Hokejový pravěk. Češi začali MS proti Británii, rok 1938 se neopakoval

Sobotní utkání Česko – Velká Británie na hokejovém šampionátu ve Finsku překvapení nepřineslo. Česko bylo jasný favorit a vyhrálo 5:1.

Historická bilance vzájemných utkání ale jednoznačná není. Hned na svém prvním zahraničním turnaji reprezentanti Českého svazu Hockeyového prohráli s Anglií 0:11. Bylo to v lednu 1909 v Chamonix. A je to pátá nejvyšší prohra v dějinách českého a československého hokeje.

V Chamonix první čeští reprezentanti sehráli čtyři zápasy a čtyřikrát prohráli. Brzy ale začali získávat respekt a zařadili se mezi evropskou špičku.

S Velkou Británií měly ovšem týmy Česka a Československa až do 2. světové války pasivní bilanci: 3 vítězství, 5 proher.

Definitivní zlom v poměru sil mezi těmito dvěma hokejovými reprezentacemi odstartovala až naše první „zlatá generace“. Na olympiádě ve Svatém Mořici v roce 1948 porazili Modrý, Konopásek, Zábrodský, Roziňák, Bubník a spol. Británii 11:4. A především remizovali s Kanadou a získali stříbrné medaile.

Pojďme se ale ještě na chvíli podívat do doby, kdy byla Anglie hokejovou velmocí. A hokej v Česku nezakládal nikdo jiný než cimrmanovsky univerzální sportovní mág Josef Rössler.

Za počátek dějin moderního hokeje historici považují utkání na montrealském kluzišti, 3. března 1875. Organizátorem byl student James Creighton, který spolu s kolegy z McGillovy Univerzity sestavil dva devítičlenné týmy.

Začátek to byl skromný: Zápas přilákal 40 diváků. A jak psal list The Daily British Whig, nikoli všichni z nich byli nadšení: „Holeně a hlavy byly otloukány, lavičky ničeny a dámy byly zmatené.“

Utkání ale přineslo několik podstatných změn oproti do té doby běžně provozované podobě ledního hokeje. Míček byl nahrazen předchůdcem puku: Hrálo se s malým dřevěným diskem. Ten byl lépe ovladatelný, méně často opouštěl kluziště, byl méně nebezpečný pro hráče i pro diváky.

Druhým revolučním zásahem do hry bylo omezení počtu hráčů na devět. Hokej byl do té doby lidovou zábavou bez pevných pravidel. A počet hráčů se mohl lišit případ od případu.

Za první evropský zápas v ledním hokeji historici dlouho považovali střetnutí mezi univerzitami v Oxfordu a Cambridge z roku 1885. Nyní převažuje názor, že pokud se vůbec takový mač odehrál, byl to bandy hokej, neboli hokej s míčkem.

Každopádně už v roce 1903 fungovala v Anglii hokejová liga. Měla pět týmů a byla první v Evropě.

Přibližně v té době propagoval v Čechách bandy hokej Josef Rössler. Bruslař, lyžař, kanoista, jachtař, tenista, atlet, fotbalista, hokejista…rozhodčí, funkcionář, zakladatel mnoha sportovních oddílů i olympijského výboru… A vizionář, který Pierrovi de Coubertinovi navrhoval, aby se konaly nejenom letní, ale i zimní olympijské hry. A ty první aby se uskutečnily v Krkonoších.

Takto o Rösslerovi píše Václav Pacina v knize o sportu v Království českém: „Stíhat Josefa Rösslera mi připadá jako přesedat z vlaku na vlak, přestat číst v polovině dobrodružný román a otevřít jiný, anebo se jako na olympijských hrách řítit z jednoho sportoviště na druhé. Jen s tím rozdílem, že na všech sportovištích najdeme opět a znovu stejného člověka.“

Takovým osobnostem se logicky musí stát, že v některé ze svých činností se upnou na slepou vývojovou větev.

Zřejmě tu nebyl kolemjdoucí, který by na Rösslera, bruslícího s holí za míčkem, zavolal: „Nechtělo by to puk, Josefe?“

Náskok Britů ale nebyl velký. Popularita moderní, tedy kanadské varianty ledního hokeje totiž rostla závratnou rychlostí v mnoha zemích.

Kanada byla svět sám pro sebe. Od roku 1892 se v Kanadě hraje o Stanley Cup, který hokejistům věnoval generální guvernér Lord Stanley. V té době bylo jen v Montrealu už téměř 100 hokejových týmů.

11. listopadu 1908 vznikl i Český svaz Hockeyový.

Už v roce 1911 se Češi stali mistry Evropy. Ale nebyl to ještě turnaj moderních rozměrů. Účastnili se ho 4 týmy. A ani hokej se v mnohém nepodobal hře, kterou známe z posledních desetiletí.

Hrálo se 2× 20 minut, na každé straně bylo 7 hráčů – brankář, dva obránci, středopolař a tři útočníci. Nestřídalo se. Pokud se někdo zranil a nemohl dohrát, soupeř solidárně stáhl svého hráče.

