Poslední zlato jsme doma brali v roce 1985. Rozhodl o něm mladík z Pardubic

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na tenhle zápas nikdo z očitých svědků nemůže nikdy zapomenout. Vyhrát domácí světový šampionát, to je samo o sobě zcela unikátní. Ale dát v rozhodujícím zápase hattrick, to už připomíná spíš nereálný sen malého kluka, který právě s hokejem začíná. Ale přesně to se 3. května 1985 Jiřímu Šejbovi stalo.

Pardubický rodák Šejba měl v květnu roku 1985 za sebou šest sezon v československé nejvyšší soutěži, kde začínal v tehdejší pardubické Tesle už jako sedmnáctiletý. V roce 1984 musel na dva roky narukovat do armády, jak bylo tehdy povinné, a tak působil prvním rokem v tehdejší Dukle Jihlava, což ale pro hokejový růst hráčů býval docela vhodný krok vzhůru, který často znamenal i otevřené dveře do reprezentace. A přesně to se stalo i Šejbovi.

Do sezony 1984-85 měl v národních barvách odehrané jen čtyři zápasy, v nichž vstřelil tři góly a všechny v jednom jediném zápase s Finskem na Poháru Rudého práva v Teplicích roku 1983. Až ve vojenském celku, který na konci ročníku slavil titul, se tak dobře sehrál se spoluhráči Válkem a Pivoňkou, že trenérům reprezentace Bukačovi s Neveselým přišlo jako dobrý nápad zkusit tuhle kompletní sehranou trojici i v národním týmu.

Ke zkušenému Válkovi tak od února 1985 v reprezentačních přípravných zápasech přibyl jak debutant Pivoňka, tak další reprezentačně nezkušený boreček Šejba. Z Jihlavy to byl mimochodem už druhý kompletní útok, se kterým se následně počítalo pro šampionát, tím prvním mělo být trio Rosol – Kameš – Klíma, které v lize naprosto kralovalo.

Trenéři míní, ale osud mění. Petr Klíma se zranil ještě před šampionátem a Petr Rosol ho následoval po druhém zápase domácího šampionátu. A rozhození této formace přineslo nakonec i změny v dalších útocích. Rosol totiž první duely hrál na křídle útoku Vladimíra Růžičky, kde střelecky zářil na křídle ještě Jiří Lála. Po Rosolově zranění se právě k téhle dvojici přesunul Jiří Šejba a tenhle tah se posléze ukázal jako geniální.

Produktivní dvojička Růžička–Lála obstarávala ofenzivní čísla, poctivý Šejba za někdy trochu volnomyšlenkářským duem obstarával černou práci. Však stačí nechat promluvit statistiku – nejproduktivnějším československým borcem na MS 1985 byl nakonec Jiří Lála s bilancí osmi gólů a pěti nahrávek, druhý pak byl Vladimír Růžička s bilancí 8+3. Šejba dal svůj první gól na šampionátu až v předposledním zápase s USA, k tomu posbíral už „jen“ tři přihrávky. Že se stane velkým hrdinou posledního dne šampionátu, to zcela určitě nikdo nepředpokládal.

Jenže v tom je hokej krásný, protože přináší i méně pravděpodobné hrdiny. V poslední den mistrovství byly karty rozdány jasně. Kanada potřebovala vyhrát, Československu stačil k titulu bod. Kalkulovat ale určitě nikdo nechtěl. I proto, že s javorovým listem na prsou hrály na turnaji budoucí megahvězdy NHL - Mario Lemieux, Ron Francis, Larry Murphy, Scott Stevens nebo Steve Yzerman. Jeden současný člen Síně slávy vedle druhého.

V 6. minutě ale otevřel skóre dvaadvacetiletý nováček světových šampionátů Šejba. Po zmatku před brankářem Rigginem z Washingtonu Capitals se ujal puku a uklidil ho do sítě poprvé. Jenže hned po přestávce srovnal Steve Yzerman a boj pokračoval. Dvě minuty nato Šejba převzal zpětný pas od Lály a uklidil puk neomylně k tyči – 2:1. Vyhráno ale ještě nebylo, v přesilovce znovu vyrovnal Vaive a co hůř, o chvíli později měli Kanaďané k dispozici další převahu jednoho muže.

V tu chvíli se ale rozhodl zapsat do hokejových dějin Jiří Šejba. Vystihl křížný pas a ujížděl do útočného pásma. Po vyčerpávajícím bránění už neměl mnoho sil, možná i proto obránce Scott Stevens, v budoucnu trojnásobný vítěz Stanley Cupu, ani nečekal, že by se Šejba ještě pouštěl do kličkování. Skočil tak vstříc útočníkovi rybičku. Jenže pardubický šikula jako by to čekal, zasekl puk, vykoupal obránce a ještě víc následně i brankáře, který slupl jeho blafák jako malinu. Šejba se zaradoval a padl k ledu vyčerpáním. Měl za sebou životní akci, kterou navíc završil hattrick v rozhodujícím zápase MS.

Ve třetí části přidal gól Rusnák, vzápětí snížil Stevens, ale k potřebné výhře už byla Kanada daleko. Pečeť na domácí zlato tak přidal do prázdné branky Lála. Narvaná Sportovní hala v Praze slavila třetí titul z domácího šampionátu v historii a dosud stále poslední. Šejbův hattrick se od té doby stal pojmem a znají ho i lidé, kteří ho ani neměli šanci zažít. I takové příběhy píše hokej.