„Je těžké přijmout, že to nevyšlo.“ Švýcarský tisk i tak velebí své borce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Švýcarský národní tým trenéra Patrika Fischera se z hokejového šampionátu v Praze může domů vracet s těžkým srdcem, ale srdcem naplněným hrdostí.

Po finálové prohře s Čechy o tom na svých stránkách píše švýcarsko-francouzský deník Le Temps vydávaný v Ženevě, který poznamenal, že „medaile, kterou švýcarští hráči vybojovali, ve skutečnosti září mnohem jasněji než stříbro na jejich krku“.

„Všichni pozorovatelé se zřejmě shodují na jednom: Švýcarsko v České republice navzdory porážce zazářilo,“ píše autor textu Léo Tichelli.

Připomíná, že zatímco „domácí hrdinové“ získali svůj sedmý titul mistrů světa, první od roku 2010, pro švýcarský národní tým je zlato stále nedosažitelné. „Ale ne proto, že by se dost nesnažil. Po letech 1935, 2013 a 2018 si připsal čtvrtou porážku ve finále…“ A vyzvedává sebevědomí a očividný zápal týmu, „který obvykle švýcarskému sportu – který upřednostňuje určitou rozvážnost a pokoru – není vlastní.“

„Jakkoli může být výsledek hořký, švýcarský hokej se v Česku představil s větší jiskrou, než ukazoval v posledních letech,“ napsal německy psaný Neue Zürcher Zeitung (NZZ).

Ten na svých stránkách publikoval obsáhlý komentovaný referát ze zápasu, ve kterém připomíná, že ve skupině se Švýcarům podařilo český tým porazit v penaltovém rozstřelu.

„Tehdy se Švýcaři prosadili. Od té doby k českému týmu přibyli další tři hráči z NHL: David Pastrňák, Pavel Zacha a Martin Nečas. A i tentokrát to byla hra na trpělivost,“ shrnuje finálový zápas NZZ. „Oba týmy byly v obraně velmi disciplinované. Pevná obrana patřila k silným stránkám Švýcarů prakticky po celý turnaj, hra v poli obstála i ve finále. A opět se mohli spolehnout na Leonarda Genoniho – šestatřicetiletý brankář EV Zug dodával jen řečí svého těla jistotu svým spoluhráčům.“

Finále hokejového šampionátu Česko-Švýcarsko ve fotkách:

V 50. minutě však byl Genoni překonán, když Pastrňák skóroval razantní přímou střelou po přihrávce obránce Tomáše Kundrátka. „Pro hvězdného útočníka Bostonu Bruins to byl první bod ve čtvrtém utkání na turnaji. V České republice je nyní ještě více ctěn, protože Švýcaři na něj nedokázali odpovědět,“ doplňuje NZZ s poznámkou, že devatenáct vteřin před koncem vše vyřešil David Kämpf střelou do prázdné branky.

Ve zprávě se píše, že Češi začali velkým tlakem a v první třetině měli jasnou převahu. „V páté minutě měli Švýcaři štěstí, že český kapitán Roman Červenka nedostal před brankou puk do lepší pozice. Švýcaři toho směrem dopředu moc nepředvedli, byť se v 17. minutě zásluhou Christopha Bertschyho málem dostali do vedení.“

Ve druhé třetině se podle NZZ dostali Švýcaři lépe do hry, ale soupeřovu branku příliš neohrozili: „Největší šanci nevyužil ve 37. minutě v přesilovce Nino Niederreiter, který z dorážky nedokázal dostat puk za českého brankáře Lukáše Dostála. Krátce před druhou přestávkou přežili Švýcaři tlak Východoevropanů, při kterém David Kämpf trefil tyč.“

Pro Čechy/Čechoslováky to byl třináctý titul mistrů světa, první od roku 2010, po němž před nedělí získali třikrát bronz, včetně toho před rokem. „Pořadatelé navíc zaznamenali rekord, když se na stadiony přišlo podívat celkem 797 727 diváků. Mistrovství světa nemohlo pro Čechy dopadnout lépe,“ doplňuje NZZ.

