Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Moderátor Libor Bouček byl na reklamní kostce skoro stejně často jako největší hvězdy Mistrovství světa v hokeji 2024.
Během zápasů v O2 areně měl roli „speakera“. Hecoval diváky k mexickým vlnám, mluvil, chválil, komentoval odchody hráčů do kabin, podával instrukce k doprovodným hrám. Zkrátka staral se o zábavu na stadionu.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy Bouček popisuje, kdy na něj nejvíc dolehla atmosféra vítězného šampionátu nebo o čem debatoval s Jaromírem Jágrem v jednu hodinu ráno po vítězném finále.
Jaké to je, moderovat vítězné finále mistrovství světa v hokeji přímo v Praze?
Zažil jsem rok 2015 coby moderátor finálového utkání Kanada–Rusko, ale tohle bylo samozřejmě s domácí účastí. Ta síla a nějaké národní uvědomění, to je záležitost, na kterou nikdy nezapomenu. A teď je na nás, jak s touhle věcí, s tou změnou nálady, jako země naložit.
Čím to je, že hokej tolik spojuje?
Hokej je rodinný sport, dívají se na něj i ženy, to znamená vládkyně ovladačů. Díky tomu byla taková sledovanost a díky tomu je taková euforie. Moderátor nemá nějakou extra důležitou funkci, ale krásný zážitek to určitě je.
Odpoledne budete moderovat oslavy na Staroměstském náměstí. Na co se můžeme těšit?
Můžeme se těšit na to nejdůležitější, a to jsou mistři světa roku 2024. Tím je řečeno úplně všechno.
Na kolik zápasů jste se na mistrovství světa musel připravit? A co to obnáší?
V rámci mistrovství to bylo třicet zápasů. Příprava musí být absolutní, člověk se musí připravit na všechny zápasy, vědět o soupeřích, jít po emocích toho turnaje, být sladěný s týmem, který chystá takzvanou „game experience“ a který vede Martin Zahálka. Každý zápas je do jisté míry audiovizuální dílo nebo představení. Společně s partou teď máme za sebou třicet kusů.
Jaké momenty pro vás byly nejhezčí?
Nejkrásnější bylo sledovat tu obrovskou nervozitu a pak tu následnou radost v těch těsných zápasech, což bylo první utkání proti Finsku, čtvrtfinále proti Americe a pak to finále. Nervozita, která se přetaví v čirou radost a vděk. Jsou to skutečně věci, ze kterých můžeme čerpat dál. Mně se líbilo třeba to, jak to prožíval Jaromír Jágr, který byl ve svých letech poprvé jako divák na domácím mistrovství světa. Bylo pro mě hrozně hezké to pozorovat.
Kdo z hráčů umí nejvíc slavit?
Nevím, nestihl jsem si dělat hitparádu, kdo nejvíc slaví. Myslím, že slaví všichni. Ti kluci dokázali porazit strašně nabitý kádr Švýcarska. Díky první lajně s Kevinem Fialou, Nickem Hischierem a hlavně Romanem Josim a Nino Niederreiterem šli za zlatem. Možná uvidíme dneska odpoledne, kdo nejvíc slavil, ale jinak to byl týmový výkon a je to týmová oslava.
Máte nějaký recept, jak přetavit dobrou náladu v nějaké národní semknutí?
Bavil jsem se o tom úplně vážně právě s Jaromírem Jágrem někdy dneska ráno kolem jedné hodiny. Co s tím? Musíme nějak zpracovat ten element národní hrdosti, být šťastní a nechat vítězit rozum před výkřiky, které plní svět kvůli sociálním sítím. Nevím, co s tím, možná to byly takové zbytečné řeči. Ale myslím, že teď máme jako národ skvělou náladu a je na nás, jak s tím naložíme.
