Ostře nabitá česká zbraň pro dnešní čtvrtfinále už přestřílela i Pastrňáka

27letý Dominik Kubalík je jedním z prvků českého týmu, na který je spolehnutí. Na tomto šampionátu, poznamenaném velkou marodkou, nepovedenými druhými třetinami a výkyvy formy, je to k nezaplacení.

Z Detroitu Red Wings přijel hráč, který je oporou. Takhle je to dnes, ale nešlo to vždycky všechno růžově.

Než se zabydlel v NHL, kde teď odválčil čtvrtou sezonu, musel na sobě pořád pracovat. A jak sám dnes říká, ne vždycky se mu chtělo a měl v sobě potřebnou pokoru. Prostě cesta ke slávě nebyla raketová ani přímá a zabrala českému hráči nějaký čas.

Střílet uměl, ale aby se dostal na nejvyšší úroveň, musel se toho ještě hodně učit – bruslit, ještě rychleji bruslit, nečekat v útočném pásmu jen na přihrávku, ale také vymýšlet hru. To všechno se nakonec naučil a dnes je tak trochu jiným člověkem. Jak se říká, život tě naučí.

Začínal v Plzni, kde prošel mládežnickými týmy, v nichž vždy patřil k nejlepším kanonýrům. V 17 letech zamířil za oceán do juniorské Ontario Hockey League, kde zakotvil v týmu Sudbury Wolves. Tak trochu si myslel, že mu svět bude ležet u nohou. První sezona nebyla špatná, ale ani výborná a Dominik cítil, že nemá ve vedení klubu zrovna velkou oporu. A taky se tam poprvé naplno projevily jeho nedostatky.

Do toho přišel v roce 2013 vstupní draft NHL, v sedmém kole, celkově 191. Do Los Angeles Kings. Ale víte, jak to chodí s drafty. Na začátku vždycky velká sláva, vypadá to bezvadně, ale k pořádné roli v NHL zbývá ještě urazit dlouhou cestu.

Přesně tak to bylo i s Kubalíkem. Po třetině další sezony 2013/14 ho Wolves najednou vyměnili do jiného týmu OHL Kitchener Rangers.

„Když je člověk vyměněný, asi to nesvědčí o tom, že jsou z něj v klubu úplně nadšení a nedovedou si to bez něj představit, co? Vždycky se dá na výměnu nahlížet ze dvou úhlů, ale mně bylo jasné, že kdybych hrál tak peckově a všechno bylo skvělé, nevyměňovali by mě. V Kitcheneru jsem začínal v podstatě od nuly, navíc to byl mladý tým, kde jsem patřil k nejstarším. Nehrál jsem dobře, nesedlo mi to a po sezoně jsem se vrátil domů,“ vyprávěl Dominik později pro Bezfrazi.cz.

Bylo to období tápání, ale naštěstí i učení. Třetí sezonu v Plzni 2016/17 už to začalo vypadat dobře. Základní část skončil se slušnými 48 body a dalších pět bodů získal v play off. Podruhé se stal nejlepším střelcem extraligy.

Rozhodl se proto udělat další krok kupředu a málem skončil v ruské KHL v týmu Ufa. Jenže tam byl přetlak hráčů z cizích zemí a nevypadalo to ideálně. Raději proto počkal, chvíli řešil Švédsko a Finsko, až najednou přišla nabídka do švýcarské ligy. S týmem HC Ambrì-Piotta z National League podepsal smlouvu na tři roky.

Hned poznal, že udělal moc dobře z hlediska hokejového vývoje. Zjistil, že se tam víc a rychleji bruslí než v extralize, a každý zápas musel hrát na doraz. Znovu se učil a znovu se lepšil. Sezónu 2018/19 zakončil s 57 body v 50 zápasech a stal se nejužitečnějším hráčem švýcarské ligy. Právě ve Švýcarsku udělal za dvě sezony klíčový posun směrem do NHL.

Na jaře 2019 podepsali s Kubalíkem Chicago Blackhawks roční kontrakt na 925 000 dolarů. Byl to splněný sen. V říjnu letěl s týmem na úvodní zápas sezony do Prahy. Hned ve druhém utkání dal gól, brzy další.

Jenže pořád neměl vyhráno. Začátkem listopadu se najednou nenašel v sestavě. Naštěstí to netrvalo dlouho a tak základní část nakonec zakončil se 30 góly a 16 asistencemi. K tomu byl jmenován finalistou Calder Memorial Trophy, která se uděluje nejlepšímu hráči mezi nováčky v lize.

U Blackhawks odehrál tři sezony, načež podepsal dvouletý kontrakt na 5 milionů dolarů s Detroit Red Wings, kde zakončil letošní sezonu se slušnými 45 body v základní části.

Byla to relativně dlouhá cesta.

Teď Dominik řádí v seniorské reprezentaci, kde od MS 2018 vždy patří k nejproduktivnějším hráčům a oporám týmu. Na něm bude hodně záležet, zda Česko projde klíčovým čtvrtečním čtvrtfinále.