Lepší než zamlada. Kapitán utišil kritiky a dohnal Jágra

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dvoustý mač za hokejovou reprezentaci okořenil asistencí, leč hlavní pro českého kapitána Romana Červenku bylo vítězství nad Dány. Osmatřicetiletý útočník si po čtyřech zápasech na světovém šampionátu udržuje průměr bodu na utkání (2 góly + 2 asistence).

Také máte pocit, že je snad ještě lepší než zamlada?

Na O2 arenu má krásnou vzpomínku. Bylo mu 22 let, když se Slavií v ní vyhrál extraligu. A také po sedmnácti letech se tuze činí, aby přibyly další nezapomenutelné zážitky na tomtéž místě. Jako lídr reprezentace na domácím mistrovství v Praze.

Úvodní utkání s Finy rozsekl v penaltovém rozstřelu, když nájezd zakončil suše – laserovou střelou zápěstím do víka nedal brankáři šanci a pak si užíval elektrizující jásot v hale.

Když proti Norům teklo týmu do bruslí, dvěma góly zavelel k obratu. Udělal oblouk zpoza klece, ukázkově odmítl obránce a z otočky mířil přesně. Stejně si počínal při ráně z první z vrcholu kruhu v pozici klečícího snipera, což byl mimochodem jeho 55. gól v národním triku, čímž vyrovnal ikonického Jaromíra Jágra. To jen pro představu, jak hlubokou rýhu v českém hokeji dlouho nedoceněný a mnohdy fanoušky kritizovaný „Červus“ zanechává.

„Je to neuvěřitelné! Já jsem v osmatřiceti už nehrál. Ten kluk nestárne, je vyzrálejší. Obrovský tahoun týmu s velkými zkušenostmi. Je schopný obrátit zápas. Když přišla deka, dal dva góly Norsku, borec to vzal na sebe. To neumí každý,“ oceňuje jeho někdejší reprezentační parťák Lukáš Krajíček.

Po utkání s Nory nechyběl Červenka na dobrovolném tréninku, bez výstroje v teplákovce ještě piloval střelbu. Detail, který ukazuje, že je lídrem hodným následování.

„Výborný, skromný kluk. V životě si na nic nehrál. Správně má roky po sobě céčko na dresu. Když něco řekne v šatně, tak to tak je. Obrovsky před ním smekám klobouk, co je schopný dokazovat v zápase tou svou chytrostí, hezkým bruslením,“ pokračuje Krajíček, který před třinácti lety slavil s Červenkou bronz ze šampionátu na Slovensku.

Jistě pamatujete přestřelku 7:4 s Ruskem. Možná se vám ale ještě spíš vybaví, jak nebožtík Karel Rachůnek prorazil plexisklo se zlobrem Arťuchinem, nebo že další oběť letecké tragédie týmu Jaroslavle Jan Marek zapsal svůj poslední gól v reprezentaci. A že Červenka rozhodl o bronzu hattrickem. A pořád má mančaftu co dát. V klíčové roli.

„Vyhýbají se mu blbá zranění, která by ho mohla ovlivnit. Že je tahoun, dokazuje roky a roky po sobě. Dvakrát si zahraje mistrovství světa v Česku, je brutální, že tam pořád je a pořád v klíčové roli. Jenom chvála,“ uznale kývne Krajíček.

Komplimenty jsou na místě. Nejde o zdvořilostní fráze kamaráda na hokejové penzi. Červenka je v součtu s federální érou teprve 20. hráčem, který na metu 200. zápasů v národním týmu dosáhl a třetím v samostatné české reprezentaci. Před ním se to podařilo jen Davidu Výbornému (219) a Petru Čáslavovi (201). Celkovým rekordmanem je s 319 duely Jiří Holík.

„O tom jsem nikdy ani nesnil. Vážím si toho, že ten dres jsem mohl obléknout tolikrát,“ prohodil Červenka, který válí už na svém jedenáctém šampionátu.

Jubilejní mač neodehrál proti Norům, jak se původně prezentovalo, ale po přezkoumání statistik jej zapsal až nyní s Dány.

„K dosažení takové mety je potřeba zdraví a dlouhodobá výkonnost hráče, což Červus má. A další okolnosti – kluci, kteří hrají v NHL a dostávají se do play off, tak ti to asi nikdy nedokážou. Musí to pro něho být pocta, klobouk dolů před ním,“ vyprávěl Výborný.

„Jestli mě může překonat? Já si myslím, že překoná. A hned o několik zápasů. Ať to klidně zvládne a dostane se přede mě. Mně stačí, že mám pět zlatých. A to už Červus asi překonat nestihne,“ smál se bývalý vynikající forvard, pětinásobný světový šampion z let 1996, 1999 až 2001 a 2005.

Červenka byl jen u triumfu v roce 2010, hrál také na čtyřech olympijských hrách a na světovém poháru v roce 2016. Start na domácím šampionátu z roku 2015 si s sním opakuje pouze obránce Jakub Krejčík.

Už před turnajem Červenka líčil, jaké pocty se mu dostalo:

„Být kapitánem na domácím mistrovství je čest, speciální věc, ale také závazek.“

„Ne všichni umí udělat atmosféru jako Češi, je to nezapomenutelné.“

„Musíme se na ledě prezentovat jako tým. Není tady David Pastrňák, tým bude ten nejdůležitější, abychom mohli něčeho dosáhnout.“

Když jej kumpán z první lajny Lukáš Sedlák označil za legendu, jen se pousmál: „Já bych to nepřeháněl.“

Červenka rovněž bývá označovaný za jednoho z nejlepších hokejistů působících v Evropě. Titul slavil také v KHL s Petrohradem. Posledních pět sezon je tahounem švýcarského Rapperswillu.

„Nikdy nepochopím, jak je možné, že se Roman Červenka neprosadil v NHL. Výjimečný hráč své generace,“ naťukal během šampionátu na sít X hokejový expert Jakub Koreis.

Červenka to zkoušel v Calgary před jedenácti lety, jenže narazil. V nejlepší hokejové soutěži planety odehrál jen 39 utkání (9+8).

„Neptal jsem se ho, proč to tam nedopadlo, ale potřebujete i štěstí na trenéra, na manažera, aby řekl: Jo, tenhle borec bude hrát. A bude hrát v prvních dvou lajnách, protože Roman není hráč do třetí čtvrté lajny, do forčekingu,“ přemítá Krajíček, finalista Stanley Cupu. „Pokud tehdy v klíčových rolích byli lépe zaplacení hráči, tak velkou šanci nedostanete. Musíme mít možnost ukázat, co ve vás je. Bez pořádné šance celý sen o NHL shoří.“

Jiný sen, o titulu mistra světa na domácím turnaji, však trvá. A Červenka pro jeho naplnění dělá jako vzorný kápo maximum.

I kdyby se to ale nepodařilo, pro český hokej toho vykonal jako málokdo. A konečně se těší uznání fanoušků.