Nájezdový fantom skolil Finy i Švédy. Češi pak brali zlato

Skromný jihočeský kluk. Každý, kdo osobně poznal rodáka z Jindřichova Hradce Jana Marka, musel by s tímto stručným popisem souhlasit. Tichý, skoro až zakřiknutý boreček za sebe totiž nechával promlouvat hlavně svůj hokejový um. A to zase hodně hlasitě!

Své střelecké schopnosti poprvé v extralize ukázal v Třinci, kde už ve 20 letech slavil bronz. V ročníku 2002-03 pak měl takový střelecký apetit, že se mu v extralize nikdo jiný nevyrovnal. 32 gólů znamenalo korunu krále střelců. A také vystřílený přestup do pražské Sparty.

I ve sparťanských barvách se záhy projevil jako extrémně produktivní útočník. V sezoně 2005-06 byl nejlepší z celé extraligy v kanadském bodování, hlavně jeho souhra s Petrem Tonem byla neuvěřitelná a výsledkem byl na konci sezony i jeho první mistrovský titul.

Po něm přišla vynikající nabídka ze zahraničí. Na velkém vzestupu byla v té době ruská nejvyšší soutěž, později rozšířená a přejmenovaná na KHL. Šikovný střelec nemohl rozmařilým východním majitelům klubů uniknout z radaru, a tak se v roce 2006 stěhoval do Magnitogorsku.

Hned v první sezoně v Rusku posbíral bod na zápas a druhý rok v řadě opět slavil titul – tentokrát ten ruský. A jeho výkony ještě rostly. Když v sezoně 2008-09 začínala nadnárodní KHL, stal se jejím prvním nejlepším střelcem – Jan Marek. 35 gólů v téhle defenzivní lize, to byla naprosto fantastická bilance.

Jenže jeho následující čtvrtý rok v Rusku nebyl vůbec dobrý. V Magnitogorsku se v sezoně 2009-10 trápil, v základní části dal na své poměry naprosto tristních 7 branek a jen 3 přidal v neúspěšném play-off. Po takhle zpackané sezoně ani neměl příliš chuť prát se o svůj třetí světový šampionát. Plánoval odjet na dovolenou a zapomenout na veškeré hokejové starosti.

Jenže hokejové osudy jsou někdy hodně spletité. Na MS v Německu roku 2010 se omluvila celá plejáda slavných a prověřených borců z NHL. Nakonec přijeli ze zámoří jen dva brankáři – Vokoun a Pavelec, jediný bek Rozsíval a v útoku osamocený Voráček. Zbytek výběru tak musel být z Evropy a Jan Marek se od kouče Růžičky nakonec nechal přesvědčit, že si může na konci ročníku zlepšit náladu. Moc šancí se ale českému týmu nedávalo. Tím spíš, když přišla ostudná první prohra s Norskem ve skupině.

Ani na šampionátu ale Janu Markovi pšenka moc nekvetla. Za celý turnaj dal jediný gól Švýcarsku a jeho herní vytížení bylo v zápasech obvykle velmi sporé. Nedařila se mu ani vhazování, v bilanci +/- byl v záporných číslech. Spoluhráči jako Jaromír Jágr nebo kapitán Tomáš Rolinek se mu snažili vrátit sebedůvěru borce, který dokáže střílet kvanta branek. Ale vše se zdálo marné. A přesto vzápětí přišly dva největší hokejové dny Jana Marka.

První ve čtvrtfinále proti Finsku. Utkání, které obvykle rozhoduje o hranici mezi úspěchem a neúspěchem, skončilo i po prodloužení 1:1. V první sérii nájezdů proměnili oba střelci – Lukáš Kašpar i Jarkko Immonen.

V tu chvíli trenér Růžička překvapivě ukázal na borce, který seděl vychladlý na kraji střídačky. Jan Marek odehrál 5 a půl minuty v první třetině, ve druhé a třetí části přidal už vždy jen tři minutky a v prodloužení jen ze střídačky sledoval své spoluhráče. Celkem odehrál v prodlužovaném zápase pouhých 12 střídání. V rozhodující chvíli ale dostal důvěru. Rozjel se proti Pekkovi Rinnemu a… Puk z jeho střely i s trochou štěstí zaplul do branky. A tenhle nájezd se ukázal jako vítězný!

Co to ale bylo proti dění v semifinále, kde se Češi střetli se Švédy. Na slavný gól Karla Rachůnka 8 sekund před koncem základní hrací doby, který srovnal duel na 2:2, asi nikdy nikdo nezapomene. Jenže byl by tenhle gól tak slavný, kdyby nebyl následován další heroickou chvilkou Jana Marka? Scénář nájezdů byl velmi podobný jako ve čtvrtfinále – tentokrát proměnili Kašpar a Omark.

Jan Marek byl stejně vychladlý jako dva dny předtím, protože v prodloužení opět jen sledoval spoluhráče z lavičky. Jenže i tentokrát na jeho schopnosti trenér Růžička vsadil úplně vše. Vyhlášený šikovný pravák Marek naznačil, že možná půjde do oblíbené kličky do bekhendu, jenže chyba lávky – vysoký Jonas Gustavsson nechal příliš velkou mezeru mezi betony a právě tam zamířila Markova utěšená rána.

Nevysoký jihočeský boreček se tehdy stal miláčkem celé země, tím spíš, když ve finále Češi neočekávaně zatrhli zlatý hattrick nabitému ruskému týmu se všemi největšími hvězdami, vyhráli 2:1 a přivezli po 5 letech zlato do Česka.

Prozatím poslední pro celou naši zemi a určitě poslední pro Jana Marka. Ten ještě po zlatém mistrovství prožil jednu povedenou sezonu v Rusku zakončenou stříbrem v KHL a účastí na dalším světovém šampionátu. 7. září 2011 ale jeho život ukončila tragická nehoda letadla u ruské Jaroslavle, kam před sezonou přestoupil…

Na jeho dva zlaté momenty každopádně čeští hokejoví fandové nikdy nezapomenou.