Hořava úřaduje po svém. Baví představa, co by se stalo, kdyby vyhrál titul

Od léta 2022 mají Pardubice tým, že s ním legitimně mohou útočit v extralize na titul a nezní to od nich nafoukaně. Každý rok zlepšují sestavu o větší a větší jména. Největší otřesy ale zažívá pozice trenéra. Tam se spíš létá ode zdi ke zdi. Miloslav Hořava je za tu dobu už pátým hlavním trenérem. Stačilo jeho první veřejné vystoupení na tiskové konferenci a dá se tušit, jak misi uchopí.

Po svém. Jak jinak.

„Za domácí zhodnotí zápas hlavní trenér, pan,“ odříkával klasickou formulku tiskový mluvčí Pardubic Jan Mroviec. Dynamo vyhrálo 1:0 nad Třincem a Hořava ho ani nenechal vyslovit své jméno. „Já souhlasím s kolegou, jak to zhodnotil,“ spustil horlivě. Během zhruba čtyř minut, kdy stál za mikrofonem, se o centimetry pomalu sunul blíž a blíž ke dveřím.

Jako kdyby chtěl říct, že na nějaké kecání ho moc neužije. Těšil se, aby byl pryč. „Vůbec nic,“ odvětil na dotaz, co s Pardubicemi už stihl do svého nástupu před týdnem v pondělí. „To nejde. Ani jeden mítink jsem neměl. Opravdu, ani s jedním hráčem jsem neměl pohovor,“ přidal až s roztomilým a omluvným výrazem.

Smlouvu má do konce sezony, víc ani ťuk. Zatím. U Miloslava Hořavy nikdy nevíte, jak se rozhodne a v čem uvidí smysl. V hokeji vám každý řekne, že se jedná o velkého fachmana. Ale zároveň u něj máte pocit, že mu práce musí dávat důvod ji vzít. Nekývne na ni jen proto, že nemá angažmá. Musí vidět cíl a potřebuje, aby ho mise bavila.

Nebude řešit, co si kdo myslí, říká, píše. Tohle jsou věci, které kolem něj protečou jak voda v řece.

To je přesně i důvod, proč má poměrně velkou šanci Pardubice postupně posouvat k titulu. Pokud se tedy vedení udrží zpátky a nikdo mu do věcí nebude přímo zasahovat ani v dobrém radit. On si je totiž chce udělat po svém. Vždycky to tak dělal. Někdy to vyšlo dobře, jindy hůř. Ale nikdy neuhnul z linie, že si jede vlastní cestu, ta je pro něj nejvíc. Kdyby někde viděl překážky, tak mu nedělá problém skončit. Klidně z hodiny na hodinu. Jeho přednost i riziko, záleží, jak se na něj zrovna díváte.

Důvodem, proč zrovna on má šanci vyladit soubor pardubických hvězd ve funkční tým, je, že Miloslav Hořava nemá jednu svoji trenérskou mantru, podle které všechny šněruje do jednoho vzorce.

Nemá smysl řešit, jestli Pardubice mají kádr pro Hořavu, nebo jestli je Hořava trenér pro Pardubice. Pokud se dá brát jistá jeho nepředvídatelnost v chování jako slabina, je to i přednost v trenéřině. Je nečitelný ve všech směrech. Jedinou jistotou je, že začne postupně rovnat tým v defenzivních detailech.

Nepřišel do nového klubu s plánem, že bude napadat jedním útočníkem, nebo že zatáhne obranu až k vlastní modré, protože mu to na štaci XY fungovalo. On do Pardubic přišel s tím, že zkusí vymyslet, co mu přijde nejlepší.

Trochu punk? Může být. Nicméně do svého uvažování nahlédnout na tiskovce nechal. Zásadně se třeba upravila pardubická oslabení. Najednou se vsadilo na velmi aktivní přístup, to znamená, že soupeř, v neděli večer Třinec, neměl čas vybalit nějakou ofenzivní kombinaci. Bránící čtyřka se hráče s kotoučem snažila dostat pod tlak. Na dotaz Seznam Zpráv, jak byl kouč spokojen s výsledkem, odvětil: „Nedostali jsme gól. Ale že bychom s tím byli spokojeni, říct nedovedu.“

Ale to hlavní. Viděli jsme cestu, kterou se budete s Pardubicemi ubírat? „Nedokážu říct, jak hráči zareagují a jak se s nimi domluvíme, že s nimi budeme hrát,“ bezelstně pronesl Hořava. Tady stoprocentně nefabuloval. Plánuje najít model, ve kterém se jeho hráči začnou cítit dobře a on je chce poznávat v různých rolích i situacích.

Z jednoho důvodu to bude potřeba.

Tým totiž zažil pár velkých porážek, ale pokaždé u nich byl jiný hlavní trenér. Prohru v sedmém semifinále 2023 kousal Radim Rulík. Vyřazení ve čtvrtfinále Ligy mistrů 2023 zpracovával Václav Varaďa. Prohru v sedmém finále 2024 analyzoval Marek Zadina. Neúspěch na Spengler Cupu 2024 zase rozebíral Václav Baďouček.

Hráči většinou pozitivně mluvili o tom, že z velkých porážek se rodí velká vítězství, když se správně uchopí.

To je samozřejmě velká pravda potvrzená i sportovní historií. Jen může být problém, že Hořava nezná charakter žádného hráče, když se bortí plány. Nepoznal, jak se chovají hvězdy, když je potřeba zabrat a nejde to. Neviděl, jak se chová vedení, jak se z úsměvů přechází do křečovitých výrazů a pak ke zklamání, když hrozí výbuch. Nepocítil, kdo spouští paniku a kdo ne.

Všechno jsou to důležité body, které patří k poučení z porážky. Hořava žádnou v Pardubicích nezažil, což ho znevýhodňuje. Tady ale právě může čerpat z muže, který působí jako největší překvapení v realizačním štábu, z Marka Zadiny.

On totiž jako asistent fungoval u Rulíka, u Varadi, pak si projel posledním play off coby hlavní kouč a v domácí pardubické hale se díval, jak Třinec křepčí s pohárem. Tohle by měla být obrovská Zadinova přidaná hodnota pro Hořavu. Jeho nový asistent totiž tým ještě na startu sezony vedl jako hlavní trenér, než rezignoval. Hořava ho vrátil do hry. Pokud si předají klíčové informace správně, může k procesu „poučíme se z porážky“ v Pardubicích reálně dojít.

Přiznávám, že nejvíc mě ale baví představa, co by se dělo, kdyby Pardubice titul opravdu vyhrály.

Mám takový divoký tip, co by následovalo.

Miloslav Hořava by žádnou další smlouvu nepodepsal a zvedl by kotvy.

Historek o něm koluje spousta. Říká se, že když Litvínov vyhrál titul v Třinci, nikdo ho nemohl najít při oslavách v hale. On si prý měl jít sednout do autobusu, protože veselí už patřilo jen hráčům, bylo jejich. Taky se traduje, že jednou na podzim měl na Spartě pronést větu, ať mu nic neplatí, ale dají mu peníze, až když dojde s týmem do finále. Došel… Sparta sérii prohrála, ale finále se konalo.

Pardubice by měly vědět, že na nového kouče neplatí nátlak. Patrně i proto s ním mají kontrakt do konce sezony, přestože jeho erudice a kvalita by volaly po delším svazku. Dovedu si ale představit, že kouč sám nechtěl.

Proto si i myslím, že může zafungovat určitý paradox. Jestli s Pardubicemi nezíská titul, ale současně vycítí, že má k dispozici vyhovující podmínky pro práci, zapálí se v něm velký zájem, aby rozluštil tajenku, jak k poháru. No a pokud ji vyřeší už teď v dubnu? Vedení Dynama si bude muset dát hodně záležet, aby před něj postavilo nějaký těžko řešitelný problém, pro který zahoří.

A když ne? Poděkuje, odejde, potichu přivře dveře a klidně půjde třeba kácet stromy, zatímco celé hokejové Česko začne řešit, co se stalo. Jemu by to bylo srdečně jedno.