„Aby sis pamatoval.“ Nepřítel českého hokeje, kterému se „pomstil“ Reichel

„Chování neandrtálců“. Tak označoval hokejové bitky dlouholetý prezident Mezinárodní hokejové federace René Fasel. Podle českých hokejistů a fanoušků se jako „neandrtálec“ někdy choval spíš sám Fasel. A vášně vzbudilo právě posuzování jedné slavné bitky.

Během posledních dvou let se ovšem René Fasel znemožnil i v očích fanoušků mnoha dalších zemí.

„Drahý René, jste zostuzením a zneuctěním skvělého sportu, jakým hokej je,“ vzkázal mu přes sociální sítě bývalý finský premiér Alexander Stubb. Bylo to poté, kdy Fasel otevřeně fandil ruskému týmu proti Finům ve finále olympijského turnaje v Pekingu. Finové vyhráli a Fasel byl zklamán.

V té době byl už René Fasel v důchodu a říkal, že tedy může o hokeji říkat, co si myslí. A nemusí tajit, že fandí Rusku, protože jeho hra se mu líbí.

A líbí se mu i Vladimir Putin. A Alexandr Lukašenko.

Ještě ve funkci šéfa mezinárodního hokeje se Fasel jako rozhodčí účastnil Putinovy hokejové show v Soči. Putinův tým, ve kterém hrál třeba i ministr obrany Šojgu, zvítězil nad týmem bývalých hvězd 13:9 a Putin byl vyhlášen nejlepším hráčem.

„Jsem šťastný, že tu s vámi mohu být,“ říkal Fasel Putinovi.

Ještě větší znechucení v hokejovém světě vyvolala Faselova návštěva v Bělorusku. V lednu 2021 se setkal s běloruským diktátorem Alexandrem Lukašenkem. „Drahý příteli!“, pozdravil ho diktátor a následovalo mohutné objetí.

Fasel přijel s tezí, že „politika se nemá míchat do sportu“ a že Bělorusko může podle plánu spolupořádat mistrovství světa. Problém byl v tom, že Lukašenkův režim od poloviny předchozího roku mimořádně brutálně potlačoval pokojné protesty opozice.

Kritici z řad evropských politiků hovořili o „žalostné naivitě některých sportovních funkcionářů“ nebo „nestydatosti mezinárodních sportovních organizací“.

Německá europoslankyně Viola von Cramonová glosovala argument, že se nemá „míchat sport a politika“. „A co takhle míchat sport s lidskou důstojností a morálkou a dalšími principy obsaženými ve vaší hokejové Chartě?,“ napsala Cramonová.

Fasel byl opět zklamán: Mezinárodní tlak byl tak silný, že mistrovství světa se nakonec konalo pouze v Lotyšsku. „Je to velmi politováníhodné,“ komentoval Fasel rozhodnutí. „Doufali jsme, že hokej by mohl fungovat jako nástroj smíření a pomoci ke zklidnění politické situace v Bělorusku.“

Naivní? Nestydaté?

A zklamání do třetice. S podobnou tezí o „smiřování národů“ Fasel v březnu letošního roku nesouhlasil s vyloučením Ruska a Běloruska z akcí Mezinárodní hokejové federace (IIHF). Tedy i mistrovství světa 2022 ve Finsku.

„I během studené války hrál Sovětský svaz se Spojenými státy a Kanadou,“ vysvětloval Fasel. „A i v tak napjaté situaci, jako je ta současná, musí sport nést mírové poselství a sjednocovat lidi.“

Aby alespoň částečně naplnil roli mírotvorce, přijal nabídku ruské hokejové ligy KHL. Odmítá ovšem informace světových médií, že by s KHL podepsal smlouvu. Jde jen o přátelskou výpomoc.

„KHL má potíže. V sázce jsou tisíce pracovních míst. Je jedině správné, že neodmítnu lidi, které znám desítky let a kteří mě nyní žádají o radu,“ vysvětluje Fasel.

Neandrtálské?

Kredit René Fasela u českých sportovních fanoušků lze srovnat snad jen s italským fotbalovým rozhodčím Pierluigi Collinou. Ten na evropském šampionátu v roce 2000 odpískal v závěru zápasu s Nizozemskem proti Česku spornou penaltu. A stal se „nepřítelem národa“.

