Historka za miliardy. Na rozhodnutí jsme měli 30 minut, vzpomíná tvůrce O2 areny

Psal se rok 2001 a tehdejší ředitel Sazky Aleš Hušák hledal cesty, jak v krátkém čase v Praze postavit novou halu pro mistrovství světa v hokeji 2004. Příprava původně plánované arény na Hagiboru se zadrhla, pořádání prvního šampionátu v samostatné historii už přitom Česká republika o rok odsunula.

Hokejová federace IIHF trvala na nové hale v metropoli, a kdyby ji Česko nestihlo postavit, sklidilo by ostudu a zřejmě přišlo o možnost tuto prestižní akci pořádat i v dalších letech.

Pro mnohé nemyslitelná situace. Češi tehdy žili v euforii z vítězství v Naganu a hattricku tří zlatých medailí na mistrovství světa za sebou. Národní sport byl na historickém vrcholu a nadšení otvíralo dveře i dosti náročným a riskantním možnostem.

Vedení Sazky v čele s Hušákem se tehdy nabídlo jako zachránce situace a přesvědčilo hokejové funkcionáře, že je nejjistějším investorem. Jako místo pro stavbu vybralo vysloužilou továrnu ČKD Lokomotivka na hranici Libně a Vysočan, přímo pod svým sídlem. Kvůli stavbě haly pak vlastníci Sazky – sportovní svazy – založili společnost Bestsport.

Ohledně návrhu arény zástupci Sazky oslovili architektonickou a inženýrskou firmu Atip z Trutnova, kterou vedli projektant Vladimír Vokatý a jeho syn Martin Vokatý, architekt a bývalý vrcholový lyžař. Důvodem byly dobré zkušenosti se spoluprací z dřívějších projektů.

Nebyla to však situace pro váhavé střelce, šlo o rychlost. „Čas na rozhodnutí, zda se projektu zúčastníme, patří dodnes k jedné z mých nejvtipnějších historek. Na rozhodnutí jsme dostali asi 30 minut,“ vzpomíná s úsměvem Martin Vokatý.

V té době žádná podobná hala v Česku nestála, proto bylo potřeba se inspirovat v cizině. „Investor velmi moudře uspořádal několik studijních cest jak do Finska, kde měli v tu dobu nejnovější halu Hartwall Arena, tak především do USA, kde jsme sbírali informace o provozu a technických řešeních obdobných komplexů,“ popisuje architekt Vokatý.

Výsledkem byl plán vybudovat halu jako součást multifunkčního areálu Zelený ostrov. Vedle arény s předběžným názvem Hala Sazka se měla stavět ještě jedna menší jako tréninková, hotel, obchodní a zábavní centrum, parkovací dům a kancelářské prostory. Část komplexu měl zakrývat střešní park, který dal projektu jméno.

Design samotné haly ve stylu high-tech je originálním řešením Atipu. Hlavním výrazovým prvkem se stala konstrukce vynášející skleněnou fasádu, která v kombinaci se stříbřitými hliníkovými obklady dodává hale vzhled skleněného paláce.

Fotky O2 areny při stavbě a dnes

Na pomoc s návrhem střechy si Vokatí přizvali specialisty z firmy Excon. „Firmu jsme založili již v roce 1990 a v roce 2002, kdy jsme se k projektu dostali, byl náš tým statiků v oboru ocelových konstrukcí asi nejsilnější v České republice s mnoha referencemi. Nabídku jsme přijali jako výzvu, a to zcela bez váhání,“ popisuje statik Vladimír Janata, který je kapacitou v oboru a celý projekt vedl.

Martin Vokatý halu vymyslel jako kruhovou, se střechou v podobě vršku koule neboli kulového vrchlíku. Tento požadavek přivedl Vladimíra Janatu k originálnímu řešení konstrukce, jaké dosud nikdo nepoužil.

