Článek
S 57letým Dominikem Haškem jsme si povídali o stavu našeho hokeje, o ambicích jít do jeho čela nebo o názorech na účast ruských sportovců na mezinárodních akcích. A pochopitelně i o mistrovství světa ve Finsku a šancích na dlouho chybějící český úspěch.
Pane Hašku, díváte se na hokejový šampionát spíš jako divák, nebo jako odborník?
Těším se jako na každé mistrovství. Všichni, i já, teď máme očekávání, že po dobrých výkonech z přípravy přivezeme medaili. I když nějaké to očekávání je samozřejmě každý rok. Teď je ale po delší době větší.
A na MS se dívám spíš jako odborník. Jak trenér střídá, jak pracuje s hráči, emoce u mne nejsou až takové jako u normálních fanoušků.
Jednoznačně musíme oslovit stát, protože tělocvičnám a stadionům, které se musejí vytápět a také chladit, vzrostly náklady. Na přechodnou dobu, aspoň na rok, by měl zasáhnout stát a zaplatit to. Podobně jako valorizuje důchody, je to naprosto mimořádná událost.
Byl to dobrý tah přivést finského trenéra Jalonena? Volil byste stejně?
Nezkoumal jsem do hloubky, když ho vybírali a podle jakých kritérií, nebyl jsem u toho, neměl jsem informace jako Petr Nedvěd. Takže nevím, zda bych volil stejně. V našem prostředí je samozřejmě nezvyklé přivést do tradičního sportu zahraničního trenéra a mnohokrát se to už zejména na klubové scéně nepodařilo. Zahraniční trenéři moc úspěšní nebyli. Ale máme určitě dobrou zkušenost z reprezentačního basketbalu, kde je úspěšný izraelský trenér Ronen Ginzburg. Možná i tahle zkušenost z basketu ovlivnila rozhodnutí v našem hokeji.
Znáte trenéra Jalonena, pamatujete si nějaké setkání?
Myslím, že jsme se nesetkali, vím, že trénoval Lev Praha. Ale možná jsme proti sobě hráli někdy na mistrovství světa. Jenže v té době Finové nehráli ještě moc o medaile, takže jsem je nesledoval tolik jako Rusy, Švédy, USA nebo Kanadu.
Jak na vás působí?
Myslím, že má perfektně organizovanou obrannou hru a vypadá to, že dokázal kluky přesvědčit. Na papíře to totiž umí nakreslit skoro každý, ale přesvědčit hráče, aby to přesně dělali i na ledě, je mnohem těžší. Vypadá to, že Jalonen je přesvědčil.
Jak tipujete naši účast na MS?
Vypadá to tentokrát opravdu dobře (rozhovor vznikal ještě před zápasem Česko–Švédsko 3:5, pozn. red.) a já bych byl moc rád, abychom do play-off šli z dobré pozice. To znamená, abychom v prvním kole narazili na slabšího soupeře, ne třeba na Kanadu. To by mělo být naším cílem ve skupině.
Na co jste na turnaji nejvíc zvědavý?
Samozřejmě že na Čechy, ale já se také vždycky těším, jací hráči přijedou z NHL. Chtěl bych, aby jich tam bylo hodně, protože hvězdy z nejlepší soutěže světa mistrovství vždy pozdvihnou. Když je mužstvo dobré, tak jich nemusí být moc, jeden dva hráči stačí. U Kanady a Ameriky je to specifické, tam se vždy těším, kdo nastoupí.
Rusové ve Finsku ze známých důvodů nebudou, poškodí to nějak turnaj?
Rusové vždy měli vynikající mužstvo, byli by adeptem na medaile. Ale teď to vůbec nepřipadá v úvahu. Nechci je tam vidět, dokud bude jejich armáda na Ukrajině.
Byl jste od začátku velkým kritikem toho, aby Rusové mohli mezinárodně reprezentovat, pořád zastáváte stejně razantní postoj?
To, že jim byla národní reprezentace zakázána ve většině sportů, je absolutně správné a zásadní. Jsem přesvědčený, že i jednotliví sportovci by nikde neměli reprezentovat na mezinárodní úrovni. Ať je to cyklistika, fotbal, tenis… To není nic proti těm sportovcům. Spousta těch kluků je protiputinovských, ale teď mu prostě dělají reklamu. Bylo to vidět při zákazu jejich účasti ve Wimbledonu. Jak ruský režim zuřil.
Na druhé straně sami sportovci by měli dělat víc proti válce. Zatím jsme nikoho moc neslyšeli, asi se bojí, ale měli by mít větší „koule“. I naše vláda by v tom mohla dělat víc. Pořád jsou tu ruští sportovci, kteří u nás hrají profesionální ligy…
Jste s někým z Rusů v kontaktu?
Jsem v kontaktu jen s Ukrajincem Alexejem Žitnikem, s nímž jsem hrával v Buffalo Sabres. Ten poslal rodinu do Ameriky a sám šel bránit Kyjev. S Rusy v kontaktu nejsem.
Co se musí stát, aby se mohli vrátit na mezinárodní scénu?
V první řadě bych si přál, aby to bylo hned zítra. Ale to záleží na Rusku, vládě, jak se budou chovat na Ukrajině. Prostě dokud nedojde k dohodě nebo neodejdou z Ukrajiny. Samozřejmě že na to jasnou odpověď nemám. Nechci ruským sportovcům ubližovat, už kvůli tomu, že jsem proti mnohým hrál. Ale ta vláda jim šíleně škodí.