Fasel jako šéf Mezinárodní hokejové asociace nezasáhl proti verdiktu rozhodčích v zápase Česka proti Kanadě na mistrovství světa v roce 1997. Kanaďani vyprovokovali bitku, z jejich strany se do ní zapojilo mnohem víc hráčů, bili se mnohem brutálněji. Ale tresty pro oba týmy byly stejné. Včetně těch, které pro několik hráčů znamenaly distanc na další zápas. (Památné bitce s Kanadou se budeme věnovat ještě i v samostatném textu.)

V očích českých fanoušků i hráčů se Fasel ukázal jako slabý a nespravedlivý šéf, který nerozumí hokeji. Nemá rád Česko a podlézá Kanadě.

„Je škoda, že v mezinárodní federaci pracují lidé, co nikdy nehráli hokej. Měly by tam sedět osobnosti, které něco dokázaly, a ne zubař, který z toho dělá holubník,“ shrnul své dojmy kapitán reprezentace Robert Reichel.

V knize Kapitán zlaté generace Reichel svoje hodnocení Fasela rozvádí: „Fasela jsem nikdy neuznával. Moc se mu nehodilo, že jsme vyhrávali právě my, malá postkomunistická země. IIHF z toho neměla potřebné zisky a slávu. Pamatuju si, jak jednou řekl: „Musíme pogratulovat Čechům k dalšímu titulu!“ píše Reichel.

A pokračuje: „Všimli jste si? „Musíme…“ Nechceme, ale musíme. Potřeboval turnaj proslavit v zámoří. V sedmadevadesátém si netroufl dráždit Kanaďany, aby si náhodou nerozmysleli slib, že na nadcházející olympiádu do Nagana pošlou profíky z NHL.“

Fasel se bránil, že i kdyby chtěl, nemohl by ze své funkce zvrátit verdikt rozhodčích během zápasu. Pro české fanoušky to byla jen prázdná slova. Kdykoli Fasela zahlédli na stadionu, bučeli a pískali na něj.

„Nepřítel národa“.

Je možné, že ze slov Roberta Reichela zaznívá především frustrace a ukřivděnost. Kvůli distanci a zranění několika klíčových hráčů ztratila reprezentace v roce 1997 reálnou šanci na titul. Kanadu sice porazila, ale klíčový duel se Švédskem už nezvládla.

Byly z toho nakonec bronzové medaile. „Nejcennější bronz“ – tak je vzhledem k okolnostem hodnotí televizní dokument, který podrobně rozebírá i bitku s Kanaďany.

Je možné, že René Fasel opravdu nesehrál žádnou aktivní roli v zákulisí turnaje, aby pomohl Kanadě a poškodil Česko. (Ostatně i ta penalta na fotbalovém ME v roce 2000 mohla být sice přísná, nikoli však proti pravidlům). Že chyboval hlavní rozhodčí Thomas Andersson, je zjevné. Ale Fasel? Tady se pohybujeme v rovině spekulací.

Určité podezření nicméně vzbuzuje fakt, že Fasel nezaujal jasné stanovisko k brutalitě Kanaďanů.

Byl totiž zásadním dlouhodobým odpůrcem hokejových bitek. „V hokeji není místo pro chování, jehož výsledkem může být vážné zranění protihráče,“ říkal Fasel. „Je to hra a musí v ní být respekt.“

Fasel si samozřejmě uvědomoval, že hokej je kontaktní, fyzicky náročný sport, že je dokonce agresivní. „Ale nesmí být krutý,“ zdůrazňoval.

A obával se, že pokud se hokej bude vyvíjet směrem ke stále větší tvrdosti a stále častějším bitkám, přestanou na něj rodiče dávat svoje děti. „Budou se prostě bát o jejich zdraví,“ shrnul Fasel.

V duchu této představy o hokeji měli samozřejmě i čeští účastníci bitky dostat tresty, nicméně Kanadu měl čekat exemplární postih.

Robert Reichel dostal každopádně příležitost pro satisfakci. V roce 2001 Česko zkompletovalo „zlatý hattrick“. A René Fasel přišel po finále českému týmu pogratulovat. Reichel mu na hlavu vylil dvě lahve šampaňského se slovy: „Aby sis pamatoval, že Češi jsou nejlepší.“

Ať už to ale bylo v roce 1997 jakkoli, René Fasel posledních let jednu věc potvrzuje jednoznačně:

Šampaňské si zaslouží podávat jedině tak, jak to provedl Robert Reichel.