Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Hokej? Je to popkultura. Ano, vysoce kvalitní, všechna čest. Ale on třeba Michal David byl svého času také velmi schopný hitmaker. „Krásný úděl máme dnes…,“ zpíval. Dává smysl, aby tohle mělo co dělat s „národní identitou“?
Obraz číslo jedna: Ve sky boxu sedí vedle sebe premiér Petr Fiala a ministr vnitra Vít Rakušan. Fiala jako vždy distingovaný akademik v obleku, Rakušan v hokejovém dresu. Ale na tom nesejde, oba ukazují, jak jsou lidoví, jak jsou „naši“.
Druhý den čteme, že Rakušanův STAN chce více peněz z rozpočtu pro své resorty a že je vůči ministrovi financí z ODS podezíravý. A že ministr školství za STAN hrozí rezignací. Tohle je jejich práce. Ne exhibovat před kamerou v aréně. Jestli je to zajímá, mohou se dívat doma na televizi, ne sbírat trapné bonusové body před eurovolbami. O přestávkách mohou studovat rozpočet a přemýšlet, jak přidat školství.
Obraz druhý: Aréna, náměstí, „fanzóna“. „Kdo neskáče není Čech.“ A tak tam vedle sebe skáčou voliči Rajchla, Okamury, Pirátů, ODS… Násilníci, podvodníci… a samozřejmě většina slušných milujících normálních lidí. Chtějí spolu skákat? Dává to nějaký smysl? Samozřejmě že nikoli. Je to jednoduchá davová psychóza, která nemá s národem nebo hodnotami nic společného.
Obraz třetí: Komentátoři jsou u vytržení. Mluví o tmelu národa, usmíření rozhádané společnosti. A mimo jiné mluví o hymně jako o „nejkrásnější písni“. Opravdu? Opravdu to někdo myslí vážně? Máme zapotřebí tyhle nacionalistické symboly z 19. století? Hymny a vlajky? A vážně si někdo myslí, že všichni lidé v aréně tu písničku považují za nejkrásnější? A proč by měli?
Raději „země česká“ než Evropská unie nebo NATO? Až nás napadne Putin, půjdeme na barikády, budeme mávat vlajkou a zpívat hymnu?
Ale proč uvažovat takhle škarohlídsky. V té aréně a na těch náměstích jsme byli sami a svobodní. A tak jsme skákali.
Než přejdeme k závěrečné kritice, ještě poznámka k Michalu Davidovi. Jistě, dalo by se vybrat mnoho jiných symbolů problematické popkultury posledních desetiletí. Michal David je ale velmi výrazný a navíc si ho „kluci“ hráli v šatně i v Naganu. Hokejisté (někteří) ho prostě mají rádi.
A pojďme dál. V pražské i ostravské aréně bylo nesnesitelné horko. Tedy ano, snesitelné, šlo tam i skákat. Chladicí zařízení a klimatizace jely naplno. Nicméně hráči se potili jako zvířata. Lotyšský brankář zhubl během zápasu sedm kilo a skončil na kapačkách.
Inu, hokej se hraje v květnu, venku je přes 20 stupňů a žijeme v době, kdy ani v zimě už rybníky nezamrzají. Ale budiž, Praha, Ostrava – jeden turnaj, dva týdny. Ale odkud že to přijeli ti spasitelé? „Přišli včas / Jak legendární vojska z dávných kronik…“ Tyhle verše kdysi recitovali pionýři na schůzích a týkaly se Rudé armády. Dnes není problém je upravit na míru Pastovi a spol.
Takže odkud že to přijeli? Uhlíková stopa NHL je ohromující, ostudná. Celou sezonu tam týmy cestují letadly křížem krážem přes Spojené státy a Kanadu. A chladicí zařízení a klimatizace jedou naplno. Ještě nyní se hraje semifinále Stanley Cupu. Kde? No, mimo jiné v tak typických zimních oblastech, jako je Miami (aktuálně 26 stupňů), Dallas (31) a New York (25).
Hrát na jaře hokej na Floridě, v Texasu, ale třeba i v našem oblíbeném Bostonu (27) je zvrhlost. Je to jeden z projevů dominance globální popkultury, která nemá nic společného ani s národem, ani s hodnotami.
Abychom si rozuměli. Díval jsem se v televizi na to finále. Líbilo se mi to. Nepíšu petici poslancům, aby zvážili zákaz hokeje. Ale to je všechno. Tím finále to skončilo. Není důvod si nalhávat, že to je nějaká velká národní dějinná událost. A není nejmenší důvod pobrukovat si českou hymnu. Spíš by bylo dobré se zamyslet nad tou uhlíkovou stopou a tou horou populistických žvástů, které sport provázejí.
Stavět na hokeji budoucnost národa je každopádně hloupé. Ale mnozí se tváří, jako by to mysleli vážně. Především populističtí politici, což jsou dnes už víceméně všichni.
Navrhuji toto: Přepišme Palackého! „Byli jsme před hokejem, budeme i po něm.“