Sám jste v Rusku působil, jak se dnes na tu etapu díváte? Máte s tím ve světle současných událostí problém?
Ne. Jsem rád, že jsem tam byl, něco pochopil a mohl tam prožít jednu sezonu. Rusové mají široké srdce a velkou duši, a i proto je ti oligarchové a lidé u moci zneužívají. Je to prostě jiný národ než my. Člověk tam musí být, aby to pochopil. Je to složitá země, kde všechno funguje jinak. Byl jsem zvaný na akce, kde byl třeba i Putin. Ale odmítal jsem to tehdy a to jsem ještě ani netušil, jaký je a kam Rusko dovede.
A ty ruské peníze?
Byl jsem profesionální sportovec, byla to pro mne velká výzva hrát v druhé nejlepší lize světa. Chtěl jsem to zkusit a nakonec jsem si zahrál. Ty peníze k tomu patří a tenkrát nás nikoho ani nenapadlo, co se stane.
Pojďme k vašemu nedávnému rozhodnutí, že budete kandidovat na šéfa svazu, proč? Nemáte obavy, že nebudete mít klidný život?
Každý máme nějaké zájmy a touhy a já došel k závěru, že to právě v tomto věku a v této době chci zkusit. Český hokej mne vždy zajímal a teď nastal správný čas zkusit zlepšit jeho stav. Hokej je u nás sport číslo jedna, tak ten neklidný život beru jako fakt, který k tomu patří. Mne ale vždy bavila zodpovědnost. Je to něco, co do jisté míry vyhledávám.
I když nezměníte výkonný výbor?
Výkonný výběr můžu pozměnit minimálně, ale jako šéf bych musel umět věci ovlivňovat… Věřím, že bych ty lidi získat na svou stranu.
Jsou tací, kteří říkají, že svaz je jakási mafie…
Zatím nevím, do jaké míry. Některé lidi trochu znám, některé neznám… Každý má své osobní zájmy, ale já tam budu dělat to, co považuji za nejlepší pro český hokej. Chci ostatní přesvědčit.
Co konkrétně je tedy nutné v českém hokeji změnit?
Je toho hodně, ale hlavní jsou dvě věci. Tou první pro mne je, že nám utekl svět v mládežnickém hokeji mezi 14 až 18 lety. Reprezentace do 18 a 20 let už nevozí medaile a to se pak zásadně promítá do dospělých. Tam chci hledat zlepšení. Podívat se třeba, jak to dělají Švédové, v čem a jak líp.
A zadruhé je třeba si uvědomit, že po covidu a v době války na Ukrajině nastává pro hokej a sport obecně těžká doba. Hodně se třeba zvýší náklady na stadiony. O extraligu se nebojím, ale jsou tu stadiony ve dvacetitisícových třicetitisícových městech a tam hrozí, že mládež už tam nebude moci hrát. Pro příští rok je nejpodstatnější, aby mládež nebyla vyškrtnuta z ledu. Ti majitelé o tom totiž uvažují.
Kde vzít peníze?
Jednoznačně musíme oslovit stát, protože tělocvičnám a stadionům, které se musejí vytápět a také chladit, vzrostly náklady. Na přechodnou dobu, aspoň na rok, by měl zasáhnout stát a zaplatit to. Podobně jako valorizuje důchody, je to naprosto mimořádná událost. Dívám se na rozpočty stadionů, vidím ty rozdíly, je to o 100 % víc. Jedná se třeba o 2 až 3 miliony. Možností moc není. Buď peníze vytáhnou z rodičů, nebo budou pronajímat led. A to by byl průšvih. Už teď je jasné, že se poplatky rodičům zvýší. Pokud se peníze nenajdou, tak se může stát, že 30 % stadionů se neotevře nebo se tam nedostane mládež.
Dominik Hašek před expozicí, která v Síni slávy připomíná vítězství v Naganu.
Jak ostatně vtáhnout a udržet v této těžké době v hokeji víc mladých?
Když se například zlepší práce hokejových akademií u týmů, tak míň kluků bude na pomezí dorostu a juniorů odcházet do zahraničí – do Ameriky, Švédska… Pak bude nutné přesvědčit rodiče, ale nesmíte si nic vymýšlet, dobře popsat situaci.
S kým chcete náš hokej vést? S jakými lidmi?
V tuto chvíli musím vyjít s lidmi, kteří tam jsou. Výkonný výbor zůstává, tam je to dané a s nimi musím pracovat. Mnozí jsou kvalitní a já budu zjišťovat, zda a které bude třeba obměnit. Konkrétní jména teď říkat nemůžu.
Co Jaromír Jágr?
Ten je členem výkonného výboru, když se rozhodne zůstat, tak tam bude… to je daná věc. Počítám s tím, že budeme spolupracovat, ale pokud bych cítil, že nebude odvádět práci, tak bych za ním přišel. Ale tak bych to udělal s každým dalším.
Co si myslíte o práci generálního manažera reprezentace Petra Nedvěda?
Je to pro náš hokej trochu nezvyklá funkce, to jsou věci, na které bych se chtěl také podívat, třeba na finanční stránku. Petrovi se nepovedla olympiáda, snad se mu teď podaří MS ve Finsku. Ale zatím se snaží dělat hodně, to je podstatné.
