Souhra nešťastných náhod. Český hokejový tým se mění v lazaret

Už to skoro vypadá na nějaký trend. Právě faul na Chlapíka v úvodním zápase se Slováky byl z kategorie nebezpečných, které končí i vážnými úrazy mozku. Ty v nedávné minulosti zastavily kariéru například Jakuba Voráčka nebo před ním Michala Rozsívala či Aleše Hemského. Ze zahraničních hvězd pak s nimi má nepříjemnou zkušenost například Sidney Crosby. Před ním otřes mozku ukončil kariéru Erica Lindrose nebo Chrise Prongera.

Ačkoli se jedná o nebezpečné momenty, sportovní lékaři upozorňují, že v případě našeho mužstva šlo spíš o nešťastné střety. „Žádný trend bych v tom neviděl. Šlo víc o souhru náhod,“ řekl Seznam Zprávám primář chirurgického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni a klubový lékař hokejové Škodovky Václav Karnos.

„Zuby jsou zuby a kůstky v obličeji jsou křehké, v hokeji se to občas stane. Ale třeba těch nebezpečných otřesů mozku spíš ubývá. Letos jsme za sezonu neměli jedinou komoci. Platí to nejen u nás, ale i v NHL,“ uvedl Karnos.

Podobný názor má i sportovní lékař Karel Martinek, který hokej a zejména NHL sleduje jako koníčka. „Jsou to spíš zranění z nasazení než z úmyslu. A tady na MS to může pramenit z přemotivovanosti. V NHL si na to teď dávají velký pozor a za likvidační fauly padají stopky na mnoho zápasů a obrovské pokuty. Protože zejména opakované otřesy mozku jsou vážné a souvislost s demencí je tam jasně daná.“

Ale nebývalo tomu tak vždy. Před deseti lety několik bývalých hráčů ligy podalo na vedení NHL žalobu za to, že nedostatečně chrání hráče před otřesem mozku. Žaloba tvrdila, že hokejista za sezonu v NHL může dostat až stovky úderů do hlavy, což vede ke zdravotním následkům, které mohou ovlivnit i civilní život.

Když se podíváme do historie hokeje, úrazy hlavy byly vážným problémem. Hodně pomohly hokejové helmy, ale jejich zavádění se překvapivě táhlo až nezvykle dlouho, přes padesát let.

První helmu nosil už v letech 1928–1929 George Owen z Boston Bruins. Ve větším počtu se začaly objevovat až po roce 1933, kdy po střetu málem zemřel Ace Bailey a druhý hráč utrpěl vážné zranění hlavy. Po tomto incidentu byla představena nová hokejová helma, kterou si postupně vzala většina hráčů Bostonu. I tak se jednalo spíše o zlomek hráčů a mnoho hvězd dále pokračovalo v hraní bez helem.

V roce 1972 už měl ale helmy celý tým Sovětského svazu, po roce 1979 pak více než 70 % hráčů NHL. Zásadní změna nastala v roce 1986, kdy při zápase Minnesota North Stars a Oakland Seals zahynul Bill Masterton. Majitelé klubů tehdy přišli s klíčovou iniciativou, aby ochránili své hráče.

I když otřesů mozku v hokeji spíš ubývá, lze jim těžko stoprocentně předejít. Odborní lékaři, kteří sledují hokejisty nebo také boxery, kde jsou podobná zranění častější, upozorňují, že při podezření na otřes mozku je třeba okamžitě ukončit sportovní aktivitu. Nesmí být obnovena dřív, než kompletně odeznějí všechny příznaky. „Jste-li na pochybách, nechte sportovce sedět!“ upozornil před časem na vitalia.cz Jan Nohejl, sportovní lékař, člen Lékařské komise Mezinárodní federace ledního hokeje, který se zabývá neurotraumaty ve sportu.

Platí, že ani hokejové helmy nejsou samospasitelné. Chrání jen při přímém nárazu na hlavu, jenže to nebývá případ zdaleka všech hokejistů. Zrádné přitom je, a to většina lidí neví, že bezvědomí provází komoci jen asi v deseti procentech případů.

Opakované otřesy mozku pak mohou vést k trvalým následkům. Zjednodušeně řečeno, čím jsou těžší a čím jich je víc, tím pro hokejistu hůř a po každém dalším úrazu se bude hůř vracet k plnému sportovnímu nasazení.

Naštěstí i hokejová pravidla se vyvíjejí. V posledních letech bylo přijato několik změn, takže se jakékoli údery vedené na hlavu mnohem přísněji trestají. Více dnes proto trápí hokejisty jiná zranění.

„Jsou to dnes hlavně kolena a ramena. A to jsou pro hokejisty samozřejmě také velmi nepříjemné úrazy, které je vyřadí i na mnoho měsíců,“ zdůraznil Václav Karnos.