrovství světa?“ vzpomíná Havel na nepříjemný výslech o přelepených hvězdách na dresech. Tlaku odolal, ale přišel trest. „5000 shodil do stolu, odměna není a co s tebou? Takže nebudeš hrát, nebudeš hrát ani ligu, dostaneš distanc,“ doplňuje Havel verdikt, který se nakonec zmírnil do podoby, kdy mohl hrát ligu za Spartu, ale reprezentovat ne.

Celý rozhovor si můžete poslechnout také v audioverzi v podcastu Nosiči ledu: