Legenda ze zlaté dynastie cepuje Vary. Někdy nemusíte říkat nic a máte respekt

Vyhrál vhazování před nejslavnějším gólem české hokejové historie. Ve finále olympijského turnaje v Naganu dostal kotouč k Petru Svobodovi. Prásk. Gól! Pavel Patera byl jako hráč u všech velkých úspěchů českého týmu na přelomu milénia. Geniální centr má doma olympijské zlato i čtyři tituly mistra světa.

Persona, velký hráč, borec, o kterém se často říkalo, že je prototypem českého hokejisty. Chytrý střední útočník, který si vždycky poradí. Nelekne se, když přichází zlomový moment. Vyhledává ho.

V neděli na tiskové konferenci v Pardubicích působil, že se rozběhne do mikrofonu. Stál, ruce v bok. Mírný předklon. „U mě je to jednoduchý. Samozřejmě respektujeme sílu Pardubic, ale tentokrát jsme to nebyli my,“ sypal ze sebe svoje postřehy.

Trénuje Karlovy Vary, jeho soubor prohrál 1:5.

Soupiska z Nagana čítala 23 jmen, 14 z tehdejších hvězd se nějakým způsobem vrhlo na trenérskou dráhu. Pavel Patera je ale jediný, kterému kariéra začíná teď stoupat. Jinak parta padesátníků spíš vyhledává už svůj klídek. Robert Reichel maká v Litvínově a v reprezentační dvacítce. Patera si vzal do Karlových Varů k ruce Davida Moravce, jako kdysi v nároďáku. Má první opravdovou šanci ukázat, jak své nápady a vidění hokejového světa prodat jako kouč.

Před osmi lety rozjel novou kariéru na Kladně. Pak se hodně učil v Mladé Boleslavi, pracoval i vedle současného reprezentačního trenéra Radima Rulíka. Před dvěma lety Paterovi nečekaně hodila laso Sparta. Ale jako kdyby to bylo tehdy příliš velké sousto, v listopadu slyšel, že končí. Zbortilo se úplně všechno.

Karlovy Vary se jeví jako jiný případ, menší tlak, jiný druh práce. Spíš rozvíjíte hráče, budujete značku.

„Někdy potkáte trenéra, který má ohromný respekt a ani toho nemusí namluvit tolik. Pavel Patera s Davidem Moravcem to takhle u nás přesně mají. U nich nešlo o nějaké proslovy na začátku. Prostě přišli a měli respekt,“ hned vypálí pro Seznam Zprávy kapitán týmu Jiří Černoch.

Patera je ve svém živlu na střídačce, tam ho vidíte uvolněného, přirozeného. Když jeho Karlovy Vary daly v Pardubicích první gól, energicky zapumpoval pravou rukou, kde celý zápas držel svůj papírek s poznámkami.

Často se skláněl k hráčům, vysvětloval, radil.

Pokud se s ním chcete ale o hokeji a jeho práci vybavovat, cítíte, že není úplně ve své kůži. Karlovy Vary jsou přesně v polovině sezony na šestém místě. Kometu, Vítkovice, České Budějovice i Třinec drží za zády.

„Dobře jste řekl, že je to půlka sezony. Jestli chcete něco hodnotit, vždycky až na konci,“ s kouzelně nesmělým úsměvem spustí Patera pro Seznam Zprávy. Jako kdyby se výrazem omlouval, že víc se říkat ani nehodí. Spíš povídání otáčí do budoucna. Sezona se často láme po Vánocích, kdy se hraje obden, soutěž vždycky chytne tempo. „Každý tady chce vyhrávat, my taky. Takže co bylo, to bylo. My potřebujeme dobře potrénovat. Nejdřív tedy trochu orazíme a pak zase vletíme do práce,“ říká Patera.

Začátek sezony ovšem vypadal divoce. Z prvních 7 utkání jeho soubor prohrál 5. Když se spekulovalo, kteří trenéři by mohli mít nahnutou pozici, padalo i jeho jméno. Ale Pateru si přivedl nový sportovní manažer Jiří Kalous, chtěl mu dát čas, tým se taky hodně změnil.

Postupně si pod koučem Paterou všechno sedlo. Situace se otočila, z posledních 13 zápasů jeho tým bodoval v 11. Proto i třeba porážka v Pardubicích sice mrzela, ale nemělo smysl z ní dělat nějakou vědu.

„Když to řeknu jednoduše, cokoliv řeknou, je pro nás svatý,“ líčí Černoch práci trenérského štábu Patera + Moravec. „Víme, co dokázali v hokeji, hlavně je důležité, že vidíme, jací jsou lidé. Snažíme se dávat do hry věci, které Patýz chce. Přináší nám to výhry,“ přidává kapitán.

A co tedy Patera chce? „Hodně bruslení, napadání, což žádný soupeř nemá rád. Snaží se to do nás dostat. Tím, že to plníme a jsme odvážní, nám to přináší body. Snad se budeme jen zlepšovat,“ věří Černoch. Pokud nadhodíte, že na začátku věci ale spíš drhly, má vysvětlení: „Chvíli trvá, než se věci nového trenéra dostanou pod kůži.“

Patera samozřejmě sám vidí, že hra Energie dostává jeho rukopis a tým se vytáhl v tabulce na luxusní šestou figuru. „My jsme možná na místech, kde jsme tak nějak asi…,“ zastaví se. Uvědomí si, že tudy ne: „Ne, nechci o tom vůbec mluvit, protože tohle se pak vrací. To bych si nepřál.“

Nechce vykládat velká moudra, je to jen hokej, pracovat chce, ukazovat se spíš ne. Nebo aspoň tak působí po utkání. „Klišé o tom, že se jde zápas od zápasu, slyšet asi nechcete, že ne?“ zeptá se.

Ne, trenére. Zkuste to, prosím, jinak. „Jenže tohle je naše cesta teď, jen pracovat, denně dřít, což se vám pak vrátí,“ pokrčí rameny Patera.

Nikdy nechtěl nijak obšírně rozebírat fiasko ve Spartě. Evidentně nikdy nebude mít v úmyslu ani v rozjeté sezoně rozebírat maličkosti ze svého plánu, když není u konce.

„Celkově jsme měli mnohem víc dobrých zápasů než těch špatných, takže určitě musíme být spokojení s první půlkou. Ideální by bylo z ní vytěžit, pořádně potrénovat, aby druhá půlka byla ještě hezčí,“ plánuje Jiří Černoch.

Karlovy Vary nyní mají v kádru nejlepšího střelce extraligy Ondřeje Beránka (18 gólů), jednoho z nejschopnějších brankářů Dominika Frodla nebo se povedl i nákup ofenzivního beka Tarmo Reunanena.

Fin je hodně specifický, je hlavně silný směrem dopředu. Dělá tolik nadstandardních věcí do ofenzivy. Vlastně i v klidu přistoupíte na variantu, že občas nezabouchne dveře vzadu. S 18 body (1+17) je druhým nejproduktivnějším zadákem soutěže, plní roli, na kterou ho klub najal. „Řeknu to úplně jinak. My hrajeme všechno na tým a potom, když jako celek hrajeme dobře, vyniknou jednotlivci. On patří mezi ně,“ hodnotí jeho přínos Patera.

Když povídání skončí, s drobnou úlevou se rozloučí. Vyloudí svůj klasický paterovský úsměv, který jste viděli tak často v televizi, když válel s národním týmem a desítkou na zádech. „Hezké Vánoce, ať se daří,“ pronese. A odejde si balit věci na cestu zpátky do Karlových Varů.