Ten si také povšiml, že zatímco čeští hráči s pohárem defilovali před euforickým publikem, Švýcaři procházeli zónou, kde probíhají rozhovory s novináři, se stříbrnými medailemi na krku těžce zklamaní. „Odehráli jsme velmi dobrý zápas… Kdykoli se to mohlo překlopit v náš prospěch,“ řekl novinářům švýcarský kapitán Roman Josi, který byl vyhlášen nejlepším obráncem turnaje.

O to byla prohra palčivější. „Měli jsme neuvěřitelnou vůli po vítězství a po celý zápas jsme věřili, že vyhrajeme. Fakt, že to přesto nevyšlo, je v tuto chvíli těžké přijmout,“ pokračoval Josi.

Třiatřicetiletý rodák z Bernu už byl u finálových porážek v letech 2013 a 2018. „Nikdy nevíte, kdy se na mistrovství světa probojujete do finále. Je to nesmírně dlouhá cesta, a my bychom skutečně rádi přivezli trofej domů do Švýcarska.“

Josiho kamarád a spolubydlící Nino Niederreiter, pro kterého šlo – stejně jako pro brankáře Reta Berru – už o třetí stříbro z MS, přirovnal zápas k šachové partii. „Oba týmy byly velmi dobře organizované.“ Co chybělo k vítězství? „To je těžké říct. Vůle tam určitě byla, bojovali jsme až do konce, zkoušeli jsme všechno, abychom nějak dostali puk do sítě.“

NZZ pak cituje trenéra národního týmu Patricka Fischera, který po zápase novinářům řekl, že nemá moc, co vytknout. „Vlastně všechno vyšlo. Věděli jsme, že čím déle v tom budeme pokračovat, tím budou (Češi) nervóznější,“ popsal svou taktiku. Když se ve 48. minutě za stavu 0:0 vyměňovala na stadionu část plexiskla, znovu držel řeč k celému týmu. „Chtěl jsem do toho vnést ještě trochu energie, ale bohužel to nepomohlo.“ Naopak: rozhodující gól na 0:1 padl o dvě minuty později.

Fischer to týmu nevyčítal: „Nemůžete udělat víc než dát do toho všechno. To, co jsme tady předvedli, bylo neuvěřitelné. Ukázali jsme, co to znamená postavit se jeden za druhého, bojovat jeden za druhého. Bolí to, byli jsme připraveni na poslední krok, ale já vždycky říkám to samé: ‚Jsem strašně vděčný, že se svým týmem mohu trénovat takové hráče. Nevzdáme se, stříbrných medailí už máme dost.“

A pochválil také celý turnaj. „Z hlediska organizace a fanoušků to bylo nejlepší mistrovství světa, jaké jsem kdy zažil, mohou být velmi spokojeni. Určitě na to, co jsme tady prožili, nezapomeneme.“

Daniel Germann, komentátor NZZ, pak v jiném textu píše, že právě Fischer je pro něj navzdory porážce skutečným vítězem šampionátu.

„Ne, Fischer znovu neobjevil lední hokej. Není taktickým géniem, který by viděl věci, které zůstávají ostatním skryty. Upřímně ani nijak zvlášť nepodporuje mladé talenty. Ale má vynikající komunikační schopnosti, v národním týmu a kolem něj dokázal zavést myšlení, že na to máme. Umí myslet ve velkém a nestydí se to říkat nahlas. V národním týmu vytvořil atmosféru, ve které je radost spolu soutěžit. (…) Nikoho jiného nebude bolet nedělní porážka proti Česku víc než Fischera. Ale na mistrovství světa v Praze si vysloužil právo pokračovat ve své práci u národního týmu až do domácího mistrovství světa za dva roky. Bez ohledu na to, jak dlouhá bude série porážek příští zimu bez hráčů z NHL.“