Last dance slavné šedesát osmičky. Jágr dře jako v dobách, kdy válel v NHL

Tohle odcházení má být na úrovni. Nejen proto, že bude s kamerou v zádech kvůli chystanému dokumentu. Poslední sezona hokejového velikána Jaromíra Jágra budí pozornost. Fenomenální dvaapadesátiletý sportovec globálního významu podstoupil v letní přípravě dřinu jakou už dlouho ne. Vlastně od doby, kdy skončil v NHL. Ještě jednou se chce měřit s o třicet let mladšími soupeři, s časem, či spíše sám se sebou.

A být nejlepší, nebo jak to jen půjde.

„Je to jiné oproti posledním pěti letům, kdy jsem v létě nic nedělal a začínal jsem se připravovat v listopadu nebo prosinci. Že by to ale byl last dance? Tak bych to nenazýval,“ ošívá se.

Výrazně shodil. Přestal chřoupat oblíbené tatranky. Po dvaceti letech si vzal kondičního trenéra. „Jde to lépe, než jsem čekal,“ hlásil v přípravě s potěšením, aniž by prozradil svou aktuální váhu. Tu nikdy neřešil, tak proč s tím - probůh- po padesátce začínat?

V dobách své největší slávy baštil bábovku a zapíjel ji colou. „O váze to určitě není. Jen o tom, abys měl sílu, a ne nadbytek tuku,“ říká. „Poslední měsíc jsem shodil šest sedm kilo. Nechci shazovat svaly, ale podle měření jsem shodil minimálně pět kilo tuku. To je pro mě důležité. Viděl jsem hráče, kteří jsou tlustí, a stejně dávají góly. Ale když jsi v dobré kondici, cítíš se líp a jsi míň unavený.“

Na led chodil v Praze také s útočnými esy Romanem Červenkou či Davidem Pastrňákem. Do znamenité kondice se chce dát nejen kvůli sportovnímu zápolení mezi mantinely, ale rovněž kvůli sobě, svému zdraví, aktivnímu způsobu života po kariéře.

„Možná i sám sobě si chci dokázat, jestli je vůbec možné v mých letech, když tomu věnuji trochu více času a pokusím se trénovat jako v době, kdy jsem hrál v NHL, hrát na lepší úrovni. Nebo jestli je to úplně jedno, protože věk nezastavíš,“ přemítal ikonický útočník s číslem 68 na prahu nové extraligové sezony, kterou se svým Kladnem, které vlastní, zahájí ve středu v Pardubicích, jež posílil kapitán hokejových mistrů světa Červenka.

Oproti minulým letům si Jágr nedopřál po sezoně téměř žádné volno. Nejdřív si plnil povinnosti ambasadora na světovém šampionátu v Praze. Zlatou jízdu si užíval z VIP sektoru bez tlaku a ustavičného očekávání, co se za ním vleče celou kariéru. Z nadhledu tribuny si v hlavě uspořádával vzpomínky.

„Když hrajete hokej a jste dole na střídačce, tak si atmosféru tak neužijete. A ani to není tak slyšet. Potom si uvědomíte, o co všechno přicházím, ale co jsem všechno zažil,“ podotkl. „Když jsem hrál za reprezentaci, tak jsem dával obrovský tlak na sebe, ale nechtěl jsem nikoho zklamat. Věděl jsem, že jsem tam od toho, abych dával góly a rozhodoval zápasy. A ne vždy se cítíš nejlépe. Nervozita a zodpovědnost tam byly.“

A pak se v tréninku znovu pustil do nerovného souboje s věkem, o němž tvrdí, že se dá ošálit. „Věřím, že je úplně jedno, kolik ti je let, ale měl bys pokoušet limity, kam tě tělo pustí. To, že to někdo neudělal předtím, neznamená, že to nejde,“ pronesl filozoficky.

Poslední prakticky kompletní ročník odehrál za Kladno v sezoně 2021/22. „Poslední tři čtyři roky se mi sezona hodně kouskovala a já jsem odehrál maximálně deset dvacet zápasů a začínal jsem trénovat v listopadu, v prosinci. A hrát jsem začínal třeba v únoru. Nebyl jsem v absolutně žádné kondici a měl jsem nadváhu,“ vysvětluje, proč to chce tentokrát a nejspíš naposledy jinak.

U nezmara Jágra ovšem nikdy nevíte…

„Na Kladně bude stoprocentně moje poslední sezona,“ upřesnil tajemně lídr Rytířů.

Olympijský šampion, dvojnásobný mistr světa a dvojnásobný vítěz Stanleyova poháru si nehodlá vyčítat, že to ještě jednou nezkusí rozbalit naplno. Za všechny ty roky koňských tréninkových dávek, jež si sám sebemrskačsky ordinoval, poznal, co jeho silné tělo všechno snese.

„To je podle mě dar, který jsem dostal od boha, že moje tělo se neunaví. Kdybych chtěl trénovat pět šest hodin, tak můžu. Nevím, zda mi to pomůže, možná by to bylo moc, ale nemám s tím problém. Že bych nestíhal s dechem, to vůbec,“ pravil nejlepší český hokejista všech dob, jenž byl letos uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.

V únoru v Pittsburghu vyvěsili jeho dres pod strop haly, což byla úžasná, pompézní i dojímavá slavnost, mimořádně povedený akt pocty k českému hokejovému vyslanci, jaký dovedou uspořádat snad jedině ve Spojených státech se všemi fanfárami a hlavně lidmi, co k tomu náleží.

Ostatně v zámořských médiích se již několikrát objevily informace, že by Jágr mohl začít manažersky působit v Pittsburghu, v jehož dresu zažil největší slávu po dobrodružné cestě v osmnácti letech po sametové revoluci a okamžitě dobytém Stanley Cupu. Dvakrát po sobě. Jeho pozdější souhra nejen s fantastickým centrem Mariem Lemieuxem a přesné rány z pravého kruhu doprovázené tradiční salutovací oslavou braly dech. Nad návratem za oceán nepřemýšlí, ale ani jej nevylučuje.

„Nabídky byly i dříve, možnosti tam jsou stále, ale oni moc dobře vědí, že pokud budu vlastnit klub, tak nemůžu nebo nechci odejít. Já odejdu, až nebudu vlastnit klub,“ sdělil nejproduktivnější Evropan v historii NHL. Nakolik reálný je jeho odchod z vlastnické struktury Kladna, nekomentoval: „Těžko teď něco říct. Nejsem si stoprocentně jistý. Až budu mít nějaké odpovědi, tak to rád zveřejním. Teď ale nemám nic na stole. Až budu stoprocentně vědět, jak dál, tak to samozřejmě oznámím.“

Věřící Jágr poslední roky po návratu do Evropy rozděluje našince, kterým se začal vymykat z představ o dokonalém lidském vzoru. Některé namíchl cestou do komunistické Číny, kde doprovázel tehdejšího prezidenta Miloše Zemana na setkání s čínským komunistickým vůdcem Si Ťin-pchingem, čímž se měl podle kritiků dopustit pošpinění odkazu čísla 68, které nosí jako varovnou připomínku ročníku, kdy do Československa vpadla sovětská vojska. Jiným zase vadilo ono a dalším prohýřené peníze v kasinech.

Ponechme stranou hodnocení Jágra jako člověka, to se ani nikomu z nás nepřísluší, avšak jako sportovec je rozhodně nadále v mnohém inspirující bytostí, zejména v neutuchající oddanosti své milované hře.

Pomíjivost lidského bytí mu připomnělo nedávné tragické úmrtí hokejisty Johnnyho Gaudreaua a jeho bratra Matthewa, které při jízdě na kole připravil o život opilý řidič. Právě Gaudreau 9. listopadu 2017 v dresu Calgary Flames přihrál pětačtyřicetiletému Jágrovi proti Detroitu Red Wings na poslední gól ve slovutné NHL.

„Ano, byl to můj poslední gól v NHL. Ano, byl to docela hezký gól. Ano, byla to krásná přihrávka především. Bohužel život dokáže být někdy i neuvěřitelně krutý. Díky Johnny Gaudreau, že jsi tady byl a svými neuvěřitelnými výkony dal naději všem klukům, že i když nejsou největší a nejtěžší, mohou uspět na světové úrovni v NHL, tak jako jsi to dokázal ty. Upřímnou soustrast celé rodině. R.I.P. tobě i bratrovi,“ napsal Jágr na instagramu.

To, jakým způsobem dokázal uzpůsobit svou hru, aby byl i po návratu z Ruska do zámoří stále platným hráčem ve zběsilém kvapíku NHL na úzkém kluzišti, je další ukázkou výjimečnosti Jaromíra Jágra.

Dnes už není jen manažerem a hokejistou, ale také podcasterem nového pořadu 68 minutes, kam si zve s kolegy na rozhovory další osobnosti. V úvodním díle s typickým humorem vyprávěl o tom, jak k jeho mámě chodily všechny hvězdy Penguins na svíčkovou, rajskou a hlavně na řízky. Až na Maria Lemieuxe, který má francouzskou manželku a ta se o něj starala dobře.