„Když si představíte vršek zeměkoule odříznutý třeba polárním kruhem, potom jsem 36 hlavních nosníků umístil ve směru a tvaru poledníků a kruhové ztužující prvky ve směru rovnoběžek. Hlavní nosníky jsem navíc navrhl jako takzvaná vzpínadla, skládající se v horní části z tlačených příhradových nosníků a v dolní části z tažených předepnutých táhel, která jsou zároveň ozdobou interiéru,“ vysvětluje Janata.

Interiér architekt Vokatý navrhl tak, aby lidé v hale trávili čas i mimo hlavní akci. Proto dovnitř umístil i obchodní pasáže a prostory pro další služby. Místa pro diváky rozdělil na tři okruhy. První pro 17 tisíc lidí na běžných sedadlech s příslušným zázemím a restaurací, druhý s místy u stolů s výhledem na plochu a třetí s lóžemi a VIP salonky neboli skyboxy v samostatně přístupném patře.

I když nastaly potíže s financováním a pozemky, samotná příprava, projektování a stavební práce šly hladce. „Při přípravě projektu bylo vidět, že se stavba haly stala jakýmsi ‚národním zájmem‘ a všichni zúčastnění, tedy investor, úředníci a projektanti, volili cesty vedoucí rychle k úspěšnému konci,“ vypráví Martin Vokatý.

Jediná zásadnější změna v návrzích nastala po teroristickém útoku 11. září 2001. Celý projekt bylo nutné přepracovat z hlediska všech bezpečnostních řešení a systémů.

Statik Vladimír Janata připomíná, že k žádným komplikacím při stavbě ani nesmělo dojít, jinak by bylo ohroženo konání šampionátu. Aréna musela být hotová v rekordním čase necelého roku a půl. „Proto jsme kromě důkladné kontroly výkresů velmi pečlivě připravili postup montáže a napínání všech 36 táhel vzpínadla. Konstrukce se chovala vzorně, přesně podle modelu z počítače. Navíc jsme byli trvale na stavbě a případné menší nesrovnalosti jsme odchytávali už v zárodku,“ popisuje Janata.

Halu s původním názvem Sazka Arena se podařilo postavit a úspěšně zprovoznit včas. Byla první svého druhu v Česku, a tak se stala vzorem pro tvorbu vyhlášek a předpisů k budování podobných tuzemských arén. „Například požární nebo hygienické předpisy se díky této multifunkční hale začaly výrazně zpřesňovat,“ podotýká Martin Vokatý. Mimoto hala získala za rok 2004 i prestižní cenu Stavba roku, samotná střecha pak cenu Inženýrské komory a Inženýrské akademie ČR a European Steel Design Award.

Pro Vladimíra Janatu a Excon byla střecha arény první velkou konstrukcí s předpjatými táhly a nastartovala řadu dalších projektů s využitím předpětí, technologie známé spíše u mostů. „Tyto konstrukce mají mnoho výhod. Oproti standardním řešením přinášejí významné úspory hmotnosti a ceny, tedy moderně řečeno snižují uhlíkovou stopu. Navíc architektům přinesly i zajímavá tvarově inovativní řešení, a proto s námi i mnozí rádi spolupracují,“ pochvaluje si Vladimír Janata.

Tým z Exconu využil předpjatá táhla na zastřešení Werk Areny v Třinci, hokejového stadionu v Kladně či arény v Chomutově. Předpětí aplikoval i při návrhu hangáru v Mošnově, několika prosklených atrií budov, Trojského mostu v Praze a při přestavbě plynojemu na koncertní halu Gong v ostravských Dolních Vítkovicích. „Principu Sazka Areny využili například i projektanti olympijského stadionu pro stolní tenis v Číně, Sazku uvedli jako vzor, kterým se řídili,“ vyzdvihuje Janata.

Další stavby se stejným typem konstrukce střechy

Na konstrukci pražské arény by ani dnes nic neměnil. Také Martin Vokatý, který je v kontaktu s provozovateli, vnímá halu a její fungování i po 20 letech pozitivně. Sešel se tu kvalitní projektový tým a technologie na špičce možností spolu s investorem, který přistupoval osvíceně k přípravě stavby a budoucí náplni haly.