První mistrovství Evropy, které pořádala Praha, skončilo v roce 1912 neslavně. Obleva poničila led na travnatém tréninkovém hřišti Slavie, hlavní hrací ploše mistrovství. Při zápase Česka s Německem se kluziště změnilo v oraniště. Funkcionář Emil Procházka chtěl protestující hráče uklidnit, vběhl na hřiště, zapadl do jedné z mnohých děr a upadl. Němci odešli. Náhradní zápas se neodehrál a výsledky turnaje jsou nejisté.

Mezi válkami získalo Československo 3 tituly mistrů Evropy a potvrdilo definitivně svoji příslušnost k evropské špičce. Na větším a důležitějším turnaji – mistrovství světa, tak úspěšné ale nebylo.

Tři bronzové medaile jistě nejsou špatné. Ale kvalita kanadských týmů byla úplně jinde. A výrazně úspěšnější byla i Británie. Ta dokázala jako první porazit Kanaďany na olympijských hrách. V roce 1936 tak získala olympijský titul i titul světových šampionů.

A ještě v roce 1938 na mistrovství světa v Praze na Štvanici dokázala Británie porazit český tým v semifinále 1:0 a odsunout ho na konečné třetí místo.

Podívejte se na snímky z hokejového MS v roce 1938:

Blamáž na mistrovství Evropy v roce 1912 posílila mezi hokejisty a funkcionáři přesvědčení, že český hokej nutně potřebuje umělé kluziště. Teplé zimy bezpochyby stály i za výkonnostními výkyvy českých týmů na mezinárodních soutěžích. Jak trénovat, když není led?

Stavba zimního stadionu na pražském ostrově Štvanice začala v roce 1930. Podobu stadionu vtiskl významný architekt Josef Fuchs, mimo jiné spoluautor Veletržního paláce.

V roce 1933 se tu konalo první hokejové mistrovství světa v Praze. Československo získalo bronzové medaile. Štvanice zažila ještě další tři světové šampionáty, poslední v roce 1959.

Od 60. let minulého století ztrácela hala na Štvanici na významu a začala chátrat. Roli centra hokejové dění převzala sportovní hala na Výstavišti otevřená v roce 1962. A Štvanice se měnila spíše v zanedbávanou nostalgickou vzpomínku.

A předmět tvrdých sporů s nejasnou budoucností.

V možnostech tohoto textu není přinést nové poznatky o „kauze Štvanice“, ale přehled základních informací je důležitý.

Protikorupční web Kverulant, který se „kauzou Štvanice“ dlouhodobě zabývá, tvrdí, že pražští politici opravy stadionu úmyslně zanedbávali. Jen s mírnou nadsázkou řečeno: Chtěli nechat stadion spadnout. V roce 2001 Praha uzavřela smlouvu se společností Meridianspa, která chtěla na místě stadionu postavit hotel.

Stadion byl ale od roku 2000 „kulturní památkou“, takže zbourat ho, aniž by byl v havarijním stavu, bylo obtížné.

Magistrátu „pomohly“ ničivé povodně z roku 2002. V roce 2011 rozhodli pražští radní o demolici stadionu. Národní památkový ústav ji označil za „závažné pochybení“ a vyzval k jejímu okamžitému zastavení. Marně.

Pražští politici pochybení odmítají, hotel na místě stadionu nevyrostl, soud, který by potvrdil či vyvrátil podezření, se nekonal. Jisté je každopádně to, že na Štvanici se už více než deset let prakticky nic neděje.

Po demolici se ještě radní nechali slyšet, že počítají i s obnovou stadionu. V roce 2013 proběhla veřejná soutěž na revitalizaci ostrova. A… nic.

Až v roce 2020 oslovilo nové pražské vedení vítěze veřejné soutěže, architektonickou kancelář RKAW. A vloni jí zadalo „zpracování koncepčního dokumentu Manuál vize Ostrova“.

Jak složitě to zní, tak složité to je. Manuál by měl být dokončen v létě. A potom?

„Návrh bude následně projednán s dotčenými orgány (např. Povodí Vltavy, městské části a další), s klíčovými aktéry a s veřejností a poté do něj budou zapracovány jejich podněty a vytvořen finální Manuál, který bude schválen Radou hl. Města,“ odpovídá na otázky Seznamu Zprávy Marek Vácha, tiskový mluvčí Institutu plánování a rozvoje Prahy.

A pokračuje: „Další kroky budou záležet na vlastnících pozemků a budov a jejich správcích.“

Jestli, kdy a co se na Štvanici začne stavět, není jasné.

V roce 1998 vyhrál český hokejový tým olympijské hry v Naganu. A během následujících tří let završil „zlatý hattrick“ na světových šampionátech. Byl to nejzářivější úspěch českého hokeje. A po něm přišel pozvolný ústup ze slávy.

V roce 2001 podepsala Praha smlouvu o pronájmu Štvanice s firmou Meridianspa. Ale stadion ještě stále fungoval. Oproti létům slávy živořil, ale měl jakousi šanci na přežití.

V roce 2010 získala česká hokejová reprezentace zatím poslední titul mistrů světa. O rok později byl zimní stadion na Štvanici zbourán.

V roce 2013 vyzněla naprázdno veřejná soutěž na obnovu Štvanice. A od té doby čeká národní tým na medaili. Je to nejdelší čekání v jeho dějinách.

Kdo ví, možná kdyby se na Štvanici zase začalo bruslit…