Nejdřív ostuda, pak senzace. Ručinský popsal zlomový moment před Naganem

Rok 1996 přinesl samostatnému českému hokeji první zlato z MS, ale také výchovnou lekci v podobě totálního propadáku na Světovém poháru. Teprve pak přišly ty opravdu zlaté časy.

Začalo to triumfem na hokejovém turnaji století v Naganu, pak následoval zlatý hattrick v podobě třech po sobě vyhraných mistrovstvích světa. V Nosičích ledu na ně zavzpomínal Martin Ručinský.

Projděte si hlavní témata, která v rozhovoru zazněla.

Svoji reprezentační premiéru zažil Martin Ručinský na Kanadském poháru v roce 1991. Nedopadla pro něj ale moc dobře, při zápase s Kanadou mu Eric Lindros po tvrdém úderu způsobil těžký otřes mozku a zlomil klíční kost. „Byl to největší otřes mozku, co jsem měl, ale pamatuji si to velice dobře. Bylo to v Montrealu a vím, že jsem se pak probudil někde v nemocnici několik hodin po tom, co se mi to stalo. Hned po tom, co se to stalo, si moc nepamatuji. Ptali se mě, odkud jsem, kde jsem, a to jsem plno věcí nevěděl. A vím, že mě strašně bolela hlava,“ vzpomíná na následky střetu s kanadskou hvězdou.

Po zlaté medaili z MS ve Vídni v roce 1996 přišla velká facka, která se však ukázala jako velmi důležitá. Téhož roku se hrál ještě na konci srpna první ročník Světového poháru, který navazoval na tradici Kanadského poháru. Český celek do turnaje šel nejen jako tým mistrů světa, ale navíc posílený hvězdami z NHL, ve které mezitím rostli Jágr, Nedvěd, Holík, Ručinský a další. Tři vysoké porážky a zejména poslední 1:7 s Německem ale znamenaly ostudný konec už po základní skupině. Ukázalo se, že vyhrávat může jen tým, nestačí soubor hvězd.

„Vůbec jsme nehráli pospolu, nehráli jsme jako mužstvo, hráli jsme tam asi jako 23 nějakých individualit a úplně jsme shořeli,“ vzpomíná Ručinský na nejhorší turnaj své mimořádně dlouhé a úspěšné kariéry. „Ale souhlasím, že to pro nás byla taková ta správná výchovná facka, kdy jsme si potom uvědomili, že takhle se hrát nedá. Pokud chceme něco vyhrát pospolu, tak budeme muset trošku jinak přemýšlet.“

Na mistrovství světa v Německu v roce 2001 Češi poprvé v historii dovršili zlatý hattrick. Nic podobného žádná jiná země v éře play-off do té doby ani potom nedokázala. O to je celý úspěch cennější. „Velký zlom byl na olympiádě v Naganu, protože tam jsme se naučili vyhrávat, přišli jsme na ten správný recept, tam byl ten hlavní zlom. Potom už jsme věděli, jak na to, a jenom jsme se přesouvali z jednoho mistrovství světa na druhé. Samozřejmě že někdy to nedopadlo zlatě, ale myslím si, že naše generace ty medaile vozila, dá se říct, prakticky pořád, i když vlastně nás vždycky zajímala jenom ta zlatá, nás ty ostatní moc nezajímaly,“ ohlíží se za zlatou érou z přelomu století Martin Ručinský. Od chvíle, co oblékl reprezentační dres naposledy (rok 2015), Češi přivezli z velkého turnaje jedinou medaili, a to bronz z MS 2022 ve Finsku.

„Česká mafie“, tak se v 90. letech říkalo skupince Čechů v Pittsburghu Penguins i po roce 2005 v New York Rangers. Jedním z hlavních členů byl v obou případech Jaromír Jágr, a právě když byl Jágr v Rangers, přišel do týmu i Ručinský: „Ten jeden rok nás tam bylo asi osm a já jsem si připadal jak v české kabině, protože tam hrály české písničky. Mluvilo se tam česky, byl tam Jarda, ten to celé táhl, a nakonec jsme i hráli dobře. Nikdo nám nemohl nic říct. Byla tam skvělá parta, i ti kluci, kteří nebyli Češi. Na tu sezónu taky moc rád vzpomínám.“

Celý rozhovor si můžete poslechnout také v audioverzi v podcastu Nosiči ledu: