Mistři světa hrají jako mistři světa. Jak se rodí tým pro další šampionát

Česko odstartovalo Švýcarské hokejové hry hodně povedeným výkonem. Většinu útočníků, které si Radim Rulík vybral pro druhou reprezentační akci sezony, spojuje podobný osud. Osm z dvanácti borců, kteří vyjeli trápit Finy, se pralo v minulosti o NHL. Jenže většinou se pro ně rýsovaly role bez větší perspektivy.

Jednou čtyři minuty, pak osm, když se někdo zraní. Deset, když se dostanete do sestavy pro oslabení. Nebo taky na měsíc na farmu. Martin Kaut, Filip Chlapík, Filip Zadina, Jiří Smejkal, Lukáš Sedlák a Dominik Kubalík si NHL zahráli, Jáchym Kondelík s Matějem Stránským se bili v nižších zámořských soutěžích.

Neuspěli? Jak se to vezme. Jedná se o hráče, kteří se pohybovali na hraně, kde je největší přetlak. Sami si vyhodnotili, že pro ně bude lepší mít výsadní roli v Evropě, hrát přesilovky, táhnout svoje týmy.

Právě na jejich příběhu a touze se zlepšovat český hokej teď může hodně vydělávat. To samé se vztahuje na Daniela Voženílka, Davida Tomáška, Michala Kovařčíka nebo Ondřeje Beránka, kteří za moře nevyrazili, ale jejich úroveň i dovednosti jsou podobné. Kdyby kývli na dobrodružství v NHL, bylo by to buď na hraně nasazení ve spodních formacích, nebo farmy.

Trenér Radim Rulík ušil zlatou taktiku pro poslední mistrovství světa v Praze a vyznává zámořské principy hokeje. Zápas v Pardubicích ukázal, co se dalo čekat. Pokračuje ve své linii, kterou hustil do svých hráčů v minulé sezoně. A právě typy hokejistů, kteří by se hodili do zámořského hokeje, mu do jeho vize dokonale pasují.

Zmínění hráči jsou teď navíc lepší, než když se vraceli z Ameriky. Důvodem je, že získali v Evropě sebevědomí. Nehrají nejlepší soutěž na světě, zato mají výsadní postavení v nejlepších týmech Švédska, Švýcarska, Česka a Finska.

Národní tým se v silné sestavě prezentoval zdravým sebevědomím. Sice se dostal nejdřív pod tlak, ale v klidu přežil, soupeře nepouštěl do šancí. Sám pak těžil z práce urostlých chasníků Smejkala, Stránského, Kondelíka, Kauta nebo Voženílka, kteří vyhrávali osobní souboje.

Každý věděl, co má dělat. To asi na české výhře bavilo nejvíc. Když národní tým bránil náskok 2:1, nikdo se nechtěl předvádět a dát gól za každou cenu. Najednou se všichni automaticky přepnuli do módu, že klíčový je výsledek.

Rulíkův hokej spočívá v tom, že chce po hráčích rychlé otáčení hry, líbí se mu, když se prolínají obránci s útočníky, vyloženě miluje, když může využít vepředu vysoké chlapy, kterým dobře jezdí nohy.

Tohle všechno proti Finům fungovalo.

Baví, že na české hře pozorujete vlastně pořád stejnou linii, kterou se snaží realizační tým rozvíjet. Roky se mluvilo o tom, že by bylo fajn vybudovat silnou evropskou osu, teď ji česká reprezentace má. Jednak jde o hráče, kteří vyrostli i psychicky díky zlaté medaili na MS. Baví je vyhrávat, chtějí v tom pokračovat. Vidíte, že zlato z Prahy není pro Voženílka, Tomáška, Sedláka, Kundrátka, Kubalíka a spol. konečná. Sami spíš nadšeně mluví o motivaci, kterou jim úspěch zase dal. Chtějí další.

Na první dobrou vás praští do očí dva góly Dominika Kubalíka. Jenže přesně jeho góly jsou důsledkem, co se stane, když všechno do sebe zapadne.

Výjimečným střelcem je i Filip Zadina, ale vyloženě nadchlo, jak rubal směrem dozadu. Několikrát jako první přiletěl zpět, vypíchl nahrávku, udělal oblouk, rozehrál a hnal se na druhou stranu.

Radim Rulík je silný v tom, že si vybírá hráče přesně pro svůj hokej. Málokdy hrábne vedle, přesně ví, koho a proč do sestavy roubuje.

Když pak Zadina zabere dozadu, siláci vyhrávají kotouče na mantinelech, brankář Kořenář zůstává v klidu, jako kdyby chytal proti Plzni? Pak si užíváte silné momenty typu dvougólového Kubalíka nebo otočky beka Siroty, který na útočné modré suše oblafne dvojnásobného mistra světa a olympijského vítěze Harriho Pesonena.

Česko vyhrálo mistrovství světa. Ukázalo, že dokáže vytáhnout velké věci. Vzhledem k tomu, že v únoru se za mořem koná „Turnaj čtyř zemí“, kde Česko kvůli nedostatku hráčů v NHL chybí, a o rok později se odehraje olympijský turnaj, se dá čekat, že moc hvězd ze zámoří na MS jezdit na jaře nebude.

Tím pádem dává smysl vybudovat silnou evropskou osu. Česko ji teď reálně má, k tomu trenér ví, jak ji co nejlépe využít. Jasně že tenhle tým i prohraje, třeba nezvládne čtvrtfinále na příštím MS. Ale potenciál vyhrávat dál rozhodně má.