Trpělivost, prosím. Pýcha slovenského národa už překonává milníky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Věřme, že nám pomůže i teď na mistrovství světa,“ říká Petrovický se startem šampionátu v Praze a Ostravě.

Na úvod turnaje to nevyšlo, ač se rozhodně nedá napsat, že by dvacetiletý urostlý útočník s číslem 20 v páteční podvečer nebyl na vítkovickém ledě vidět. Ostatně z Montréalu dorazil jako jedna z největších hvězd šampionátu. Připsal si dvě asistence a byl vyhlášen první hvězdou týmu, leč když přebíral ocenění, smutně si prohrábl pramínek havraních vlasů padající do očí. Porážku 4:6 s Německem neodvrátil.

Očekávání Slováků leží hlavně na jeho bedrech, ač to může být vzhledem k věku poněkud nespravedlivé. Jenže když jste první slovenská jednička v historii draftu NHL a ještě navíc v kanadském Montréalu, kde je hokej náboženstvím, dostane vaše vnímání tlaku zcela jiný rozměr.

Košický rodák se z kritiky ani očekávání nesype, jinak by to mohl rovnou zabalit. Ve své druhé sezoně v nejlepší hokejové soutěži planety posbíral tuze solidních 50 kanadských bodů za 20 gólů a 30 asistencí. „Je to mladý, šikovný chalan, má za sebou dvě sezony v NHL, v poslední se neskutečně zlepšil. Předvádí parádní výkony, věřím, že se bude ještě dál zlepšovat,“ říká pro Seznam Zprávy slovenský brankář Branislav Konrád.

Samozřejmě se najdou kritici, kterým to není dost dobré. Pravda, Slafkovský se rozjížděl pozvolna, body začal sbírat od druhé části sezony s tím, jak rostl jeho čas na ledě. Už nebruslil ve čtvrté brázdě, ale v elitní.

A na přesilovce je jeho parketa.

„Je to hráč na přesilovky, o tom i přesvědčil,“ kývne Konrád, který se Slafkovským slavil před dvěma lety olympijský bronz z Pekingu. „Nejdůležitější je, aby dostával prostor na ledě. Když ho bude mít, prosadí se,“ nepochybuje.

Na hrách byl zjevením, úkazem, kometou. Jen pro připomenutí: V sedmnácti jako nejmladší hokejista na olympiádě byl se sedmi góly nejlepším střelcem. Stal se prvním sedmnáctiletým hráčem, který skóroval na olympijských hrách od roku 1984, kdy se to povedlo Eddiemu Olczykovi. Převzal ocenění i pro nejužitečnějšího hráče celého turnaje.

Na přepisování milníků je zvyklý. Když debutoval v sedmnácti letech a 22 dnech za slovenský národní tým, trumfl Mariána Gáboríka. Toho záhy překonal znovu, jakmile se stal nejvýše draftovaným slovenským hokejistou.

Aby se však vyrovnal zářivé kariéře rychlíka Gáboríka, musí ujít ještě kus cesty. Těch vzletných srovnání, co už slyšel. Nový Marián Hossa. „Takový silový styl hokeje měl skutečně Marián Hossa. Doufáme, že ho napodobí,“ přidává se Konrád. „Všichni mu držíme palce. Pro nás Slováky by bylo výborné mít opět hráče jako Hossa, Gáborík, Šatan, Demitra.“

Samozřejmě i díky postavě vysoké 192 centimetrů a váze 112 kilogramů tu (ne)máme dalšího Jaromíra Jágra, což před lety Slafkovský komentoval s nadhledem: „Blbost, Jágr je v padesáti pořád někde jinde než já v sedmnácti.“

Petrovický, který se rovněž jako hráč prosadil v NHL, však zdůrazňuje: „Má všechny předpoklady pro to, aby byl velmi kvalitní hráč. Ukázal už hodně věcí na mezinárodní půdě – na olympiádě, na mistrovství světa. Montréal, to není jednoduché město, kde hrát hokej. Chvíli trvá, než si zvyknete. Rozbíhá se, zlepšuje. O tom to je, aby se z něj stal kompletní hráč.“

Už teď má předností více než nedostatků. A tak se hledají spíše detaily. Jak ještě zdokonalit bruslařský skluz, třebaže rychlost dokáže nabrat působivou. „Na to, jak je velký, má výborné bruslení, je silný, má rychlou střelu, pohotovou,“ vypráví Konrád z vlastní zkušenosti, když krotil Slafkovského petardy na tréninku.

„Má výborné parametry, nevadí mu fyzická hra. Bude zlepšovat své dovednosti. Než pochopíte všechny věci v hokeji, trvá to ještě pár roků i v seniorské kategorii. Až kolem 24. roku pochopíte hokej po všech stránkách – herně i mentálně. Do NHL se chodí stále později, Juraj byl jedna z výjimek, co se tam dostala hned po draftu. Musí být trpělivý,“ nabádá Petrovický, který se rovněž vydal na dobrodružnou zámořskou misi ještě jako náctiletý.

„V juniorce dělal proti o dva roky starším soupeřům dva body na zápas. V TPS Turku mnozí říkali, že se mu nedařilo, ale když nedostanete prostor, těžko něco vytvoříte. Po olympiádě si prostor vysloužil a od té doby dělal skoro bod na zápas ve finské lize v osmnácti letech,“ připomíná Konrád. „Není to náhoda, když jel v sedmnácti na mistrovství světa a pak na olympiádu. Je velký, silný, navíc i neskutečně bruslí. Na to, že má sto kilo, má fakt nejvíc energie.“

Slafkovský dospěl dříve než vrstevníci. Už ve čtrnácti vyrazil z Košic do rakouského klubu EC Red Bull Salcburk. Sice našel lepší zázemí, jenže tamní soutěž kvalitou zklamala. A tak se Hradec Králové může pyšnit, že v dorostu se podílel na vývoji mimořádně nadaného hráče. Zářil, stačil rok a odešel do Finska. Už bez rodiny.

„Kdo nechce hrát hokej jen pro zábavu, musí se mu věnovat celý rok,“ vyprávěla jeho máma Gabriela Slafkovská, jež vrcholově plavala. „Má to v hlavě srovnané. Musí se o sebe postarat. A jako cizinec mít něco navíc. Jako třeba Pastrňák, když byl ve Švédsku,“ srovnává Konrád.

Teď se zázračné dítě slovenského hokeje nestará už jen samo o sebe, nýbrž o to, aby si zapsalo s národním týmem další pronikavý úspěch. I kdyby se to však nepovedlo, nevadí, času dost.

Jen trpělivost, prosím, jak moudře nabádá Petrovický.