Hokejisty za vítězstvím hnal narvaný Staromák. Mladí prožili své „Nagano“

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sdílená radost je nejlepší. S takovým heslem vyrazily v neděli v podvečer tisíce fanoušků českého hokejového týmu sledovat finále mistrovství světa na Staroměstské náměstí.

Ti, kteří chtěli nejlepší místa, museli pod velkoplošnou obrazovku dorazit se značným předstihem. Kdo přišel jen půl hodiny před úvodním hvizdem, šanci na místo, odkud uvidí na velkoplošnou obrazovku, neměl.

Většina fandů, kteří se prozíravě vybavili lahvemi vody a plechovkami piva, si s tím však hlavu nedělala.

„Budeme se orientovat podle davu. Až začnou křičet, budeme křičet taky,“ vysvětlují mi dvě třicátnice v národních dresech, zatímco se snažíme mezi hlavami lidí před námi vidět alespoň část obrazovky. Nemáme šanci. Stejně jako tisíce lidí kolem nás. Příliš nepomůže ani komentář z haly, který se ztrácí v ruchu náměstí.

Někteří fandové si ale poradí po svém. Kamerou na zvednutém mobilním telefonu si obrazovku přitáhnou a lidem kolem tak umožní sledovat, co se na ledě děje. Řada lidí to nicméně už v průběhu první třetiny úplně vzdává. Posedávají kolem náměstí na obrubnících nebo schodech a zápas si pouštějí na svých telefonech.

Někteří fanoušci se v průběhu první třetiny snaží přesouvat skrze dav, protože - jak říká vůdce jejich skupinky, když se od budovy Ministerstva pro místní rozvoj snaží prodrat dál: „Z Celetný určitě uvidíme líp.“

Už po dvaceti minutách hry se z davu po svých nebo s pomocí přátel potácejí ti, kteří v rozbouřeném a zpoceném houfu přecenili své síly. Hasiči spolu s policisty na židli odnášejí viditelně otřesenou ženu.

Pitný režim fanoušků pomáhají udržovat brigádníci velkého nápojového koncernu, již se opakovaně noří do davu s brašnami plnými nápojů, které rozdávají přítomným. Pomoc umdlévajícím pomáhá zajišťovat i moderátorka z pódia. „Díky, že jste k sobě tak ohleduplní!“

Mezi fanoušky se občas snaží prodrat i turisté. Někteří si skandující a chvílemi skákající dav fascinovaně natáčejí na mobilní telefony a až mezi fanoušky zjišťují, co že se to vlastně v centru Prahy děje.

Tu a tam se na náměstí mihne i švédský nebo finský dres, většina Seveřanů se ale drží spíš u okraje nebo u stánků s pivem před Staroměstskou radnicí. „My už svoji medaili máme a teď jsme přišli fandit Čechům,“ vysvětluje mi dvojice Švédů středního věku a snaží se mě přesvědčit, že Skandinávci mají jen dva hokejové bratry: „Čechy a Finy,“ tvrdí. Spolu s vedle stojícími cizinci, kteří si do davu přišli ze zvědavosti stoupnout, se pokouší skandovat: „Kdo neskáče, není Čech.“

Vlastní divokou party ke konci zápasu na několika místech rozjíždějí i fanoušci fotbalové Sparty, kteří v průběhu hokejového finále dorazili z Letné. Někteří už vydatně posilnění. Skandování na podporu českého týmu k nelibosti některých kolemstojících prokládají klubovými chorály. A po prvním gólu dojde i na pyrotechniku.

Když pak po závěrečném hvizdu vylezou na přistavené mobilní toalety, jsou už pod dohledem policie. Jednoho hříšníka po chvíli policisté odvádějí pryč. Státní i městští policisté dohlížejí na hladký průběh fandění na každém kroku a při sebemenším náznaku problémů se je snaží ještě v zárodku vyřešit.

Kolem se rozjíždí obří oslava, do vzduchu vylétne i pár špuntů ze šampaňského, které si optimističtí příznivci českého národního týmu s sebou přinesli. „Máme zlato!“ skanduje dav a hlasitě podporuje hokejisty i po zápase při medailovém ceremoniálu.

Moment největšího jásotu nikoho nepřekvapí - strhne se ve chvíli, kdy si medaili přebírá hvězda večera David Pastrňák. „Pasta přijel, vyřešil a jede domů,“ směje se dvojice náctiletých kluků. I oni si teď prožívají své „Nagano“. O památném vítězství ve finále olympijského turnaje v roce 1998 mohli poslouchat jen od svých rodičů.

Pak už jen státní hymna a domů, pořadatelé se snaží rozjásaný dav dostat z náměstí.

Že se Češi stali mistry světa v ledním hokeji, se ale dozví každý v perimetru jednoho kilometru, kudy se fanoušci snaží dostat domů. V jednu chvíli skandující dav zaplní Celetnou ulici.

Skanduje se i v metru, kde proti nám jede skupina švýcarských fanoušků. Na „Češi!“ odpovídají své tradiční „Hopp Schwiiz!“, jeden ze Švýcarů na eskalátoru před českými fanoušky smeká čepici.

Skupina mladých fandů se ve stanicích baví tím, že svým „kdo neskáče, není Čech“ rozhoupává vagon metra. Trpělivý šofér jim na Můstku dokonce zatroubí do rytmu. Hokejová horečka v neděli v noci opravdu pohltila celou Prahu.