„Aréna vznikala v době, kdy některá řešení a materiály nebyly ani v Evropě známy, a řešila se pomocí subdodavatelů z USA. Například finální podlahová krytina, která má za sebou 20 let užívání a je stále velmi kvalitní, pochází z USA,“ popisuje Vokatý.

Video: Unikátní záběry z O2 areny z míst, kam se nikdo nedostane:

Kolem arény postupně vyrostly další stavby včetně sousední menší kongresové haly O2 universum, kterou navrhl také ateliér Atip. Změnil se investor a majitel haly i část plánů, ale dnešní podoba areálu v mnohém odpovídá prvotním představám o Zeleném ostrově, včetně zelené střechy obchodního centra.

„Jediným rozporem je, že se neuskutečnilo původně plánované větší propojení objektů včetně přístupu diváků z parkovacího domu. To je jediná věc, kterou bych z původního řešení zachoval a do dnešního stavu doplnil,“ říká Martin Vokatý.

Letos na konci března hala pod dnešním názvem O2 arena oslavila 20 let výročí. Projektování se za tu dobu zjednodušilo a zrychlilo, třeba v oblasti technologií. „Existují bezdrátové přenosy dat, takže odpadá nutnost velkých koordinací při vedení elektrických tras. Jsou i mnohem odolnější materiály, ze kterých je navržena finální povrchová úprava jednotlivých ploch,“ porovnává architekt Vokatý.

Vladimír Janata připomíná i vývoj softwaru, od tehdejšího 2D zobrazení k dnešnímu generování výkresů z 3D modelů. „V dnešní době nám pomáhá výpočetní technika výrazně rychlejšími výpočty, například místo dvou hodin je výpočetní čas dvě minuty,“ doplňuje Janata.

Fotky kongresové haly O2 universum

Nastoupila i digitalizace staveb známá pod zkratkou BIM, která řadu věcí zjednodušila a u projektů odstranila kolize jednotlivých profesí, které se dříve stávaly. Jak se však shodují Vokatý i Janata, některé věci BIM naopak zkomplikovala. Podle Martina Vokatého se proto celkový čas na zvládnutí projektů příliš nezměnil. „Co se však změnilo velmi, je doba, za kterou lze dosáhnout vydání povolení ke stavbě takové haly. Z dnešního pohledu se zdá naprosto nereálné obstarat všechna povolení k takové stavbě v průběhu jediného roku, jako to bylo možné v roce 2001,“ komentuje architekt.

U návrhů podobných hal vidí Martin Vokatý jako nutnost vždy důkladně zvážit kapacitu a dobře spočítat možnosti využití včetně reálného počtu akcí, stejně jako dopravní dostupnost a spádovost. Nedává podle něj smysl uvažovat o stavbě haly pouze pro hokej, každá podobná aréna v Česku i v zahraničí má být multifunkční.

Důležitá je i rychlost přeměny interiéru ze sportovního na kulturní a jiné využití a naopak. „Při dnešní ceně stavebních prací musí být na prvním místě ekonomika provozu. A to je právě to, co mi u mnoha projektů v Česku schází. Z tohoto pohledu je bezpochyby dobře zvládnutá hala v Brně, i když i tam bude složité halu provozovat,“ myslí si architekt. Také na návrhu střechy arény na brněnském výstavišti pracuje Vladimír Janata a tým Exconu.

Za architektonicky zdařilou považuje Vokatý připravovanou halu v Jihlavě. Sám navrhl rekonstrukci zimního stadionu ve Zlíně, kde využil i zkušenosti s hledištěm a VIP lóžemi v O2 areně. Tento projekt však zastavil covid a následné zvýšení cen ve stavebnictví. Vokatý přesto doufá, že se projekt časem uskuteční. „Vždycky je lepší, pokud to jde, využít stávající halu nebo alespoň její místo k rekonstrukci než stavět novou na zelené louce, protože náklady na provozování se následně budou městu sčítat,“ uzavírá architekt.