Nebo jak mu obrovitý obránce Ottawy Zdeno Chára zkazil sezonu s New York Rangers, když jej výborně ubránil a Jágr se od té chvíle propadl na druhé místo všech sledovaných statistik - od produktivity, gólů až po plus/minus.

S vděčností vzpomínal na otce, který se pro něj obětoval, aby měl Jaromír mladší lepší život než on, a už ve třech letech mu vybral ten nejlepší možný sport pro něj. Přínos pečující mámy ocenil vícekrát od zmiňované domácí kuchyně přes charakterové vlastnosti a vůbec, že zvládla porodit tak velké a těžké dítě, neboť malý Jarda vážil po narození pět kilo dvacet. „Měl jsem těžké kosti. Máma už pak nemohla mít další děti,“ považuje si silných rodinných pout, vřelého vztahu se sestrou.

K dobru přidal rovněž historku ze školních let, jež dobře vypovídá o jeho povaze. Když učitelka tělocviku vybírala deset dětí na basketbal, Jaromír měl být jedenáctý jako náhradník. „Ale já nebudu dělat nikomu náhradníka,“ odpověděl upřímně, třebaže věděl, že v košíkové zrovna nevynikal. Prchlivou učitelku přiměl ke spršce jedovatých slov.

Když mu bylo dvacet, prohlásil, že chce být ve svém oboru nejlepší na světě. A to se mu povedlo. Zařadil se po bok hokejového božstva Wayna Gretzkého a Maria Lemieuxe.

Žádný náhradník!

Tohle léto si však přál jediné - nezranit se a odehrát co nejvíc přípravných zápasů před sezonou. Žel, nevyšlo to. Šel si zaběhat sprinty. Zatímco jeho vrstevníci si plní rodičovské či dědečkovské povinnosti, on si přidal závaží na kotníky a natrhl si zadní stehenní sval. Na měsíc byl mimo sestavu. Přiznal, že jej fyzioterapeut Pavel Kolář varoval, aby do tréninku nezařazoval prvky, na něž není zvyklý, ale neposlechl ho.

„Připravoval jsem se, hodně jsem shodil a na ledě jsem se cítil docela dobře. Teď se to zastavilo a budu zase začínat od začátku. Určitě se na to nevykašlu, když jsem se tomu tolik věnoval,“ vzkázal. „Bohužel jsem se zranil. Vím, že jste mi hodně fandili a i kvůli vám se nevzdám a trénuji i tak. Vrátím se co nejdřív,“ slíbil fanouškům.

A tak si i stalo. Stihl aspoň vítěznou generálku Kladna 5:4 proti Liberci. Bodově se neprosadil, nastupoval ve třetí formaci s Matyášem Filipem a Jaromírem Pytlíkem. „Mít Jaromíra Jágra v týmu je dobrý pocit,“ kývl trenér Kladna Václav Skuhravý, který je o sedm let mladší než jeho svěřenec a šéf.

Rytíři se budou snažit ukončit ponurou sérii tří účastí v baráži, v níž museli hájit účast mezi domácí elitou, což už kladenští fanoušci nesou nelibě. „V minulé sezoně jsme byli důkazem toho, že když se ti zraní klíčoví hráči nebo ti odejdou, je to velice těžké. Pro nás bude důležité mít štěstí na zdraví, pak se s tím nějak musíme poprat. Myslím si, že mančaft bude celkově lepší než minulý rok. Když nebudeme zranění, samozřejmě,“ věří Jágr. „Náš cíl je samozřejmě vyhrát titul, jako to mají všichni,“ mrkl.

Coby klubový boss se musel popasovat také se se ztrátou generálního partnera. „Samozřejmě to není jednoduché, moc sponzorů tady nemáme. Skončila i podpora města. Tenhle rok to umlátíme. I rozpočet jsme navýšili. Vzali jsme to na sebe.“

Kolikrát ještě?

Sám o sobě říká, že nemá ty správné manažerské vlastnosti, že je mu líto lidí, které musí vyhodit. Jeho největší přednosti byly a stále ještě jsou jinde než v kanceláři.

Užívejme si talentovaného dříče Jágra na ledě, v přesilovkové formaci, nejspíš už ne v první, ale ve druhé. Na tom nesejde.

Moc lepších hokejistů s ryzí vášní a umem pro ledová klání po světě nehrálo.

Snad bude předávat své poznatky dál.

Nejlépe i geny.