Lovec i terč. Hra českého hokejového rabiáta rozdmýchává emoce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jeho táta Leo Gudas, rovněž výtečný zadák, také uměl soupeře tvrdě trefit tělem. „Rozdal pěkné rány, i když nebyl tak důrazný jako jeho syn Radko,“ srovnává dvojnásobný světový šampion Jiří Vykoukal, který s otcem současného českého reprezentanta vyhrál hokejový titul ve Spartě.

Sám býval odlišným typem obránce – konstruktivním, ofenzivně laděným, co měl na starosti výstavbu hry. „Kreativnější obránce, kteří dokážou vytvořit akci, mám i radši, ale každý člen týmu má vybranou roli. Role Radka Gudase není v tom, aby vytvářel skvělé útočné akce, ale aby byl výborný v defenzivě,“ připomene Vykoukal, že chasníci na tvrdou práci jsou potřeba stejně.

„Je výhoda, když máte hráče, který se umí zařídit, ale když nedokáže ovládnout emoce, je to spíš kontraproduktivní. Radko patří do kategorie hráčů, kteří ví, co na ledě dělají. Pracuje ve prospěch týmu, aniž by mu uškodil,“ dodává.

Ačkoli čtyři vyloučení po dvou úvodních zápasech šampionátu jsou tak na hraně snesitelnosti. „Čtyři vyloučení je moc, ale musíme si uvědomit, že si zvyká na větší hřiště, jiný metr rozhodčích. Dal bych mu prostor, ať se s tím srovná. Je to hráč, který sice bude hrát tvrdě a bude budit respekt svým pobytem na ledě, ale už nebude na trestné lavici. Má to uvědomění, že tam týmu nepomůže,“ nepochybuje Vykoukal.

Ostatně Gudas po výhře nad Nory, kdy byl potrestaný i za to, že si nasadil spadlou helmu, což na rozdíl od mačů v NHL, kde působí v Anaheimu, nesmí, přislíbil polepšení. Jinak si liboval, jak bylo utkání zase o něco vyhrocenější než to úvodní proti Finům.

Všimli jste si, jak po první třetině narazil jakože mimoděk do největší norské hvězdy Zuccarella z Minnesoty, s nímž vytvořil v utkání častou dvojičku? „Nás pak dávali na obranu, když tlačili zase víc do útoku, takže naši defenzivní obránci hráli víc. Jsem rád za důvěru trenéra i za to, že to takhle vyšlo,“ těšil se hlídací vlčák Radko z obratu na 6:3.

Když je rabiát s plnovousem na ledě, musí zkrátka protivníci okamžitě zbystřit. Platí to v NHL, kde mu přezdívají Řezník, i na šampionátu, třebaže se 183 centimetry nepatří mezi velké pořízky.

Pozornost, či spíše opatrnost soupeřů, se hodí. Jako lovec, co rozdává hity, je logicky také přijímá. I na něj mají hráči s přísným výrazem spadeno. Často však sami narazí. Do podsaditého beka, nebo třeba do hrazení, když se šikovně vyhnul zběsilému výpadu Nora.

„V zámoří se prosadil hlavně díky tvrdé hře, to má po tátovi. Ač není velkého vzrůstu, tak si udělal tímto obrovské jméno. Na začátku kariéry proběhly i bitky v NHL. Kariéru si tam vydřel obranným stylem, ale souhlasím i s tím, že na kotouči mu nedělá problém jednoduchá rozehrávka, vyřešení situací, i když to není ofenzivní borec,“ oceňuje Vykoukal i další Gudasovy kvality, na které nyní sází také reprezentační trenér Radim Rulík.

Už je to jedenáct let, co Gudas debutoval za Tampu v NHL. Před dvěma roky si s Floridou zahrál finále Stanley Cupu, dosud vrchol amerického snu. Poblíž Miami se cítil nejlíp. Děti rozvážel deset minut na golfovém vozíku na tréninky tenisu, golfu a lakrosu. Tým šlapal a jeho role v něm rostla. Byl lídrem, hecířem, v kabině i na ledě.

Přesun do Anaheimu, který přechází přestavbou týmu, poněkud překvapil. Z ekonomického hlediska ovšem dával smysl. Gudas podepsal v roli nechráněného volného hráče tříletou smlouvu na dvanáct milionů dolarů. Jako nejvíc hitující hráč soutěže posledních sedmi sezon.

„Radko je mimo led klidný, tichý chlap, ale jakmile na něj skočí, stává se z něj jiný člověk, velmi soutěživý hokejista. Je extrémně náročné proti němu nastupovat, rozhodně to není pro nikoho legrace,“ uvedl generální manažer Ducks Pat Verbeek.

V Kristových letech si Gudas mezi mantinely nadělal už spoustu nepřátel, ovšem v soukromí nasazuje vlídnou tvář. Také český brankář a mladší parťák z Anaheimu Lukáš Dostál si pochvaluje péči, jaké se mu od početné rodinky Gudasových dostává.

Radko je čtyřnásobným hrdým otcem, dítka si pořizují s manželkou Barborou na každé štaci v NHL. Nejstarší Leontýnka se narodila, když působil v Tampě, chlapec Kvído ve Philadelphii, Elvíra ve Washingtonu a nejmladší Frída na Floridě.

Teď se ale chce jejich tatínek vytáhnout v mateřské Praze a zabojovat o světový titul.

Padesátník Vykoukal ví, jak náročná je to mise. Zahrál si na olympijských hrách v Lillehammeru, na mistrovství světa přispěl českému hokeji ke dvěma zlatům a dvěma bronzům, má i kompletní sbírku medailí z vrcholových mládežnických akcí a nyní drží palce svým následovníkům. Vzpomínky jej nepřepadají, věnuje se mentorování, koučinku, spolupracoval třeba s reprezentačním útočníkem Jáchymem Kondelíkem a přeje si, aby tahle parta bojovníků z domácího mistrovství vytěžila cenný kov.

„Hra je slušná, atmosféra vynikající. Zatím všechno klape. Je začátek turnaje, uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Věřím, že tým medaili s podporou lidí udělá,“ poví Vykoukal. „Jsou tam charakterově výborně vybraní kluci. Je to krátkodobý turnaj, jeden odražený puk může všechno zničit, ale budu doufat, že ty odražené puky budou hrát spíš v náš prospěch než v neprospěch.“

Gudas si fantastickou podporu publika v aréně užívá. „Moc,“ kývne. „Když celý stadion skáče a celé se to hýbe, přál bych každému, aby si to zažil. Člověka to dokáže úplně nabudit. Fakt nebylo slyšet ani sama sebe, takže jsme si museli probrat na střídačce, co budeme hrát. Kluci ukázali, že v nich bojovný duch je a že do toho srdce dávají.“

V tom jde Gudas příkladem vždy.

Chlapácké srážky k němu patří, jen to nepřehnat.